Jaromír Jágr: Nesmrtelný, milován i nenáviděn. Co nejen o sobě říká v 50 letech? 

Jaromír Jágr je muž mnoha tváří. Na ledě hráč, na střídačce trenér, v zákulisí manažer. Už nebaví svými legendárními finesy natřískané haly nablýskané NHL. Ale stále hraje. Bez ohledu na to, že jeho osobnost už obohacuje sportovní svět půl století. Někteří hokejoví fanoušci mu stále fandí, tleskají, jiní na něj zase pískají a chrlí nenávist. 

Nálepku legendy mu už nikdy nikdo nesundá. Už kdysi ve svých dvaceti letech inspiroval malé caparty. V době naganské si děti po celé republice čmárali na záda číslo 68, jeho pověstná hříva “vepředu byznys, vzadu párty” se stala symbolem hokejového Česka.

Možnost vstávat tenkrát v noci na zápas NHL s jeho účastí byl svátek. Nikdo vlastně netušil, že jeho vyšívání hokejkou v útočném pásmu budeme moct sledovat ještě tolik let.

Dnes má Jágr rovných 50 let. Konec kariéry? Ano, reálně to už v hlavě určitě má. Tělo už dávno nevykazuje takovou funkčnost, jako ještě před patnácti lety, kdy se o něj tahaly americké a ruské kluby s pohádkovými kontrakty. Jiskra hokejové nesmrtelnosti vyhasíná prakticky s každým zraněním, byť jde pouze o natažené tříslo. Ostatně to jediné ho ze zdravotního hlediska v kariéře limitovalo.

Co nevyhaslo, je jeho láska k samotné hře:  „Pokaždé, když mi tuhle otázku položí nějaký novinář, vím, že ten chlap nikdy nic nemiloval. Když něco milujete, je těžké se toho vzdát. Já hokej pořád miluju a obětuju pro něj strašně moc. Nemůžu se toho vzdát. Pořád ho miluju,” odpověděl nedávno na otázku Gretzkymu v zámořském televizním vysílání NHL.

Zájem o jeho osobnost je stále obrovský. Zejména při příležitosti právě jeho padesátých narozenin. I když se z mediálního prostoru v posledních letech už  výrazně stáhnul, je teď v jeho jubilejním období o něj pranice.

Přesto některým médiím nakonec zvednul telefon a odpověděl na palbu otázek. Den před svými narozeninami dokonce uspořádal tiskovou konferenci, kde představil svou bankovku, kterou hlavně kladenští fanoušci v posledních letech žádali.

Níže vám nabízíme několik jeho zajímavých výroků, které v posledních dnech různě prezentoval. Od tématu svých narozenin, až po odpověď na otázku, jestli ho ještě příští sezonu uvidí fanoušci na hokejových kluzištích.

O SOBĚ, OSTATNÍCH, VÝHRÁCH ČI OLYMPIÁDĚ

O svých narozeninách: „Není to věc, která by mi dělala radost. Nikdy jsem nic neslavil. Neměl jsem ani  důvod. Jediné, co se snažím slavit, jsou narozeniny Ježíše. Takže Vánoce. Jinak jsou to věci, které moc nevyhledávám.“ (iSport)

O kritice veřejnosti: „To jsou věci, které nemůžete ovlivnit. Nemám je ve své moci. Jde o názor lidí. Bohužel jsme se dostali do doby, kdy si každý myslí, že může o všem mluvit, protože je demokracie. Už se nezabýváme tím, že lidi by nikoho neměli soudit… Ale to je prostě dané dobou. To nikdo nezmění. Jediné, co můžeš udělat, je zareagovat, když se to stane tobě.“ (iSport)

O Alexanderu Ovečkinovi: „Ostatní jsou proti němu jako děti. Když se rozhodne, že půjde do branky, tak prostě jde. Nikdo ho nezastaví. Hokejkou ho zbrzdit nemůžeš, to je faul. Když zkusíš dát tělo, odpadneš. Pokud se nezraní, tak myslím, že Ovie v gólech překoná i Gretzkyho ještě dřív, než mu vyprší současný kontrakt. Má na to. Stoprocentně. Hraje si svoji hru, která mu vyhovuje.” (iSport)

O přání sám sobě: „Nejlepší je přát si to, aby se člověk vždycky choval správně. Protože pak se mu budou vracet zpátky správné věci. Věřím, že to funguje jako bumerang. Za všechno si můžeš sám. Když se ti stane něco dobrého, dal jsi k tomu podnět. A naopak. Takže jediné, co bych si přál, abych se choval vždycky správně. Protože se mi to vrátí.” (iSport)

O svém věku: „Každý věk má svoje plus. Co odchází fyzicky, tak přichází někde jinde, v něčem jiném. Nechci říkat rozumově, ale názorově. Člověk se mění. A to, že ztrácíte na síle, můžete nahradit zkušenostmi. Důležité je využít tady ten čas co nejlépe a zbytečně se nestresovat, kolik nám je.” (Sport.cz)

O šancích hokejistů v Pekingu: „Docela mě mrzí, že nejeli hráči z NHL, ten turnaj by byl o hodně zajímavější a podle mého názoru i hezčí. Na druhou stranu si myslím, že díky tomu máme daleko větší šanci uspět. A vůbec bych se nedivil, kdybychom hráli o první místo a celkové vítězství.” (Sport.cz)

O získaných trofejích: „Nejtěžší je vyhrát olympiádu, protože se koná jednou za čtyři roky a musíte mít hrozné štěstí. Vyhrát NHL je zase nejspravedlivější, protože není o náhodě. Prostě musíte být lepší. Nejjednodušší je vyhrát mistrovství. Nikdy nevíte, kdo se vám tam sejde, a máte ho každý rok.” (iDnes)

O současné formě Kladna: „Začali jsme hrát jako mužstvo. Hráči, kterým nikdo nevěřil a které odepisovali, začali být klíčoví. A většina jsou naši odchovanci. Neměli bychom se budoucnosti bát.” (iDnes)

O trénování reprezentace: „To je, jako když si jdete vsadit. Nevíte, jací hráči a v jaké formě přijedou. Považuju kritizování trenéra reprezentace za hrozně nespravedlivý. Těžko za čtrnáct dní něco vytvoříte. Můžete mít štěstí na složení, ale taky můžou přijet hráči se špatnou formou.” (iDnes)

O roli staršího hráče: „Rád učím hráče, dávám jim to, co jsem se naučil já. Takže když hraju ve čtvrté lajně nebo někdy, když nehraju, mám více času na ostatní hráče nebo na děti, které jsou se mnou, abych jim řekl, co jsem se naučil, a prostě jim tak pomohl. A to se mi líbí.“ (NHL.com)

O příští sezoně: „Pokud zůstaneme v extralize a pokud budu vědět, že máme šanci podepsat nějaké dobré hráče. Chtěl bych zůstat a hrát a být více hráčem, více trénovat, soustředit se více na hraní. V mém věku musíte mít cíl. Když řeknu: ‚Ano, udělám to,‘ vím, že se na to dokážu připravit. Na věku nezáleží. Pokud zůstanu zdravý, nemám žádný problém. Pokud vidím světlou budoucnost, nevadí mi jít a cvičit a dělat pro to všechno.” (NHL.com)

Zdroj: Český hokej, iSport, iDnes, NHL