Hokejistky dřely, ale znovu je dohnal největší problém českého hokeje. Teď je čeká Everest 

KOMENTÁŘ – O vítězství japonských hokejistek na nájezdy a prvním místě ve skupině rozhodl milimetrový proměněný nájezd. Obrovská škoda! Holky se mohly vyhnout ve čtvrtfinále zámořskému soupeři, čímž by si naději na postup do bojů o medaile výrazně zvýšily. Místo toho je čeká boj o zázrak.

Pokud bychom měli hledat příčiny úterní porážky, skončíme u toho, o čem mluvíme v českém hokeji už několik let. Proměňování šancí, důrazná střelba a produktivita. Tento problém svírá náš hokej napříč všemi kategoriemi. Nyní se ukazuje i na ženské scéně.

Bojovnost a touha po vítězství se totiž nedá našim holkám v žádném případě upřít. Jen bohužel, tak jako kdysi, dnes a v daleké budoucnosti, o výsledcích zápasů budou vždycky rozhodovat počty vstřelených gólů.

Rozhodně se taky nedá říct, že by ztratily postup až při nájezdech v posledním utkání. Popel na hlavu si mohou sypat především za velmi nepovedené vystoupení proti Dánsku, které prohrály 2:3. To byly povinné body, které v konečném zúčtování v tabulce chybí.

TEĎ NA AMERIČANKY

Reprezentantky České republiky sice hlásily, že na turnaj žádný plán ani cíl nemají, přesto bylo vítězství v základní skupině takovým odrazovým můstkem ke konečnému úspěšnému hodnocení. Je pravda, že cíl s názvem čtvrtfinále byl sice splněn, ovšem druhé místo ve skupině otevírá k dalšímu dobrodružství skutečnou stezku odvahy.

Před našimi holkami tak stojí doslova hokejový Everest. Jestli by se za příznivějšího soupeře dala považovat Kanada nebo USA, to už je spíš otázka podobná hodu mincí. Kanaďanky sice přetlačily v základní skupině svého soka 4:2, brankářka javorových listů však čelila neuvěřitelné porci 53 střel.

Celý svět sborově tvrdí, že zámořské týmy jsou od zbytku světa odskočené natolik, že účast někoho třetího ve finále olympijského turnaje se rovná zázraku, jaký dokázali jen hokejisté USA na turnaji pod pěti kruhy v Lake Placid v roce 1980.

Překvapením byly slova kouče Tomáše Paciny po prohraných nájezdech. Údajně během nich nevěděl a vůbec neřešil, že jeden bonusový bod by znamenalo lepšího soupeře ve čtvrtfinále.

Nakolik je tady jisté, že duel se Spojenými státy bude jistojistě znamenat návrat domů? Tuhle predikci momentálně není moc čím potvrdit, ale ani vyvrátit. Vzájemný zápas v posledních letech žádný neproběhl. Celkově český ženský tým je od začátku turnaje vlastně jeden velký otazník.

Vyplatí se vůbec hledat nějaké střípky naděje? Z historie víme, že to bývá většinou mrhání časem. Faktem ale je, že české hokejistky ještě ze sebe nedostaly zdaleka vše, co v nich je. Ví to ony samy a ví to taky Tomáš Pacina.

Už po kvalifikaci v Chomutově řekl, že výkonnostně se stále jeho svěřenkyně 100 % vůbec nepřiblížily. Z jeho současných výpovědí lze vyčíst, že v posledních dvou zápasech to procento ještě rapidně kleslo.

Takže svým způsobem to možné skutečně je. Pokud se podaří výkonnost vyšroubovat na maximum, Američanky svého soupeře decentně podcení, nebudou mít den a naopak Kláře Peslarové budou dobře stát tyčky, tak se může stát skutečně cokoliv.

Play-off olympijského turnaje rozhoduje jediný zápas. Přesto si pro jistotu nedělejme nějaké přehnané naděje, ženský hokej v Česku začíná teprve pozvolna vzkvétat. Nic nejde hned, a bez porážek se vyhrát nedá nikdy nic.

Zdroj: ZOH Peking