Taktické review: Manchester United vs. Crystal Palace | Rangnick přinesl do Premier League nový systém 4222

Ralf Rangnick má za sebou první utkání v horkém křesle na Old Trafford. Crystal Palace jeho svěřenci zdolali 1:0 a blýskli se skvělým výkonem zejména v první půli utkání. Jen po pár dnech ve funkci je tak rukopis německého kouče u Red Devils více než patrný.

Sestavy

Manchester United se zformoval do aktuálně v Premier League nepoužívané formace 4222. V útoku se pohybovala dvojice hrotových útočníků Rashford a Ronaldo, pod nimi na pozici desítek Sancho s Fernandesem a defenzivními záložníky byla neoblíbená dvojice McTominay s Fredem.

Na pozici křídelních obránců hráli Telles s Dalotem, stoperskou dvojici pak vytvořili Lindelöf a Maguirem. Crystal Palace vyrukoval s formací 433, příležitostně 4231 se Schluppem, jakožto vysunutějším z trojlístku Kouyaté – Gallagher – Schlupp.

Manchester United | Build-up

Domácí trávili většinu času s balónem, který si mezi sebou po dobu utkání hráči vyměnili 557x. Nejaktivnějším byl v tomto směru Fred, který byl se 72 přihrávkami dvakrát aktivnější než jeho kolega McTominay. Oba středopolaři byli v přechodové fázi pro United klíčovými hráči, což ukazuje i vliv jejich aktivity v určitých částech hřiště.

Fred byl levým pivotem, díky čemuž vedlo více než 50 % akcí právě přes levou stranu hřiště. Levý bek Telles měl rovněž 1,5x více přihrávek než na opačné straně hrající Dalot. Právě tyto dvě pozice (levý/pravý záložník a bek) byly společně s ofenzivním záložníkem na dané straně pro mezihru United klíčové.

Domácí prostupovali defenzívou londýnského celku především přes kraje. Stopeři se přihrávkami nesnažili prorazit první linii Palace, ale spíše přihrávat k autovým čarám.

Vždy, když se balón dostal k Tellesovi, přiskočil ihned Fred a levý podhrot (Sancho nebo Fernandes). Tato trojice tvořila trojúhelník a často v něm přečíslovala soupeře. Pokud k ní vystoupil i pravý obránce Clyne, otevřel se prostor pro náběh Rashforda.

Právě jeho rychlosti při dlouhých pasech buď Telles nebo Lindelöf hojně využívali. Anglickému reprezentantovi se ale nedařilo tak dobře časovat své náběhy. Postaral se tak v nedělním utkání o všechny ofsajdy obou týmů.

V případě, že zmíněné trio vytvořilo trojúhelník, držel druhý pivot (v tomto případě McTominay) osu, na kterou se stáhla i druhá desítka. Zbylí tři útoční hráči Dalot, Ronaldo a Rashford se nabízeli náběhy za obranu, první ale stále držel šířku hry.

Trojice Telles, Fred, Fernandes se také často řídila heslem přihraj a běž, když zejména Brazilci často balón přenechali technicky nadanějšímu Brunovi a ihned vyrazili sprintem kupředu. Zajímavé byly sledovat i výjezdy Lindelöfa, který často v trojúhelníku na pravé straně zastupoval kupředu nabíhajícího podhrota.

Manchester United | Presink

Největší očekávání byla po oznámení Rangnickova příchodu právě na jeho doménu – presink. Ten byl pod vedením Ole Gunnara Solskjæra více než zlý, a tak byl instantní vzestup hned v prvním utkání pro fanoušky Red Devils jistě potěšením.

Rozestavení 4222, které bylo dodržováno i při presu, zásadně napomáhá odříznutí středu hřiště, o které se United snažili. Nechávali zcela otevřené prostory mezi rozestoupenými stopery a vytaženými krajními beky, kam Crystal Palace lákali. Když se balón dostal na křídlo, donutili tlakem soupeře k na první pohled bezpečné přihrávce zpátky na stopery.

A právě na tyto zpětné pasy Rangnickovi svěřenci čekali. Útočníci ihned vyrazili naproti adresátovi pasu, který se často stále snažil řešit situaci konstruktivně a předat horký brambor druhému stoperovi. Na toho už se řítil druhý útočník a přihrávku na krajního beka již četl buď pravý podhrot nebo defenzivní záložník a právě tam získávali hráči Red Devils nejvíce míčů.

Manchester United | Útočná fáze

V případě, že se United podařilo dostat s balónem blízko k bráně soupeře, byl systém poněkud jednoduchý. Zároveň šla v takovýchto situacích nejvíce vidět nízká zkušenost hráčů s Rangnickovou taktikou.

Šířku hřiště drželi krajní beci, hrotoví útočníci se často stahovali blíže k ose hřiště za cílem zvětšit mezeru mezi jimi a wingbeky. Tím buď roztahovali obranou čtveřici nebo ji naopak drželi příliš u sebe. Systém tedy ve výsledku vypadal jako 2224.

V případě, že se těžiště hry přesunulo na jednu stranu, drželi osu hřiště zpravidla podobně jeden obranný záložník a jeden podhrot. Ten ale často doplňoval v nábězích na centry hrotové útočníky, na které se hráči u autových čar nebáli posílat jeden balón za druhým i z větší vzdálenosti.

Šířku držel na druhé straně druhý krajní obránce. V případě rychlého přenesení hry se mu mohli díky výhodnému postavení ihned nabízet hráči na ose a stejně tak mohl sbíhat ten bližší z hrotových útočníků. Právě v těchto situacích vzdálenější podhrot často čelil rozhodnutí, zda zavírat v brankovišti zadní tyč při případném centru nebo se přesunout a držet osu hřiště.

Použité zdroje: Whoscored, Premier League