Okénko minulosti: Mistr Evropy 1976 Karol Dobiaš dostal nabídku od Feyenoordu Rotterdam

Nejsilnějším soupeřem pražské Slavie v Konferenční lize byl bezesporu nizozemský Feyenoord Rotterdam. Doma vyhrál 2:1, v Edenu i v deseti lidech remizoval 2:2. Klub z největšího přístavu světa prožíval ovšem mnohem zářivější období, kdy byl nejlepším týmem Evropy. A lákal do svého kádru i československou hvězdičku Karola Dobiaše.

Pohádkový plat, auto, byt a ještě umělé osvětlení na stadion Spartaku Trnava. Takovou nabídku dal slavný nizozemský Feyenoord Rotterdam v roce 1969 Karolu Dobiašovi. Uniklou příležitostí se mistr Evropy 1976 ale nijak netrápí. „Nemá to smysl. Komunisti mě nepustili, zavřela se voda, hotovo,“ nevzpouzí se osudu.

I když mezi dvěma politickými soustavami existovala železná opona, fotbalisté jí pronikali. „Na jaře 1969 jsme se Spartakem Trnava hráli semifinále Poháru mistrů proti Ajaxu Amsterdam a málem ho vyřadili (0:3 a 2:0),“ líčí Dobiaš, jak se v Nizozemsku představil.

„Feyenoord o mě projevil zájem. Rakouský kouč Ernst Happel přebíral mužstvo a mě si vybral jako pravého obránce. Jelikož můj přestup nevyšel, nakonec vzal Dicka Schneidera z Go Ahead Deventer. O rok později dobyl Feyenoord tehdy nejprestižnější klubovou soutěž světa Pohár mistrů,“ připomíná, že nizozemský klub vládl kontinentu.

Jednání ale ani neproběhlo. „Komunisti mě nepustili. Byl jsem mladý, teprve dvaadvacet let, ven, natož na západ, se tehdy nechodilo,“ vysvětluje, jaká byla doba. Přitom nabídka byla velkorysá.

„Klubu, tedy Spartaku Trnava, odstupné dvě stě tisíc dolarů, to byly obrovské prachy,“ upozorňuje Dobiaš. „A k tomu slíbili na stadion udělat umělé osvětlení 1800 luxů,“ přidává další plnění. „Mně dávali okolo 40 tisíc guldenů plat, k tomu prémie, auto, zařízený byt,“ nebyl by ani on škodný.

Ztracenou šanci si mohl připomenout v semifinále mistrovství Evropy 1976, kdy československý tým vyřadil vicemistra světa poměrem 3:1. A v sestavě soupeře byli i hráči Feyenoordu, jeho ´fiktivní´ spoluhráči.

„Věděl jsem pochopitelně, jaká jsou tam jména: Van Hanegem, Jansen, Israel, Rijsbergen, k nim rakouský legionář Hasil, švédský Kindvall. Ale nemělo smysl se nějak trápit. Bylo to pryč,“ smiřuje se s osudem.

Přesto mu není nizozemský klub Feyenoord Rotterdam lhostejný. „Vždycky, když o něm něco zaslechnu, vyvolává to ve mně pocit zklamání, že mě nepustili,“ říká mistr Evropy 1976, střelec jednoho finálového gólu.

Zdroj: UEFA