Pjanić: Koeman se mnou nemluvil a nerespektoval mě, ale nejsem jediný, který čelí takové situaci!

Je tomu pár dní co jednatřicetiletý Bosňan Miralem Pjanić odešel z Barcelony na roční hostování do Besiktase. Každopádně uplynulá sezóna v Barceloně byla pro rodáka ze Zvorniku velice náročná, neboť nedostával téměř žádnou minutáž na hřišti. Nyní se Pjanić v rozhovoru svěřil o tom, jaký je jeho vztahem s Ronaldem Koemanem a také o tom, že je vlastně bezpředmětné jak se kdo snaží na tréninku.

Jak se cítíte?

„Jsem velmi šťastný a motivovaný. Přijel jsem do Sarajeva poté, co mě představili v Besiktasi, a všechno šlo dobře. Nemohl jsem přijmout takovou situaci, jakou jsem měl loni. Bylo jasné, že to nemohu udělat. Jsem fotbalista, který rád hraje, a to mě dělá šťastným.“

Kde bychom měli začít … možná je nejlepší začít od začátku. Byl jte v dětství vždy fanouškem Barcelony?

Vždy se mi líbil způsob, jakým Barcelona hrála a bavilo mě sledovat jejich zápasy. Jejich filozofie byla jasná a vyhovovala mému fotbalu. Když jsem tam byl, viděl jsem všechny hráče, o kterých jsem snil, že s nimi budu hrát. Vždy bylo mým cílem hrát za klub jako Barcelona, ale nečekal jsem tak komplikovanou situaci.

Několikrát byl přestup blízko a bylo zveřejněno i video, na kterém jste plakal. Co pro vás tak znamenal přestup do Barcelony?

„Ty emoce byly spíše pro mé rodiče, měl jsem z nich radost, ale byl to pro mě také sen. V Juventusu jsem byl šťastný, ale Barcelona se dva roky snažila podepsat mě, ale nemohla. Pak přišla další příležitost a oni ji využili. Byl jsem velmi šťastný, což bylo normální, protože jsem chtěl hrát za klub, za který jsem snil hrát jako dítě. Měl jsem spoustu očekávání, protože jsem vždy začínal, dobře se mi dařilo a postupoval, ať jsem byl kdekoli – v Římě nebo Juventusu. Byl jsem připraven k tomuto kroku po devíti letech v Itálii, chtěl jsem výzvu a byl to správný okamžik. Ale pak jsem našel trenéra, který, já nevím…“

[Pjanić pak předjímá další otázku a pokračuje]

„Právě teď, dnes nevím, co přesně vlastně chtěl. Nesnažil se mi věci vysvětlit ani najít řešení. Šel bych se ho zeptat, co po mě chce, pozičně nebo co dělám dobře a co špatně. Chtěl jsem se co nejrychleji přizpůsobit týmu a být užitečný. K získání titulů potřebujete 17 nebo 18 hráčů z týmu. Neměl problémy s mojí hrou a nedal mi odpovědi. Čas plynul dál a situace šla bez jakéhokoli důvodu od špatného k horšímu. Jak jsem řekl, byl jsem profesionální, takže je těžké tomu porozumět. Mnoho lidí uvnitř to také nechápalo. Pak tu byla příležitost odejít a já ji chtěl naslouchat, protože potřebuji hrát. Vím, co mohu týmu přinést, ale potřebujete cítit důvěru, vést dialog a věci, které vám řeknou do očí. Byl bych raději, kdyby se věci řekli přímo mně, ale bylo to jak to bylo. Byl to velmi zvláštní způsob komunikace a je to poprvé, co jsem to kdy zažil. Měl jsem velmi dobrý vztah se všemi mými trenéry. Nevím, co se stalo, upřímně nevím. Nechtěl odpovědnost ani konfrontaci, protože hádám, že to asi nešlo zvládnout.“

Pojďme to vzít krok za krokem. Vysoká porážka 8:2, změna trenéra, odchod Luise Suaréze, záležitost s faxem od Lionela Messiho… Věděl jste, do čeho jdete?

„Věděl jsem, že to bylo těžké období, to bylo jasné. Byla to těžká situace pro klub i jeho členy. Barcelona vždy chtěla vyhrát, ale když jsem dorazil, byla tu velmi silná skupina a kvalitní hráči, kteří by mohli vyhrát LaLigu Santander. Jenže ji nevyhráli a nemohu říci přesné důvody proč tomu tak bylo. Bylo to komplikované a také jsem měl dva týdny zpoždění kvůli COVID-19. Ale moje situace byla od začátku komplikovaná.“

„Dostal jsem se do Barcelony po dvou týdnech a začal jsem trénovat kousek po kousku sám, abych se připravil na start se svými spoluhráči. Uplynuly tři, čtyři, sedm, deset dní a trenér nikdy nepřišel mluvit o sezóně, o mně nebo aby promluvil o čemkoli. Bylo to zvláštní, ale dobře. Čas plynul, cítil jsem se dobře a hrál jsem, ale samozřejmě jsem chtěl víc. Pak nastal okamžik, kdy jsem hrál méně a věci byly komplikované.“

„Bylo to těžké fyzicky i psychicky a zabíjelo to moji důvěru, protože jsem s ním nekomunikoval. Bylo to velmi zvláštní. Trenér je ten, kdo říká, kdo hraje a kdo ne, ale existují způsoby, jak věci dělat. Jsem hráč, který zvládne cokoli, ale chtěl bych, aby mi to řekli do očí a ne jako kdyby mi bylo 15 let. Bojoval jsem až do konce, s kluky jsem byl vždy profesionální, vždy tvrdě pracoval, i pro ně. Věděl jsem, že pokud trenér zůstane, budu muset najít řešení.“

Sezónu jste zahájili hraním Ligy mistrů, ale ne LaLigy Santander. Neměli jste kontinuitu. Proč vám hraní tolik trvalo?

„To se mě ptá každý, chce to vědět. Ale já také, já to chci také vědět. Nikdy mi to neřekl ani se nezeptal, jestli chci hrát jako dvojka nebo před obranou. Dostal jsem se do finále Ligy mistrů, kde jsem hrál jako dvojitý pivot se Samim Khedirou. Hrál jsem všude, ale on mě neviděl na žádné z pozic. Neměl jsem pozici, dostal jsem 5 nebo 10 minut, nebo jsem se zahříval 45 minut, ale nenastoupil jsem.“

„Nikdy jsem nebyl v takové situaci a nebylo to snadné. Musíte být tvrdý, protože někdy jsem na něj mohl špatně reagovat, ale vždy jsem k němu a ke svým spoluhráčům měl respekt. Už od začátku na mě měl zlobu. Bylo těžké to přijmout. Čekal jsem na konec, až se věci změní. Odehrál jsem všechny zápasy Ligy mistrů a v Turíně jsme vyhráli 2:0. Pak přichází LaLiga Santander a já jsem mimo.“

„Byl jsem se ho zeptat, jestli dělám něco špatně. Možná chtěl něco jiného než Massimiliano Allegri, Maurizio Sarri, Luis Enrique nebo Luciano Spalletti. Všichni chtějí jiné věci, ale komunikují. Je to dobré pro tým. Jenže Koeman mi řekl „Ne, ne, je to jen rotace, nemám problém, tvůj přístup je dobrý…“. Okej, dobře, ale pak jsem byl déle mimo hru. Nerozuměl jsem. Je to velmi, velmi zvláštní trenér. Je to poprvé, co někoho takového vidím.“

Byl jsi vždy ty tím, kdo s ním šel mluvit? On nikdy nevyhledával tebe?

„Nikdy, kromě jednoho dne na začátku této sezóny, kdy si se mnou promluvil a zeptal se jen na moji situaci. Řekl jsem mu, že chci špičkovou hru… Přišel jsem ze Serie A se čtyřmi tituly, finále Ligy mistrů, 100 zápasů Ligy mistrů. Měl jsem zkušenosti a vím, co mohu dělat. Nevím, co vám mám na to říct. Nebylo to jednoduché. Moc rád hraji fotbal.“

Jaký je podle vás důvod? Čím se to dá vysvětlit? Možná se mu nelíbilo, že žádáte o více minut hraní v tisku …

„Upřímně jsem se sám sebe mnohokrát ptal a říkal si, co jsem udělal špatně. Možná se mu nelíbilo, že jsem řekl, že chci hrát více na veřejnosti. Ale každý trenér by řekl „dobře, tohle je soutěž a já to rád slyším.“ Možná to bude ono, ale byl bych rád, kdyby mi to řekl do očí, že nejsem pro něj. Neexistovalo to a já mu nerozumím. Je to složité, protože je to poprvé co se mi stalo něco podobného, nikdy předtím jsem takové chování neviděl.“

Hledali jste v klubu někoho, kdo by našel řešení?

„Mluvil jsem s lidmi, jo. Trochu na začátku, a pak zase blízko konce. Řekli mi, že rozumí mému zklamání a že mě vidí, jak dobře trénuji, ale že nemohli nic dělat. Nikdo to nechápal. Poděkovali mi za můj přístup, ale k čemu mi to bylo? Vím, že jsem dobrý profesionál. Vím, že klub věděl, jaký jsem byl, než mě podepsali. Jsem závodník, vždy jsem byl zadobře s týmem a byl jsem tam. Bylo potěšením s nimi hrát a pracovat s nimi. Rád bych týmu pomohl více, ale neměl jsem šanci.“

Druhá polovina sezóny byla nejhorší. Jedenáct zápasů bez jediné minuty, dokonce i s pěti náhradníky. Jaké to bylo?

„Nebyl jsem sám. Můžete se podívat zblízka a uvidíte, že tam byli i další. Nechci o nich mluvit, mohou mluvit, pokud chtějí. Jaké to podle vás bylo? Od února do května jsem téměř nehrál. Byl jsem velmi zklamaný. Mohl jsem říci „mám smlouvu na tři roky, takže je mi to jedno“, ale já takový nejsem. Byla to velmi obtížná situace, kterou jsem přijal, ale nehodlal jsem bojovat. Byl tu člověk, který se nikdy nezmění. Je to trenér. Chyběl respekt ke klubu a k těm, kteří nehráli i poté co trénovali dobře. Trenér tam nikdy nebyl, aby viděl přístup hráčů, kteří nehráli. To vidím poprvé. Jak může být hráč motivován a ukázat, že je tam, když tam trenér není, aby viděl jeho postoj nebo jak trénuje? Byla to jedna z nejhorších věcí, které jsem viděl, obrovský nedostatek respektu a nebylo to snadné pro nás, kteří jsme nehráli. Teď jsem našel řešení, jak hrát, a jsem šťastný.“

Mysleli jste si, že by vám Barcelona nabídla možnost odstoupit od smlouvy?

„To je otázka pro ně, ne pro mě. Vždy jsem chápal, že každý má problémy, ale existují způsoby, jak společně najít řešení. Nejsem hloupý. Všechno chápu. Ale musí se to dělat s respektem. Hodně jsem klubu pomohl, byl jsem si vědom platů a vykonal jsem tak úsilí, když jsem podepsal, abych tam vydělával méně než dříve. Ale nejsem člověk, který by o tom rád mluvil a obecně jsem toho moc neřekl o celé této situaci. Doufám, že se Barceloně v budoucnu bude dařit ekonomicky i sportovně. Chci, aby ti spoluhráči hodně vyhráli, protože si to zaslouží.“

Bylo oznámeno, že váš plat byl snížen. Proč jste to udělal?

„Mám rád fotbal. Ekonomická stránka je důležitá, ale to, co v životě nejvíc miluji, po svém synovi, je hraní fotbalu. Rád jsem šťastný, jsem se svými spoluhráči a všechno ohledně fotbalu. Dělal bych tyto věci bez problémů, protože být šťastný je to nejdůležitější.“

Jsou dveře do Barcelony zavřené?

„Mám smlouvu a vždy jsem o klubu mluvil velmi pozitivně. Měl jsem jen smůlu na trenéra. Ale Barcelona je Barcelona. Nemohu strávit další rok bez hraní, musím hrát. Jsem soustředěný, šťastný a nemůžu se dočkat, až zahájím sezónu s Besiktasem.“

Litujete, že jste podepsali smlouvu s Barcelonou?

„Ne, nikdy. V životě se dějí věci a vždy jsem během své kariéry bojoval. Jsem ambiciózní, soutěživý, dosáhl jsem úrovně Barcelony a Juventusu. Vím, že za ty týmy můžu hrát, jen jsem nedostal šanci.“

Byli jste nerespektováni?

„Trenérem, ano. Ano.“

Jak jste prožívali přestupové okno? Mluvilo se o tom, že se vracíte do Juventusu a Serie A.

„Je to pravda. Bylo tam hodně věcí. Ne mnoho klubů mělo skvělé okno, jen Paris Saint-Germain, nevím, jak to udělali. Také anglické kluby. Bylo to stresující, přemýšlel jsem o mé situaci, ale než zavolali, soustředil jsem se na trénink. Ale bylo to těžké.“

[Pjanic se loučí a vysvětluje důvody, které ho vedly k otevření, opět bez nutnosti pokládat otázku]

„Nikdy jsem o těchto věcech nemluvil, ale myslím si, že je důležité, aby lidé věděli, čím jsem si ve skutečnosti prošel. Každý může mít svůj názor. Všechno přijímám a je to v pořádku. Prošel jsem si těžkým obdobím a budu bojovat až do konce, protože vím, co mohu dát.“

Tímto posledním vyjádřením rozhovor skončil. Jde tedy vidět, že v Barceloně to není zrovna růžové i když pomineme finanční situaci. Pokud jde o samotného trenéra Koemana, tak o něm se už delší dobu ví, že s ním mají hráči problémy. V minulosti tomu bylo například v Evertonu, kdy se tehdy pro média podobně vyjádřili i Oumar Niasse či Gérard Deulofeu.

Něco takového sdělili i hráči Valencie jako Santiago Cañizares, David Albelda či Joaquín Sánchez. Poslední zmíněný dokonce řekl, že Koeman dokázal během pěti měsíců zničit celé mužstvo. Po špatných výkonech byl tehdy Koeman z Valencie odvolán.

Jaký máte názor na celou tuto situaci ohledně Barcelony a samotného Koemana vy?

Zdroj: Marca, Transfermarkt