Rozhovor s Tomášem Maříkem, mistrem Evropy a světa do 21 let a letošním vicemistrem světa do 23 let

Tomáš Mařík má za sebou v malém fotbalu již řadu úspěchů, přeci jenom se tu bavíme o mistru Evropy a světa do 21 let a letošním vicemistru světa do 23 let. Kromě hraní malého a velkého fotbalu se však věnuje i studiu a trénování mládežnického týmu v Kunicích nedaleko od Prahy.

Tome, jsme rádi, že můžeme za Vámi na rozhovor nejen o malém fotbalu. Navrhuji začít nejprve shrnutím všech nejvýznamnějších trofejí, které jste v malém fotbalu získal, které to byly a kde?

Já děkuji za pozvání, moje první z trofejí v malém fotbale přišla v sezóně 2015/16, kdy se nám s týmem Staropramenu Praha podařilo ovládnout první ročník celostátní Superligy. V červenci roku 2016 se nám podařilo na domácí půdě vyhrát mistrovství Evropy v malém fotbale do 21 let.

Podobnou bilanci se podařilo zopakovat o dva roky později, kdy se tým Staropramenu Praha vrátil na první místo, v říjnu 2018 jsme s reprezentací do 21 let zvítězili na mistrovství světa, které hostila opět Praha.

Poslední dva úspěchy už spadají do letošního roku, kdy jsme se nejdříve umístili na 3. místě v premiérovém ročníku Superligy U23, následně jsme vybojovali stříbrné medaile na mistrovství světa v kategorii do 23 let v ukrajinském Kyjevě. Těsně pod vrcholem jsme nejednou zůstali také v Hanspaulské lize s týmem Úterních Hostů.

Tak to je krásná a dlouhá série úspěchů, gratuluji Vám. Které z trofejí si nejvíce vážíte a proč?

Přiznám se, že nedokážu vybrat jen jedinou z nich. Jsem si vědom, že bez dobré výkonnosti v Superlize bych si místo v juniorské reprezentaci nikdy nevybojoval. U všech tří šampionátů s národním týmem jsem měl úplně jiné role v rámci týmu, od náhradníka na Euru až po pozici kapitána na letošním mistrovství světa, všechny tyto turnaje byly pro mě krásným zážitkem a každý z nich měl své momenty, na které budeme dlouho vzpomínat.

Nabízíte mi položit další otázku. Co všechno má na zodpovědnost kapitán týmu?

Nejvýznamnějším rozdílem je větší míra komunikace s realizačním týmem, ať už, co se týče herních záležitostí, tak i těch mimofotbalových.

Letošní účast na MS v Kyjevě Vám přinesla stříbrnou trofej. Soupeř z Kolumbie vyhrál jen o nepatrnou nuanci. Jak už víme, jste kapitánem týmu. A víme, že jste byli jedna skvělá a soudržná parta.

Jak jste to jako lídr vytvořil a podpořil, co je Vaše tajemství na tvorbu takového týmu? Řekněte nám Tome o mistrovství světa na Ukrajině více. Něco, co bychom se jinak nedozvěděli, co třeba víte jen Vy, lídr reprezentačního týmu.

Přesně tak, manažer reprezentace Petr Brejla společně s realizačním týmem vždy vybírali hráče i podle jejich charakteru, právě aby se vytvořil soudržný tým, který za každých okolností táhne za jeden provaz. Ačkoliv v týmu byla letos nadpoloviční většina nováčků, opět se nám povedlo utvořit velmi dobrou atmosféru.

Vzhledem k individuálním kvalitám jiných týmů, letos bych v tomto ohledu vyzdvihl Egypťany a samozřejmě Kolumbijce, naše šance pramení z naší chytrosti, taktické vyspělosti a spolupráce. Jsem přesvědčený o tom, že právě díky týmovému pojetí jsme dokázali nejdříve dotáhnout zdánlivě ztracený skupinový zápas s Kolumbií a také otočit semifinálový duel s Moldávií.

Bohužel, ve finálovém zápase stálo proti nám kromě skvělého soupeře i štěstí, kdy jsme třikrát trefili brankovou konstrukci během druhého poločasu, dvakrát během zápasu zasahoval na brankové čáře za jejich brankáře i jeden z hráčů. I tak stříbrné medaile považujeme za další z úspěchů českého malého fotbalu.

My jsme byli s vašim výkonem velice spokojeni a jak říkáte, také štěstí hraje svou roli a toho měl soupeř více, přejme a hledejme cestu jak být ještě lepší.

Ještě doplním jednu historku. Jako kapitána si mě večer před vyřazovacími boji zavolal Jarda Pakosta, vedoucí našeho týmu, s tím, že se mu podařilo sehnat zdravice a přání od několika osobností, mezi nimiž byli i dva olympijští medailisté z Tokia.

Kromě toho jsme společně doladili myšlenku, jak do videa zakomponovat povedené momenty z dosavadního průběhu MS. Jarda během noci celou tuto pasáž sestříhal a přidal k videu znění naší motivační řeči před zápasem. Jeho nasazení jen ukazuje, co pro nás všechny znamená reprezentovat naši zemi.

Je to Vaše poslední reprezentační účast za kategorii U-23? Plánujete pokračovat v reprezentaci mužů a jaké tam máte osobní ambice a cíle, co pro ně plánujete letos a během sezóny udělat, aby se splnily?

Ano, téměř po šesti letech pro mě bohužel kapitola hráče v juniorské reprezentaci končí. V tuto chvíli o seniorské reprezentaci nepřemýšlím, od juniorky k ní vede stále dlouhá cesta. Chystám se pokračovat dále v Hanspaulské lize a Superlize v týmu Staropramenu Praha, a pokud by mi mé výkony měly časem zajistit pozvánku do seniorské reprezentace, byl by to jen další z momentů, o kterých se mi ani nesnilo.

Tak to Vám přeji a budu se těšit, ať se to podaří.

Dostáváme se k malému fotbalu, přesněji řečeno k Vašemu počátku u něj a k rozhodnutí se malému fotbalu věnovat. Jak a kdy jste tento sport objevil a kdy jste se rozhodl malý fotbal hrát, co Vás nejvíce zaujalo, např. možnost hrát jeho vrcholovou soutěž, reprezentační možnosti apod.? Mnoho mladých hráčů by rádo ukázalo své dovednosti a taky je malý fotbal velice baví, ale jak bohužel víme, malý fotbal i přesto, že je bezpečný a je pro hráče přínosem, nemá u fotbalových trenérů podporu, hráči mají zákaz malý fotbal hrát a bojí se trestu za porušení zákazu. Co si o tom myslíte?

Malý fotbal jsem začal hrát ihned po dovršení 15 let v týmu GK Ohradní, kam mě přilákal můj tehdejší profesor na gymnáziu, Filip Dušek. V té době jsem žádné ambice v tomto sportu neměl, nicméně pro mě klíčovou roli sehrál pan Petr Pícha, který mi jako mladíkovi dal společně s Davidem Peckou šanci v Superlize a zajistil mi přestup do Úterních Hostů, bojujících často v popředí Hanspaulské ligy.

Zanedlouho jsem si připsal i první start v juniorské reprezentaci v přátelském utkání na Slovensku, a později se ze mě stal stabilní člen juniorské reprezentace. Malý fotbal je určitě atraktivní i pro mladé, hráči jsou v podstatě neustále v permanenci, padá více gólů, vzhledem k rotacím se často prosazují všichni včetně brankářů.

Sám jsem se setkal po přechodu z dorostenecké do dospělé kategorie s trenérským týmem, který nepodporoval hraní malého fotbalu, což je podle mě velká škoda. V malém fotbale si hráč může osvojit nové schopnosti, které můžou být užitečné i ve velkém fotbale, určitě se hráči zlepšují co se týče individuální práce s míčem, který mají v moci daleko častěji než na velkém hřišti, navíc si musí poradit na menším prostoru.

Pokud vezmu za příklad náš specifický styl hry s brankářem, který byl zaveden společně s Ondrou Bírem a který nyní napodobují další brankáři, je zřejmé, že nacházíme v malém fotbale i nová, netradiční a kreativní řešení. Věřím tomu, že zájem o malý fotbal tady bude mezi mladými i nadále, a že čím dál více může začít upřednostňovat malý fotbal před velkým, jak se tomu stalo v mém případě.

Vzpomenete si Tome na Váš první reprezentační gól?

Vzpomenu, nejsem žádný vytříbený střelec, tak to nemám moc složité. Poprvé v reprezentačním dresu jsem se prosadil na halovém turnaji v rakouském Altheimu, kam jezdily obě naše reprezentace, a který se vyznačoval odlišnými pravidly, než na jaká jsme zvyklí u nás.

Kdy to bylo?

Bylo to v lednu roku 2017

Přejdu k Vašemu vztahu k fotbalu. Od kdy jste ho hrál? A jaký je Váš současný pohled na fotbal, na rozvoj mládeže v Česku a co byste řekl k současným českým ligám a zahraničním soutěžím z pohledu kapitána reprezentace malého fotbalu, například v určitém porovnání apod. A máte nějaký klub, který sledujete nebo obdivujete?

Začal jsem v 5 letech v mládeži Slavie Praha, kde jsem setrval až do 19 let, po přechodu na vysokou školu jsem upřednostnil přestup do nižší soutěže velkého fotbalu, kde akceptovali moje aktivity v malém fotbale. Sám jsem nedávno začal trénovat dorosteneckou kategorii v Kunicích nedaleko od Prahy. Jelikož jsem absolvoval v nedávné době několik trenérských školení, troufnu si tvrdit, že v nich byly patrné snahy o zkvalitnění trenérské práce u nás.

Co si vybavuji, že trápilo naše ročníky, byla finální příprava před přechodem do dospělého fotbalu, alespoň v porovnání se zahraničními a papírově silnějšími kluby, které jsme byli v mládeži schopni na mezinárodních turnajích porážet. Jelikož jsem strávil mnoho let ve Slavii, tak sleduji a fandím právě Slavii, ze zahraničních týmů fandím londýnské Chelsea, v posledních měsících a letech mi oba kluby přinesly mnoho radosti.

Popisujete aktuální slabé místo českého fotbalu, nedokončení rozvojové fáze mladého hráče. Možná jste už mohl slyšet o projektu 11. AKADEMIE, který se tímto tématem velmi detailně zabývá, včetně předložení řešení. Slyšel jste už o 11. AKADEMII?

Zatím jsem o ní neslyšel.

Společnost 121 ELITE Sports se seriózně zabývá, kromě podpory sportovců, trenérů a manažerů, také možnostmi moderního sportování ve 21. století a způsoby udržení talentů v jejich rozvoji. Vzhledem k nedůsledné práci FAČR předčasně skončí svůj rozvoj ve fotbalu až 98 % mladých hráčů, nejčastěji ve věku těsně po dosažení dospělosti. A jejich demotivace přichází už několik let před tím. A to je určitě škoda.

Úbytek motivace a konkurence se projevuje finálně v úrovni českého fotbalu. Proto jsme přistoupili také k malému fotbalu a rádi bychom nejen vizualizovali jeho dosavadní možnosti, které malý fotbal mladým hráčům může nabídnout, ale třeba abychom s vedením malého fotbalu tyto možnosti nějak ještě rozšířili a zlepšili.

Myslíme si, že malý fotbal je vhodným doplňujícím, ale i návazným sportem k dorosteneckému fotbalu, v němž mohou mladí fotbaloví hráči najít řešení a pokračovat a dokonce jehož mohou hráči využít k podpoře a k dokončení své rozvojové etapy, třeba se i etablovat zpět do fotbalových lig a k tomu bychom rádi přispěli, také např. pravidelným tréninkem apod.

Co si o takovém projektu jako zkušený hráč malého fotbalu a kapitán české juniorské reprezentace myslíte a co byste třeba doporučil, aby se v českém malém fotbalu nově objevilo, aby pomohlo hráčům i sportu?

Rozhodně souhlasím, že malý fotbal může plnit jak roli doplňkového sportu, tak rovněž hlavního sportovního vyžití. Lidé v Asociaci malého fotbalu v současnosti pracují na veřejné image malého fotbalu s cílem nalákat právě novou mladou generaci k tomu, aby se stali hráči malého fotbalu.

S rostoucí členskou základnou pak může růst i kvalita domácích soutěží a zároveň v budoucnu může přijít i doba, kdy budou probíhat kromě soutěžních zápasů i pravidelné tréninky. Uvidíme, kam bude malý fotbal směřovat, každopádně svou atraktivitou si z mého pohledu zaslouží pozornost.

Kromě toho velmi záleží na tom, aby z českého sportu zmizela negramotnost, důrazně prosazujeme duální systém, sport musí být pevně spojen s kvalitním vzděláním. Sport je továrna na novou generaci a velice záleží na tom, aby již vaše generace vedla novou sportovní generaci zodpovědně z pozice její erudice a kvalitního vzdělání trenérské a manažerské soustavy s podporou jejich trvalého rozvoje. Cílem je vytvoření národního sportovního konceptu, strategie a tvoření sportovních výsledků moderním a zdravým stylem. Vím, že studujete, řeknete nám Váš záměr?

Pokud budu mluvit z osobní zkušenosti, v našem týmu trenérů se snažíme vychovávat primárně dobré lidi a až druhotný, ale stále důležitý úkol je pro nás fotbalový rozvoj kluků. Samozřejmě čím vzdělanější budou sportovní trenéři, tím lépe pro kvalitu našeho sportu obecně.

Musíme ale brát v potaz, že velmi často jsou trenéry zejména u těch nejmladších kategorií rodiče, kteří mnohdy nemají perfektní vzdělání, ale jsou do trénování velmi zapáleni. Pokud se podaří skloubit u našich trenérů primárně chuť do trénování se vzděláním v tomto oboru, které vyžaduje kromě sportovních znalostí také mnoho aspektů z psychologie, pak jedině dobře pro naše další sportovní generace.

V současné době již existuje v Česku mnoho škol, prezentujících sportovní témata ve svých studijních profilech. Za každou jsme rádi, i když i kvalita českých univerzit a vyšších odborných škol musí jít nahoru. Tome, co ještě zvládáte ve svém sportovním a studijním životě?

Určitě, ačkoliv to primární zaměření je odlišné, tak minimálně v aspektech financí či fungování sportovních institucí se dají spatřovat souvislosti nepochybně. Jelikož jsem měl možnost si na jeden rok vyzkoušet i studium v Anglii, tak mohu potvrdit, že prostor pro zlepšení kvality výuky u nás rozhodně je, zejména jsem viděl rozdíly v individualistickém přístupu od profesorů a zároveň přístupu studentů k neporovnatelně většímu množství studijních materiálů, knih či vědeckých článků. Na druhou stranu je nutné podotknout, že se výrazně liší také výše školného.

Tak teď je na řadě ta poslední otázka a věřím, že ji oceníte. Je o zodpovědnosti k situaci, ve které již dva roky žijeme. COVID-19 a jeho dopady na sport. Představte si, že z Vaší pozice kapitána české reprezentace mladšího týmu do 23 let máte za úkol řešit otázku BMI, resp. obezity a nepohybu dětí a mládeže, máte přivést malý fotbal do škol, k dětem, některé na své váze nabrali až o 10 % navíc. Jak byste to řešil, je to těžká otázka.

Covid samozřejmě přinesl mnoho komplikací, soutěže malého fotbalu byly ve dvou sezónách po sobě na několik měsíců přerušeny, otazník do poslední chvíle visel i nad konáním mistrovství světa v Kyjevě. Vzhledem k nulovému pohybu u nemalého množství dětí bylo toto riziko zvýšení váhy zřejmé, stejně tak jako se počítalo s úbytkem dětí po znovuobnovení sportovních soutěží.

Osobně mohu říci, že v mém okolí úbytek sportujících dětí, případně jejich nárůst na váze nenastal, ovšem nedokážu posoudit, jaká je situace například v jiných krajích. V rámci školní výuky se různé formy malého fotbalu rozhodně nabízí, jelikož zpravidla školy nedisponují velkým hřištěm, ani dostatečným počtem žáků ve třídě pro velký fotbal. Je otázkou, na kolik jsou učitelé schopni začlenit i děti, které ke sportu nemají vybudovaný téměř žádný vztah.