Loučící se legenda Pekka Rinne: Snažil jsem se udělat z této komunity lepší místo

V Nashvillu hrdě tleskají vestoje a pláčou zároveň. Během patnácti sezón se stal finský brankář Pekka Rinne ikonou tamních Predators. Však se taky není čemu divit. Nejen z pozice brankáře ovládl hromadu historických statistik – odehrané zápasy, vychytaná vítězství nebo čistá konta. Nejen svými výkony si získal Rinne srdce mnoha fanoušků z country města, ale taky především svou osobností. Tenhle člověk bude kabině skutečně chybět.

Ve své bohaté kariéře stihl odchytat 683 zápasů s bilancí 369 vítězství a 60 čistými konty, čímž se řadí v historických ligových tabulkách na 19. místo. Aby bylo loučení Rinneho ještě stylovější, svou šedesátou nulu si připsal ve svém úplně posledním zápase.

Bylo to na konci základní části. Pro následující vyřazovací boje už byl číslo jedna jeho krajan Juuse Saros, což vycítili i fanoušci, kteří se slzami v očích dlouhé minuty aplaudovali ve stoje. Tečka jako z Hollywoodu.

„Již více než 15 let jsem na neuvěřitelné životní cestě s Nashvillem, která mě zavedla na více míst, než jsem si kdy dokázal představit, a dal mi víc, než jsem si kdy mohl přát,“ řekl Rinne pro klubový web bezprostředně po tom, co oznámil konec kariéry.

„Toto rozhodnutí nebylo snadné, ale vím, že přišlo ve správnou dobu. Když oznamuji svůj odchod do důchodu, jsem vděčný za své rodiče, sestry, snoubenku Eriku, všechny v organizaci Predators – vedení, trenéry, mé spoluhráče a trenéry ve Finsku. V neposlední řadě jsem vděčný za obyvatele Nashvillu. Každý z nich mi pomohl vyrůst v muže, otce a člověka, kterým jsem dnes,“ rozplývala se dále dlouholetá opora Predators.

„Nashville se stal mým domovem. Snažil jsem se udělat z této komunity lepší místo, než když jsem tu přijel poprvé,“ řekl Rinne. „Postupem času jsem zjistil, o co v této organizaci jde, a to je rodina. Po zbytek svého života si budu vážit vzpomínek a přátelství, která jsem si tu vytvořil.“

V roce 2018 se dočkal Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře NHL. Na tuhle cenu byl nominován ještě v letech 2011, 2012 a 2015. S celkovým průměrem 2,43 obdržených branek na zápas drží celkově čtvrtou pozici. Před ním už jsou jen brankářská esa Dominik Hašek, Martin Brodeur a Jacques Plante. Rinne je dalším z dvanácti brankářů, kterým se povedlo překonat hranici 350 výher. Osm členů z této skupiny se později objevilo v Hokejové síni slávy NHL.

Od vedení Predators padají na jeho adresu pouze samá superlativa: „Už roky je Pekka tváří naší franšízy na ledě i mimo ni. Roli, kterou sehrál při vývoji organizace Predátorů na něco mnohem víc než jen hokejový tým, nelze podceňovat,“ řekl generální manažer Predators David Poile.

A dodal: „To, co pro náš tým a komunitu znamená, z něj dělá jednoho z nejšikovnějších hráčů a lidí, které můžete potkat. Pekka nám dal šanci vyhrát v každé hře, kterou hrál, a vedl náš tým během nejkonkurenceschopnější éry naší franšízy. I když nám bude chybět jeho talent a lídr naší kabiny, chceme jemu, i jeho rodině poblahopřát k výjimečné kariéře.“

Prezident a generální ředitel Predators Sean Henry svého kolegu doplnil: „Není možné přesně vyjádřit, kolik Pekka znamená pro organizaci Predators a celou naši komunitu.“

Největším týmovým úspěchem je pak účast ve finále Stanley Cupu v roce 2017. Svůj dlouhý seznam úspěchů doplnil 9. ledna 2020, kdy se stal teprve dvanáctým brankářem ve více než stoleté historii NHL, který vstřelil branku. Avšak sedmým, který tak učinil přímou střelou na branku.

Pekka Rinne se stal v Nashvillu právem velkým miláčkem publika. Sám však zřejmě pochopil, že na pozici jedničky by se už prodíral velmí těžko. Přednost v posledních dvou letech už pravidelně získával jeho kolega Juuse Saros. Navíc mají Predators v záloze další mladé brankáře, kteří čekají na svou šanci. Mezi nimi je i nadějný český talent Tomáš Vomáčka.

Zdroj: Nashville Predators