Football Manager blog 1. epizoda – Historie a futurum

Football Manager je mou opravdovou vášní. Nejenže má výborné simulační prvky fotbalu, je to ryzí zábava na stovky a tisíce hodin. Prodej, nákup, skautování, trénování, rozhovory, stavba nového stadionu… mohl bych pokračovat geometrickou řadou, ale jelikož se jedná o první díl tohoto blogu, nenapíšu dnes úplně vše. Jak by se mohla série dále vyvíjet, kdo budou další talenti zeleného pažitu nebo změnu pravidel si popíšeme v dalších článcích.

Osobní kontrakt s touto sérii od Sports Interactive mám od roku 2009 (český Czech Soccer Manager jsem znal a nahrál pár hodin, bavil mě), říkal jsem si, že jsem koupil nějakou divnou hru. Samé tabulky. Po pár hodinách jsem poznal základy a už jsem byl lapen do fotbalové sítě. Mimochodem, dodnes patří FM, mezi nejhranější hry na světě. Někteří hráči dokonce získali angažmá ve skutečných fotbalových klubech. A datovou analytiku používají např. kluby Premier League.

Spolu s Eastside Hockey Managerem (hokej je můj nejmilovanější sport vůbec) jsem nahrál přes jedenáct tisíc hodin, což je zhruba tisícovka hodin za rok. Myslím si, že už mám kompetence mluvit o FMku v hlubší rovině. Je to rovněž výborný pomocník v tom, že si můžete nastudovat malou ligu a třeba si na ni sem tam vsadit.

Nyní jsem již v roce 2060 (můj rekord byl 2100, ale pak se objevila chybička a dál to nešlo, save měl přes půl giga!), takže budu popisovat již jen vygenerované hráče. Texty doprovodí obrázky, abyste se mohli podívat detailněji na hráče, o kterých budu zrovna psát. Samozřejmě se občas zmíním o skutečném hráči. Až vyjde nový manager, či bude revoluční v novinkách, opět ho rozehraji od začátku.

Teď jsem na konci kariéry, pak si své alter ego vytvořím znovu. Vždy začínám s minimálními znalostmi jako nezaměstnaný. Nejčastěji zaměstnání u jednotlivých střídám v určitých intervalech, faktory jsou jak moc se mi daří, jakou mám motivaci pokračovat s hráči, jestli chci přepsat dějiny s klubem, který doposud nemá žádné úspěchy, nebo jen být klubovou legendou a setrvat v pozici třeba dekádu.

Ještě, než se dostanu k úspěchům, vždycky jsem hrál na útočný fotbal s presinkem v rozestavení 4-2-3-1 nebo 4-4-2. Abych soupeře přestřílel a pokud možno porazil, začal jsem používat netradiční 4-2-4 (dvě křídla, dva útočníci), více o fotbalových formacích se dozvíte na Wikipedii.

Na takové rozestavení musíte mít samozřejmě dobré typy hráčů, obvykle hledám ty nejlepší nebo cenově dostupná rychlá křídla, typického hrota, kreativního útočníka, vysoké stopery nebo kvalitního dynamického záložníka. Když už chci hrát na riziko, dávám 4-1-3-2 nebo 3-2-3-2.

Každý má svůj styl vycizelovaný k dokonalosti. A v tom je krása virtuálního travnatého obdélníku. Na držení míče jsem obecně nikdy moc nebyl. Raději chci, aby můj tým dal 25 střel na branku a 15krát minul zařízení, než 10krát za celý zápas. Nicméně góly můžete dát (a inkasovat) jak chcete, pokaždé to závisí na taktice, kterou nastavíte.

Mými nejoblíbenějšími kluby jsou Baník Ostrava, Ajax Amsterdam a Chelsea, kterým fandím už od dětství. Zažil jsem druhou polovinu devadesátých let, tehdy začala má láska ke sportu, zůstala mi doteď. Je fajn si uvědomit, jak rychle se mění dynamika kolektivních sportů.

U FM často poslouchám sportovní podcasty. Doporučení na jaké byste se měli zaměřit, pokud máte zájem, sepíšu v samostatném článku. FMko je pro ideální hrou, když odbíhám dělat něco jiného, nebo chci zkrátka jen relaxovat a dát si něco dobrého na zub. Často se ni stane, že si pustím tento simulátor namísto jiné hry. A teď už k mému eposu o herní kopané datující se od letošního roku.

V roce 2021 jsem začal u Stoke City, hodně jsem experimentoval s taktikou, ale výsledkově to byla bída. Po půl roce mě vyhodili. O rok později jsem využil možnost jít do Aston Villy. Na soupisce jsem měl Jacka Grealishe, Emiliana Martíneze, Ollieho Watkinse, Tyronea Mingse a další borce. Koupil jsem si ze Sparty Adamy Hložka s Karabcem a zajímal jsem se i o Tomáše Součka, toho jsem později skutečně získal.

A místo měl i Simon Deli. Česká republika (jelikož jsem pokročil v letopočtu, jsou v akademiích také čeští hráči s dalším zahraničním pasem) je výhodná na levné nákupy. Co se týče útočníku, nejprve jsem koupil Kaia Jorgeo, rád mám na soupisce nejen schopné fotbalisty, ale zároveň i velmi mladé.

Následně jsem koupil vygenerovaného Mohammeda Abdellaouiho, jedna sezona 41 zápasů a 22 gólů. To byl můj první vygenerovaný hráč, kterého jsem si zapamatoval. Pro Aston Villu nejdražší posila v té době a stále nejlepší prodej. Po třech dobrých letech jsem převzal českou reprezentaci, jenže se mi nepovedla kvalifikace a rezignoval jsem.

Dostal jsem nabídku ze Slavie, která pokračovala v hegemonii titulů v naší lize. Spousta týmu má v mém savu hegemonii, Salzburg, Juventus, Lille, Real Madrid, Benfica Lisabon a další. Je to epické, když se provinční klub dostane skrze bohatého magnáta mezi špičku, nebo se stane úplný opak. U mě má takového černého Petra Bayer Leverkusen.

I když jsem si mohl koupit drahé hráče (zkupoval jsem hráče od konkurentů v lize a sem tam si přivedl nějaký zahraniční talent), vyhrál jsem ligu až v posledním roce svého pražského pobytu. Mistrovský titul, pohár FAČR a Super Cup. Zpátky jsem přivedl spoustu zkušených hráčů. Souček, Pavlenka, Zima a opět jsem si do mužstva vzal Hložka.

Byl jsem motivovaný směle získávat další trofeje. V seznamu nejlepších manažerů Česka jsem na druhém místě, to první má vygenerovaný trenér Jan Bílek. Osu tvořili koupení talenti a junioři z akademie. Většina z nich měla dlouhé kariéry, zanechali výraznou stopu na mezinárodním poli. To platilo i pro cizince, které jsem sice kupoval na české poměry za majlant, ale prodal jsem je za sezonu či dvě do velkoklubu. Není nad to objevit nového Edina Džeka.

Vygenerovaný kreativní záložník Diego Pedro, kterého jsem koupil z Brazílie, se stal později klubovou legendou a nastoupil do 25ti mačů se lvíčkem na hrudi. A přidal i dva góly. Ale i ostatní týmy se snažili prorazit do Evropy, kupovat skvělé hráče, nebo získat titul. Od příštího roku se má zavést Evropská liga II, Jablonec se hned ve třetí sezoně dostal do finále s AC Milan, je to dosavadní největší úspěch českého klubu. Snad se něco podobného stane i ve skutečnosti.  Rok jsem zkusil u FC Kodaň, ale i když jsem měl dobrý kádr a přivedl jsem si některé opory Slavie, byl jsem na lavičce tohoto impozantního města pouze rok.

Potřeboval jsem změnu. To už se psal rok 2032. Chtěl jsem opět zkusit štěstí u reprezentace. Jenže které? Zakotvil jsem u Uruguaye. Dovedl jsem ji na třetí místo Copa America a do vyřazovacích bojů na MS. Ale to nejlepší mělo teprve přijít. Benfica Lisabon byla jednoznačným vládcem ligy. Když jsem nastoupil, říkal jsem si, že bych mohl navázat na tuto dominanci i v Lize mistrů. Soupiska byla skvělá. A to nebylo vše. Zjistil jsem, že Benfica má na účtu přes dvacet miliard na útratu!

To byla nejvyšší částka, kterou jsem kdy viděl (Benfica umí v reálném fotbalu stejně jako další kluby z menších zemí výhodně koupit a pak kasírovat), takže jsem koupil mnoho posil. Včetně nejdražší posily, chorvatského útočníka Alena Sapiny – stačilo pět miliard a už se pakoval z Leedsu. Nejdražší posilou byl Guillaume David který přestoupil do Realu Madrid za 7.2 miliardy korun. V Posledních letech se ty nejnákladnější postupy pohybují do čtyř miliard.

  V této době už jsem měl všechny hráče vygenerované databází. Spoustu Portugalců doplňovali Brazilci, Nizozemci, Francouzi a další. Tituly byly jasné, ihned jsem ale dokázal vyhrát LM. Skupinou i vyřazovacími koly to bylo jako když závodíte s Bugatti proti chodci. Ve finále jsem přehrál Real Madrid.

Bylo to velké zadostiučinění, když o dva roky později Benfica znovu slavila vítězství, tentokrát proti Ajaxu. Velmi zajímavou soutěží je i Mistrovství světa klubů, které se koná jednou za čtyři roky, vítězové jednotlivých mezinárodních soutěží pak spolu bojují ve skupině – tento formát bude také ve fotbalu v dalších letech platit, stejně jako zrušení Konfederačního poháru.

Směle jsem mohl do nejlepší ligy na světě – Premier League. Strávil jsem dva roky v Chelsea. Hořká pilulka, skončil jsem po dvou letech. Mohl jsem znovu přemýšlet kam. A slunná Brazílie nebyl vůbec špatný nápad. Nejdříve jsem získal Copu Americu, mým cílem bylo Mistrovství světa v roce 2046, které hostilo Japonsko, to Japonsko, kde Brazilci získali své poslední zlaté medaile. To se nezměnilo ani v FM. Povedlo se, ve finále jsem konfrontoval Portugalce a vyhrál. Byl to nádherný Turnaj. Deklasoval jsem mj. i Českou republiku 7:0, což je pořád platný rekord. Promiňte, kluci. Mise splněna, mohl jsem buď pokračovat, nebo si dát další výzvu.

Vybral jsem si brazilské Flamengo, které mnoho let sbíralo domácí tituly a přepisovalo historii Copa Libertadores (obdoba Ligy mistrů v Jižní Americe), domácí titul jsem bral s dostatečným náskokem, chtěl jsem moc vyhrát i Copu Libertadores. Jenže ve finále mě takticky přemohl rival Palmeiras. Po této úspěšné brazilské anabázi, jsem se vrátil vzkřísit Slavii, která již nevyhrávala tituly, stala se tuctovým klubem, který se spíše pohyboval v druhé polovině tabulky. Bylo to mé nejkratší období, jen 130 dnů. Měl jsem už dobré renomé, nebylo potřeba, abych marnil čas v české lize.

Další exotika na sebe nenechala čekat. Sestavil jsem výbornou generaci v nigerijském národním týmu. Už jsem se chystal na kvalifikaci na mistrovství světa, ale v Chelsea bylo opět volné místo. Neváhal jsem. Sbohem, Afriko. I tak jsem byl hrdý, vyhrával jsem přátelská utkání i proti silnějším manšaftům. Stadion Tammyho Abrahama (současného hráče Chelsea) mě uvítal a já získal na oplátku dva ligové tituly a znovu Ligu mistrů. Tentokrát si na mě vylámal zuby Juventus. Moje cesta skončila v roce 2050, ještě jsem stihnul podepsat nadějné talenty.

Přijal jsem službu u vynikající generace Itálie. Nicola Zeoli, asi nejlepší levé křídlo v historii, se bil jako lev. Úžasná rychlost, střela, prostě fotbalista par excellence. I defenzivní povinnosti uměl na jedničku. Vyhrál jsem pohár v Mezinárodní lize, ale na MS jsem se nedostal na stupně vítězů. To ambicióznímu národu z Apeninského poloostrova nestačilo, musel jsem složit funkci. 

Znovu jsem se ujal Uruguaye, ve které jsem měl ještě pár starých známých jmen. Na Copě Americe jsem se také neumístil na bedně. Asi mi bylo souzeno přijmout znovu brazilskou nabídku. S obměněnou Brazílií jsem znovu vyhrál Jihoamerické mistrovství a zamířil na další mistrovství světa. Získat znovu nejcennější mezinárodní trofej se mi nepoštěstilo. A znovu do Anglie, třetí štace u Chelsea.

Odchovanci z akademie dorostli do playerů světové úrovně. Stoper Shay Treacy, záložník Shea Barnes, brankář Myles White, koupené hvězdy Anthony Harvey, Wilson Rodrigues, navíc jsem koupil hráče, které jsem již znal a měl je pod sebou, Cleber Lucas, João Felipe nebo již výše zmíněný miláček Zeoli. Byl to určitě ten nejlepší tým, který jsem vedl, určitě nejsilnější z těch třech účinkování v Londýně. Nicméně jádro týmů bylo už staré. V minulých sezonách jsem koupil talenty za pár stovek milionů korun, nechal jsem přestavbu na mém nástupci.

Chtěl jsem zakončit kariéru u národního týmu. Anglie, Německo, Nizozemsko či se vrátit na lavičku Česka. Dva roky jsem čekal, ale po Euru 2060 mě nechtěl z velkých ryb nikdo. Rozhodl jsem se, že ještě jednou spojím své curriculum vitae s klubovým fotbalem. Svou bavorskou náruč mi nabídl Bayern Mnichov, který byl sice nedostižitelným v letech 2013 – 2023 a poté ještě jednou v letech 2028 – 2034, ale to už je minulost. Ani v Lize mistrů se jim nevedlo, poslední zářez v roce 2020, Evropská liga 2036 a Evropská liga II 2057. A v Bundeslize nyní kralují Dortmund, Hertha a Lipsko. Je načase začít psát novou historii klubu. O tom zase příště. Vivat.