Okénko minulosti: Luka Modrić se znovu setkává s trenérem Ancelottim. První spolupráci popisuje ve své autobiografii ´Moje hra´

Staronovým trenérem Realu Madrid se stal italský kouč Carlo Ancelotti, jenž vystřídal na lavičce nejslavnějšího klubu světa francouzského psychologa Zinédine Zidana. Nevstupuje do královské řeky poprvé, bílé pusinky vedl už v letech 2013-2015. Už tehdy spolupracoval s hvězdou největší svítivosti Lukou Modrićem. Jak před osmi lety bylo, popisuje chorvatský záložník své knize ´Moje hra´.

Ročník 2012/2013 nebyl pro Bílý balet moc úspěšný. Vlastně byl tragický. V Lize mistrů dominovaly německé kluby, triumfoval Bayern Mnichov, madridský tým vypadl v semifinále s Borussií Dortmund.

Nevyvedla se ani obhajoba španělského titulu, který s velkou radostí převzala katalánská FC Barcelona. Vrcholem byla porážka ve finále Královského poháru od městského rivala Atlétika Madrid.

Stroj na úspěchy zůstal bez trofeje.

Není divu, že se židle pod portugalským trenérem José Mourinhem rozviklala…

„Zrovna jsem byl na zasloužené letní dovolené, když se mi doneslo, že se novým trenérem Realu Madrid oficiálně stal Carlo Ancelotti. Znal jsem ho dobře, stejně jako on mě, protože mě chtěl přivést do PSG.

A teď se naše cesty konečně zkřížily v Madridu. Ancelotti přišel jako trenér, který umí vyhrávat poháry, a předcházela ho pověst specialisty na Ligu mistrů. Od okamžiku, kdy jsem vstoupil do světa Realu, jsem měl příběh o zisku evropského titulu pořád v hlavě.

Od posledního úspěšného finále týmu, které se odehrálo v Glasgow, uběhlo už deset let. Real získal svůj devátý titul díky Zinédinu Zidanovi, který dal fantastický vítězný gól proti klubu Bayer Leverkusen.

A osud tomu chtěl, že Zidane byl Ancelottiho asistent během jeho první sezony u Realu. Bylo to symbolické propojení mezi devátým a tolik kýženým desátým evropským titulem. La Décima, tedy zisk desátého titulu, se stala téměř posedlostí.

Ukázalo se, že Ancelotti je bezva chlapík. Nikdy nepůsobil dojmem muže, který má na svém kontě zisk dvanácti velkých trofejí, a to s kluby AC Milán, Chelsea a PSG. Byl také ligovým šampionem v Itálii, Anglii a Francii, s Milánem dvakrát vyhrál Ligu mistrů a jednou také mistrovství světa ve fotbale klubů.

Po temperamentním Mourinhovi a všem tom rozruchu, který ho obklopoval, byla Ancelottiho klidná povaha vítaná změna. Působil uvolněně, vyhýbal se hádkám a byl kdykoli připravený si s vámi promluvit. Oblíbili jsme si ho hned od prvního dne.

Atmosféra byla méně vypjatá a my se mohli soustředit na práci. Během turné po Spojených státech před začátkem sezony jsme působili dobře. Ancelotti chtěl, aby tým brzy přecházel do protiútoku a hrál agresivně a vertikálně.

Na osobní úrovni naše vzájemná spolupráce ani nemohla začít líp. Když se Ancelotti představoval, novináři ho požádali o srovnání mezi Andreem Pirlou a mnou, a on dal jasně najevo, že si mě cení: „Jsou jiní, Pirlovo místo na hřišti je pevně dané, zatímco Modrić je mobilnější, dynamičtější.“ To byla velká pocta, protože Pirlo byl fantastický záložník a Ancelotti mu pomohl proměnit se v tvůrce hry, jehož styl a formát změnil naše nazírání na záložníky v hloubi pole.

Nyní se tedy obě osobnosti světového fotbalu znovu propojily do vzájemné spolupráce. Bude opět tak vydařená?

Tento a podobné zážitky z jeho bohaté kariéry přibližuje autobiografie ´Moje hra´, která vyšla v nakladatelství Práh.