Blog: Extraliga vyhrála boj s koronavirem! Je za námi prapodivná sezóna, která zachránila hokej

Že bychom měli v příštích letech vzpomínat na uplynulou sezonu 2020/2021 s nadšením a úsměvem na tváři, to se rozhodně říct nedá. Tedy alespoň mimo třinecké fanoušky. Byla to pořádná šichta! Šichta plná finančních ztrát, škrtů, nejistoty, otázek, odložených zápasů či neustálého testování. Ale taky nakonec, světě div se, se splněným cílem.

Přežít. Žádné jiné slovo by ve zkratce lépe nevystihlo to, co bylo v uplynulém ročníku Extraligy ze všeho nejdůležitější. 

Vzpomeňme si na první týdny letošní extraligové sezony. Hráči i manažeři ve svých klubech mohli jen bezmocně pokrčit rameny a čekat na zázrak. Ledaři zanedlouho rozpouštěli v arénách ledové plochy, zatímco hokejisté chodili do svých zaměstnání jen proto, aby podepsali dohodnuté snížení mzdy.

Bez jakékoliv vidiny pokračování, jen bezradné čekání, co bude dál. Muselo se šetřit, kde se dalo. Hokej se nehrál, diváci neplnili pokladny při vstupu do haly, sponzoři zase marně vyhlíželi svou reklamu během hry, za kterou nasypali do klubů těžké miliony.

Někteří hrát chtěli, jiní to chtěli letos zabalit kompletně. Třeba Libor Zábranský z Komety nebo Martin Straka z Plzně brali případné pokračování Extraligy bez fanoušků jako naprosto prodělečnou a zničující záležitost.

Všichni ale museli postupem času ze svých nároků upustit. Ať už to byli hráči na výplatách nebo fanoušci, kteří nakonec museli vzít za vděk pouze hokej u televize. 

Jako příklad uvádím jeden proces. V létě, když bylo na stadion puštěno 500 až 1000 diváků, jsme si říkali, že se to v tom létě dá nějak přežít. Nedokázali jsme si ale představit, že by něco podobného mělo fungovat v normální sezóně. 

Nakonec jsme dokráčeli k závěru, kdy jsme velmi ochotně přijali možnost navštívit hokejový zápas v rámci finále Extraligy v omezeném počtu, navíc ještě pod podmínkou PCR testování. 

To ukazuje jistou bezmoc, kterou si musela Extraliga letos projít. Byl to krutě náročný ročník jak pro majitele, manažery, hráče, tak i fanoušky.

Můžeme si řvát, nadávat, ukazovat, jak nám někteří lide sedících v jistých křeslech zkazili naši milovanou zábavu, ale musíme si uvědomit, že ten zásadní problém, který všechny tyto komplikace způsobil, je úplně někde jinde než v kancelářích vedení této soutěže nebo v jednotlivých klubech.

Ať už vidíme v očích ředitele soutěže Josefa Řezníčka, předsedy svazu Tomáše Krále nebo předsedy Národní sportovní agentury (NSA) Milana Hniličky, jakékoliv zlodějské oči, svým způsobem jim můžeme nakonec výjimečně poděkovat.

Ačkoliv taky nejsem velký fanoušek této trojice, těžko bychom se bez jejich snahy k nějakému zdárnému konci vůbec prokousali.

Pochopitelně je do dnes velká armáda fanoušků přesvědčena, že než hokej za těchto podmínek, bylo by smysluplnější celou sezonu raději odpískat. Každá mince má však dvě strany.

Kompletně zrušený ročník by měl za následek řadu fatálních následků, ze kterých by se mohla Extraliga oklepávat mnohem delší dobu.

Očekávaný by byl především odliv sponzorů, kteří své kluby podporovali i v těžkých situacích, kdy se čekalo na restart soutěže. Pravdou však zůstává, že jejich trpělivost byla velkou částí podpořena vidinou toho, že se snad bude zase zanedlouho hrát. Těžko se dá očekávat, že by do klubů sypali finance i v případě, že by se do září neodehrál už jediný zápas.

Zastavení těchto příjmů by mělo za následek zastavení výplat pro hráče. Ti méně zajištění by si pravděpodobně museli hledat zdroj obživy jinde. U starších hráčů by vzrostlo riziko, že by se už k hokeji po roční pauze možná ani nevrátili. Pro mladé hokejisty by to zase pro změnu byla nepříjemná brzda v rozjezdu jejich velkých kariér.

Důvodů, proč hrát ligu i bez fanoušků, ačkoliv se to zdálo pár týdnů či měsíců zpět ještě naprosto nemožné, byla vlastně celá řada. Řekněme, že šlo v tomto případě o takové menší zlo.

Od existenčních problémů pomohl klubům taky dotační program COVID Sport 2. Hokejové organizace dosáhly na kompenzaci až 12,5 milionu korun. Ostatně o tom, ale i o dalších věcech, spojených s ekonomickou stránkou klubů, nedávno vyprávěl v rozhovoru Generální manažer Motoru ČB Stanislav Bednařík. 

Nemalou komplikací bylo následně plošné a pravidelné testování všech přímých i nepřímých účastníků soutěže. Nejen hráči, ale i realizační týmy nebo zaměstnanci stadionů museli dvakrát týdně podstoupit PCR test.

Později však NSA vyjednala s Ministerstvem zdravotnictví méně nákladné antigenní testování, což klubům rovněž odlehčilo jinak extrémní finanční zátěž. 

Po listopadovém restartu hlásila Extraliga neuvěřitelných 73 % hráčů, rozhodčích či dalších lidí okolo realizačních týmů, kteří si prošlo nákazou. I tohle číslo zřejmě dopomohlo tomu, že další masová vlna nákazy se už v soutěži do konce sezóny neobjevila.

Byli to doslova jedinci, kteří se museli na pár dní izolovat od svých týmů, kteří však už dohrávali poté sezonu ve zdraví. Žádný další extraligový zápas už nemusel být z těchto důvodů až do konce sezony odložen. Už to je samo o sobě velké vítězství, s porovnáním se začátkem ligy.

Zatímco mládež o svůj velký návrat stále bojuje, což je na celé sportovní stránce pandemie v tuto chvíli ta nejbolestnější věc, profesionální hokej, zdá se, utekl hrobníkovi z lopaty.

Oficiální šampion je sice letos jen jeden, ale vítězové si mohou částečně připadat všichni. To potvrzuje i nedávné hlasování o marketingových právech Extraligy, které do budoucna zajistí klubům paradoxně k letošní situaci podstatně více peněz.

Jak bude vypadat hokej na stadionech v září, zůstává prozatím zahaleno tajemstvím. Stovky fanoušků v hledišti na jejím vrcholu nám však dává záblesk naděje, že by mohly tyto počty jít nahoru.

Nápis „VYPRODÁNO“ na multifunkční kostce v září svítit v extraligových arénách sice možná ještě nebude, i tak bychom se mohli ale dočkat daleko důstojnější kulisy.

Zdroj: Tipsport Extraliga