Nepotřebujeme tě, slyšel Kacetl v Brně. Pak zlomil rekord a vychytal Třinci titul

O tom, že samotné play-off píše řadu zajímavých příběhů, není pochyb. Někdy však ty běžné minipříběhy překonají ty velké, které by si člověk dokázal představit i na filmovém plátně. Několik jich bylo k vidění i letos. Po sportovní stránce napsal krásný příběh o nechtěném brankáři Ondřej Kacetl.

Koukáte na ledovou plochu krátce po utkání na radující se chlapíky v červených úborech, kteří právě vyhráli jednu dlouhodobou soutěž. Akorát to už nejsou malé děti, i když úsměvy na tváři k tomu dost směřují.

Mezi nimi se nachází na první pohled obyčejný člověk, jen na rozdíl od ostatních hráčů je oplácaný mohutnější výstrojí a na nohou má připevněné betony. Navíc ještě s tím rozdílem, že je to vlastně stavební kámen celého týmu a klíčový faktor velkého úspěchu.

O brankářích se říká, že jsou to trochu jiní lidé. Některé legendy hovoří o tom, že vlastně ani nejsou normální.

Však posuďte sami. Dobrovolně skáčou proti střelám, jejichž rychlost dosahuje klidně až 170 km/h. Jako kvalitní munice slouží placatá gumová pryž, která dokáže lámat i kosti.

Kacetl je brankář, který mimo své kvality taky ukázal, že je opravdu svým způsobem zvláštní. U gólmanů hraje největší roli hlavně psychika a důvěra. Nejdůležitější je samozřejmě důvěra od spoluhráčů a vedení, ale když vám věří i okolí, je to takový příjemný bonus navíc.

Kacetlovi před letošním play-off příliš lidí nevěřilo. Vlastně ani vedení. Na poslední chvíli přestupové uzávěrky zkoušel Třinec ulovit brankáře pro play-off, což se nakonec nepovedlo. I přesto měl Kacetl plnit spíš roli dvojky za Jakubem Štěpánkem.

Osud je však prevít, který si nevybírá. Je nemilosrdný ke všem lidem na celé planetě. Jak k bohatým a chudým, tak i k lepším a horších brankářům.

Onen osud zasáhl Štěpánka před vrcholem sezóny slavným covidem a do branky tak musel brankář, který od juniorky prakticky žádný úspěch nevychytal.

Ano, možná se teď jeví, že byl až příliš podceňovaný, jenže místo pocitů za něj vlastně mluvila i čísla v základní části. Jednoznačně patřil do spodní poloviny v tabulce extraligových brankářů, přestože měl před sebou jeden z nejlepších týmů ligy.

Už tehdy se od něj vlastně zase tolik nečekalo. Třinec si jej v prosinci vytáhl z prvoligového Přerova poté, co Josef Kořenář pláchnul zpátky za moře.

Ještě předtím poslala Kacetla jako nepotřebné zboží do první ligy Kometa, která si na svém velkém omylu následně ve čtvrtfinále lámala zuby. Nepotřebný brankář přiváděl k zoufalství i taková střelecká esa, jako je Peter Mueller.

A to jsme nezmínili fakt, že byl třinecký brankář v létě úplně bez angažmá: „Sezona byla na jednu stranu šílená, v létě jsem byl dva měsíce bez práce, neměl jsem nic,” říkal po vychytaném titulu do mikrofonu.

Od odchodu velké opory Šimona Hrubce a od psychicky zhrouceného angažmá Patrika Bartošáka bychom v třineckém nabitém kádru hledali větší slabinu jen marně. 

Proto onemocnění Jakuba Štěpánka nevěstilo pro Oceláře zprvu nic dobrého. Spíš byl ve hře plán vydržet týden, dva, a pak už může plánovaná jednička do klece.

Jenomže výkony Kacetla se náhle lusknutím prstu přepnuly do nějakého čarodějného módu. Jako byste hráli videohry a před play-off zvýšili u svého brankáře atributy na maximum. Jakub Štěpánek se už do branky nedostal.

Kacetlova forma gradovala společně s vrcholem vyřazovacích bojů až po zlatou medaili na krku. Jako bonus si Kacetl z play-off odnesl šest vychytaných nul, čímž zlomil rekord někdejšího fantoma Romana Málka z roku 2003. Ten svého nástupce na trůn sledoval ve Werk Aréně z televizního studia.   

„Snažil jsem se věřit sám sobě,” říká pokorně nečekaná hvězda Ocelářů. Následně dodal: „Věřil jsem, že se to otočí. Příležitost v play off mi spadla skoro pomalu z nebe, snažil jsem se ji chytit za pačesy.”

Kromě čistých kont vytvořil ještě jeden rekord. Pohár zvedal nad hlavu ve chvíli, kdy za záda nepustil kotouč už 172 minut a 41 vteřin. Vzhledem k tomu, že končil poslední vteřiny utkání s nulou, může si tento rekord v budoucnu ještě vylepšit.

Přesto zůstává skromný: „Vděčím za to klukům. Mají nejvíc zblokovaných střel, strašně moc pomáhali dozadu, nechali na mě jednoduché střely.”

Ať už mu spoluhráči pomohli jakkoliv, jedno mu už nikdy nikdo nevezme. Fenomenálním výkonem vychytal Ocelářům třetí titul v jejich klubové historii. A to se počítá ze všeho nejvíc.

Zdroj: Tipsport Extraliga, HC Oceláři Třinec, iSport