Jakým způsobem hraje Arsenal? Poziční hra, atakování prostorů mezi liniemi a problémy v nestabilitě výkonů

Arsenal čeká již ve čtvrtek večer důležité utkání proti Slavii Praha. Trenér Mikel Arteta Evropskou ligu dokonce upřednostňuje před Premier League, což se podepsalo na výkonu proti Liverpoolu. Jaké koncepty španělský kouč uplatňuje a které prostory se snaží atakovat?

Mikel Arteta se celou dobu svého působení snaží svůj tým naučit poziční hru (juego de posicion) a poslední dobou to vypadá, že je Arsenal na správné cestě.

Proti bloku soupeře Arteta vytváří strukturu, kdy se oba SDZ zapojují do první fáze rozehrávky a často seskakují vedle stoperů, čímž zahajují rotaci. Nejčastěji seskakuje Xhaka na levé straně (kvůli Tierneymu).

Krajní beci se mohou posunout vysoko a držet šířku hry, zatímco se křídla zasunou do meziprostorů. Ofenzivní hráči Arsenalu (nejčastěji křídla) se díky skvělé struktuře mohou neustále nabízet pro míč mezi liniemi, což je pro prolomení bloku soupeře klíčové.

Pohyb mezi liniemi je velmi flexibilní. Nejčastěji si seskakuje Lacazette nebo křídla, která mohou přihrávku mezi linie převzít, protože obránci soupeře jsou připnuti ostatními ofenzivními hráči Arsenalu a je tak vytvořeno přečíslení 2v1 na krajního beka soupeře.

Ödegaard i Rowe jsou klíčoví, protože svým driblinkem a pohybem umí nalákat hráče soupeře tak, aby vytvořili pro ostatní spoluhráče prostor mezi liniemi, kam následně hrají.

Bez nich by hra byla velmi statická a bylo by daleko těžší si situace připravit tak, aby Arsenal dokázal pravidelně atakovat prostory mezi liniemi.

Ödegaard je famózní a jeho přínos je obrovský. Herně inteligentní hráč, neustále v pohybu a kromě práce při otevírání prostorů mezi liniemi je herně inteligentní i při presinku.

Mezi záložní a obrannou linii soupeře si může naběhnout i sám, což vedlo k vyrovnávajícímu gólu proti West Hamu. Na tvrzení, že by se ho měl Arsenal pokusit podepsat, je však příliš brzo.

Arsenal se snaží counterpressovat zónově a zavírat přihrávkové linie, ale counterpress není až tak agresivní a soupeři z něj dokážou pravidelně vybruslit.

Gunners sice nemají problémy s protiútoky soupeře, ale z counterpressinku nezískají velké množství balonů.

Pokud Arsenal nezíská míč z counterpressinku, tak se přesouvá do středního bloku. SOZ se vysune vedle HÚ a Arsenal vytvoří strukturu 4-4-2, která pracuje zónově.

Pokud totiž stoper soupeře přihraje krajnímu bekovi, tak hráči Arsenalu přechází k více osobnímu bránění na kraji hřiště.

Problémy jsou stále ve velkém počtu individuálních chyb při rozehrávce a nevyrovnaných výkonech nejen zápas od zápasu, ale i během zápasů, což je často ještě umocněno faktem, že některé prvky hry nefungují, pokud na hřišti nejsou určití hráči.

Nevyrovnanost je určitě největším problémem. Arsenal vypadá v rámci jednoho zápasu dvacet minut jako 3. tým v Premier League, dalších dvacet minut jako 15. tým v tabulce.

Proč? Z mého pohledu je úspěch týmu strašně moc závislý na mladých hráčích, kteří jsou svými výkony nevyrovnaní, což ovlivní výkon celého týmu. Saka, ESR či Ödegaard jsou velmi mladí, mají výkyvy a zároveň je velký problém, pokud alespoň dva z této trojice nehrají.

Dalším problémem jsou standardky. Z jakýchkoliv standardek kromě penalt dal Arsenal jen dva góly, což je nejhorší číslo v lize. Naopak soupeři dali Arsenalu ze standardek čtyři góly, což je ligový průměr.

Arsenal zaostává také při protiútocích, do kterých se dostává nejméně v lize a je v nich nejméně efektivní co se týče vytváření střel. Jde však spíše o Artetův preferovaný způsob hry než o problém.

Španělský kouč chce kontrolovat hru, míč raději podrží a vytvoří si ofenzivní strukturu, než aby šel rychle do protiútoku. „Čím rychleji chceš míč dostat dopředu, tím rychleji se vrátí zpátky.“