Old Trafford aneb Silný příběh Divadla snů, jenž je domovem Manchesteru United

Manchester United vítězí, další titul pro Manchester United, Rudí ďáblové jednoznačným způsobem ovládli derby… a mohli bychom pokračovat. Divadlo snů skutečně pamatuje ledacos. Úspěchy, slavná vítězství i hořkost minulých let. Old Trafford si zažilo své i za období druhé světové války. Je to zkrátka stadion s ohromnou historií…

Píše se 19. února roku 1910, když je stadion Old Trafford svědkem první velké události – slavnostního otevření. Domov Manchesteru United byl postaven v roce 1909. Tehdy kapacita stadionu čítala úctyhodných 80 000 míst. A na kolik vlastně celá výstavba vyšla? V té době na rekordních devadesát tisíc liber!

Old Trafford je v pořadí třetím domovem Rudých ďáblů. Jedná se o naprosto unikátní stadion a navzdory jeho stáří je doposud označován jako jeden z nejkrásnějších stadionů v Evropě. A bodejť by ne. Jeho architektem byl Archibald Leitch.

Že vám to jméno nic neříká? To by mělo. Archibald Leitch byl známým skotským architektem, který se specializoval právě na fotbalové stadiony. Kromě Divadla snů navrhl také Highbury, Stamford Bridge, Ibrox Park či Anfield Road.

Prvním významným duelem, který se na Old Trafford odehrál bylo finále FA Cupu v roce 1915 mezi Sheffieldem United a Chelsea. Utkání sledovalo zhruba 50 000 diváků. V tehdejších dobách nezvykle málo, na finále nejstaršího anglického poháru. Má to však své opodstatnění. Důvodem nižší návštěvy byly restrikce kvůli první světové válce.

Zde píše Old Trafford první ze svých příběhů. Zápas byl totiž odehráván za kontroly velkého počtu britských vojáků a byl to poslední soutěžní zápas před přerušením soutěží kvůli válce. Sheffield v tomto duelu porazil londýnskou Chelsea 3:0.

Svůj první mistrovský titul (ba celkově už druhý – pozn. autora) na tomto svatostánku slavil Manchester United už v sezóně 1910/11. To byl na dlouhou dobu poslední výrazný úspěch, který fotbalisté v rudých dresech mohli na svém stadionu oslavit.

O jedenáct let později zažívají hráči na své půdě naopak hořkost a smutek. Manchester United totiž na konci sezóny 1921/22 padá do druhé ligy. Po třech sezónách se sice zpět do nejvyšší soutěže vrací, nicméně v roce 1931 se s ní zase musejí rozloučit.

First Division se jim konečně podaří udržet až v roce 1939. A jak dnes všichni víme, na dalších pět let měli všichni s fotbalem utrum. Divadlo snů toho samo o sobě říká opravdu mnoho a pamatuje nevídané.

V průběhu druhé světové války sloužil stadion pro armádní účely. Konkrétně se jednalo o skladiště britské armády. V roce 1941 byl domácí stánek Manchesteru United značně poškozen německým bombardováním. Zejména z nynější jižní tribuny zbyly jen ruiny.

Ihned po skončení války na stadionu začaly probíhat opravy a znovuzpřístupněn byl až v roce 1949. Do té doby se museli hráči United spokojit se stadionem svého městského rivala – Maine Road.

Postupem času byl stadion modernizován, „díky“ čemuž se však snižovala kapacita stadionu. Do roku 1959 došlo k zastřešení všech tribun, čtyřicet tisíc liber investoval klub do umělého osvětlení. A po dalších modernizacích v šedesátých, sedmdesátých a osmdesátých letech se kapacita Old Trafford snížila na 56 385 míst.

No a později, na základě tragédie v Hillsborough, se kapacita stadionu snížila o takřka dalších dvanáct tisíc. Tím se domov Rudých ďáblů dostal na svou historicky nejnižší kapacitu. Dokument jménem Taylor Report totiž požadoval, aby každý účastník nejvyšší soutěže disponoval pouze místy k sezení.

V letech následujících se však vedení klubu rozhodlo kapacitu stadionu zase navýšit, což nás vede k aktuální podobě stadionu s kapacitou téměř 76 000 míst. Tento projekt navýšení kapacity přišel klub na zhruba 42 milionů liber. Domácí stánek United byl také svědkem privátních boxů či ochranných plotů kvůli problémy s chuligánskými šarvátkami ze sedmdesátých let.

Devatenáct milionů liber stálo vybudování areálu, včetně tzv. Red Café, megastorem, místnosti pro trofeje a muzea, které má hned 3 poschodí. Naopak jedinou částí, která se dochovala z původní výstavby byl tzv. Munich tunnel, jenž byl funkční do roku 1993. I tohle je důkaz, jak moc je klub se svým stadionem svázán.

Takto byl tunel pojmenován 6. února 2008, jakožto upomínka na tehdejší mnichovskou tragédii. Právě zde jsou na zdi vyvěšeny hodiny, které se zastavily v čase tří hodin a čtyř minut. Přesně tak – právě v době, kdy se 6. února roku 1958 s týmem Manchesteru United zřítilo letadlo.

Kromě fotbalu se na Old Trafford pořádají také koncerty a další mimosportovní akce, jako například business konference, svatby či vánoční večírky. Devátého října 1993 se v Divadle snů uskutečnil také zápas v boxu. Tenkrát si to o titul mistra světa ve střední váze „rozdali“ Chris Eubank a Nigel Benn.

Co se týče fotbalových aktivit, v roce 1966 stadion hostil tři utkání mistrovství světa, 5 zápasů mistrovství Evropy, finále Ligy mistrů v roce 2003 a také několik zápasů letních olympijských her v roce 2012, či dvě finále mistrovství světa Rugby League.

Mimochodem, pokud se v Anglii koná finále Ligy mistrů, jednoznačnou destinací je Wembley. Pouze jednou tomu bylo jinak, a to právě v roce 2003, kdy byl tento slavnostní galavečer pořádán v Manchesteru.

63 000 diváků tenkrát vidělo napínavý souboj Juventusu s AC Milan. Utkání došlo až do penaltového rozstřelu a úspěšnějšími byli fotbalisté milánského AC.

Divadlem snů se prohnala vskutku hromada hvězd, a to ať už z řad fotbalistů či trenérů. Tento stadion byl domovem legend, jakými jsou Wayne Rooney, Bobby Charlton, Eric Cantona, Rio Ferdinand a mohli bychom pokračovat do nekonečna.

Také jistě není třeba zmiňovat, kolik úspěchů a trofejí zde bylo buď vybojováno, či domů přivezeno a uschováno. Old Trafford je domovem nejen tradičního, nýbrž velmi úspěšného historického klubu. Je to domov dvacetinásobného mistra ligy či trojnásobného šampiona Ligy mistrů.

Půda je zde snad už nasáklá úspěchem, slavnými okamžiky či historickými událostmi. Obléct si na sebe dres Manchesteru United a vykročit na trávník tak unikátního stadionu musí být pro každého hráče, trenéra, funkcionáře či fanouška záležitostí nevídaného charakteru.

Zdroje: Manchesterfc.wz.cz, Wikipedia