Když končí velikán aneb Bohatá kariéra Wayna Rooneyho

Kapitán, šampion, srdcař a velký bojovník. Wayne Rooney včerejším dnem ukončil svou bohatou fotbalovou kariéru. Do srdcí fanoušků se zapsal hned několika způsoby. Pojďme se tedy podívat nejen na jeho úspěchy, nýbrž i na to, co zdobilo jeho začátky a co jeho odchod z hráčské scény vlastně pro ostatní může znamenat.

Píše se 17. srpen 2002, když šestnáctiletý mladík Wayne Rooney poprvé nastupuje v základní sestavě Evertonu FC. Právě tehdy debutoval v zápase proti Tottenhamu, který díky vyrovnávacímu gólu Tomasze Radzinskiho z 81. minuty skončil remízou 2:2.

Je tohle den, kdy budoucí legenda započala svou úžasnou cestu napříč fotbalovým světem. Anebo ne? Je možné, že by se Wayne ocitl na své cestě již dávno předtím? A třeba i v dobách, kdy o ní ještě ani nevěděl?

Abychom si na tuhle otázku dokázali odpovědět, musíme se vrátit ještě o mnoho let dozadu. Wayne se už totiž narodil do rodiny, která byla jednoznačně fotbalová. Fotbalová a tmavě modrá.

Už na jeho prvních narozeninách, které jeho maminka Jeanette plánovala vskutku dlouhou dobu, mu otec daroval znak Evertonu v podobě automobilové značky. Tehdy malému klukovi pošeptal: „Tohle ti dávám proto, aby jsi nikdy v životě nezapomněl, že jsi modrý.“

V jednom roce asi těžko poznal, o jaký klub se vůbec jedná, nicméně vyrůstal v domě, kde byly modré vlaječky vyvěšeny úplně všude. Wayne byl už odmala dobrý sportovec. Netřeba připomínat, že jako malý trávil také spoustu času venku, a jak jinak, než hraním fotbalu.

Jeho strýc mu vždy dokola připomínal: „Počkej, až budeš hrát první ligu, nezapomeň, kdo ti daroval první fotbalový míč,“ žertoval. První krůčky učinil Wayne už v sedmi letech, Klub mládeže Gems za domem Rooneyových na Armill Road v Croxtethu měl betonový plácek s vyznačenými brankami na obou koncích.

Malý Rooney byl opravdu nesmírně talentovaný. Nejenže to dokázal Velkému Nevovi, což byl manažer týmu Copplehouse do 9 let, už ve skutečném mládežnickém zápase. Ba co víc, Wayne svůj talent a odhodlání dokázal někomu, kdo se na zápas byl podívat také.

Byl to skaut Liverpoolu FC, který po zápase přišel za Waynem starším a předal mu jeho kontakt. V tu chvíli pyšný a hrdý otec zcela ignoroval fakt, že právě Reds celý svůj život považoval za největší rivaly.

I na zkoušce v Liverpoolu hrál a působil zcela mimořádně. Jenže se tam necítil tak dobře. Možná proto, že zkrátka miloval tu modrou část Liverpoolu nebo také proto, že celou dobu trénoval v onom modrém dresu. Každopádně jej trenér chtěl vidět znovu na dalších trénincích.

Ovšem jeden telefonát poté vše změnil. A právě nyní se nacházíme ve fázi, kdy je rozhodnuto o jeho budoucnosti. Když otec svému synovi sdělil novinku o zájmu Evertonu, byl to splněný sen. Na zkoušce oslnil a byl o třídu lepší než jeho vrstevníci.

O několik dnů později dorazila na jejich adresu obálka, na které figuroval znak Evertonu. Ve svém prvním mládežnickém zápase za jeho tým vstřelil hattrick. Dával jeden gól za druhým, skóroval hned devětkrát proti Prestonu. V pěti zápasech si mladý Wayne připsal 24 přesných zásahů.

V sezóně však přišlo utkání, které vzhledem k budoucím událostem v sobě mělo zvláštní náplň. Byl to zápas proti Manchesteru United. Hry Evertonu se víceméně držely stejného schématu. Wayne dá pár gólů a Everton hladce zvítězí. No a bylo tomu tak i v tomto případě.

Pro následující ročník Wayna chtěl posunout o kategorii dál – do U12! I zde tento mladík dokazoval, že je zkrátka mužem na svém místě. Jako třináctiletému mu pomohl i dvoutýdenní trip do Dallasu, kde se konal jeden klubový turnaj. Everton na něm skončil v semifinále.

V sezóně, kdy jako šestnáctiletý má šanci proniknout do kategorie U18 se však zraní a je na tři týdny mimo. I v tomto pubertálním věku však ukazuje, jaký je to bojovník. Téměř dva týdny hrál s bolestmi v kolenou a v zádech. Nedal na sobě nic znát, nechtěl přestat hrát.

Když se následně po rozhovoru s otcem rozhodne zajít k fyzioterapeutovi, dozví se, v čem tkví problém, co se týče jeho zranění. Lékař mu diagnostikoval tzv. Osgoodovu-Schlatterovu nemoc. V zásadě se jedná o zanícení vazů, nutno však podoktnout, že touto nemocí trpí spousta sportovců.

Ztracený čas si však nemohl vynahradit lépe. Po prohraném finálovém duelu juniorského FA Cupu ve Villa Parku se za ním zastavil manažer A-týmu David Moyes. „Wayne, slyšel jsem o tobě fakt výborné zprávy. Díval jsem se na videozáznamy z mnoha tvých zápasů a sleduju tě od chvíle, kdy jsem do Evertonu nastoupil.“

„Myslím, že přišel čas, abychom vyzkoušeli, co to udělá, když tě posuneme o úroveň výš.“ Wayne samozřejmě sebevědomě opověděl: „Jsem připravený!“ Načež mu David Moyes odvětil: „To je dobře, protože v příští sezóně budeš trénovat s hlavním týmem.“

Další část jeho snu je nyní na spadnutí. Ačkoliv si tuto novinku měl nechat pro sebe, jednomu člověku to přece jen říct musel. A komu jinému než svému otci. Větší motivaci pro letní přípravu dostat nemohl.

Na sezónu 2002-03 mu přidělili číslo 18, které v předešlé sezóně oblékal Paul Gascoigne. Na základě jeho herního stylu mu spoluhráč Mark Pembridge vytvořil přezdívku Dog (čili Pes).

Bojovný, rychlý, neústupný a v soubojích agresivní – přesně jako pitbul. A jak již dnes víme, nejen tato přezdívka mu už zůstala.

Čas kvapí a začátek sezóny se blíží. Od trenéra se dozvídá úžasnou zprávu, a to že hned při prvním zápase nové sezóny nastoupí v základu. A nyní se nacházíme na startu jeho úžasné kariéry. Tímto se dostáváme zpět k začátku našeho článku.

Píše se 17. srpen 2002, když šestnáctiletý mladík Wayne Rooney poprvé nastupuje v základní sestavě Evertonu FC. Jak již víme, zápas skončí nerozhodně. Wayne v tomto zápase odehrál 67 minut, než byl vystřídán Niclasem Alexanderssonem.

Nebyl to takový debut, jaký by si přál. Další příležitosti však měl na dohled. Konkrétně 19. října, kdy proti Arsenalu začínal na lavičce náhradníků. Před utkáním si ještě postěžoval rodičům, že to zkrátka není fér a je odhodlán začít od začátku.

Motivační slova tentokrát našel u své matky: „Budeš tu jen sedět a trucovat? Jsi Rooney, tohle my neděláme. Bojujeme. Běž a ukaž mu, že udělal chybu, když tě nechal na lavičce. Ať za tebe promluví tvoje nohy.“

Arsenal měl tehdy za sebou sérii třiceti ligových zápasů bez jediné porážky a byl favoritem na zisk titulu. Utkání se však neslo v bojovném duchu v remízovém stavu 1:1. Wayne byl poslán do hry v osmdesáté minutě, když vystřídal Tomasze Radzinskiho.

Velmi krátká doba na to něco ukázat. Díky svému charakteru se však zakousl do hry. A téměř na konci zápasu přišel okamžik, na který nikdy v životě nezapomene – Thomas Gravesen vyslal obloukem míč jeho směrem a Wayne se tak, jako vždy nechal vést svým zabijáckým instinktem.

Míč dopadl vedle něj a talent Rooney udělal to nejlepší, co mohl. Vyslal nechytatelnou střelu, která skončila pod dolní hranou břevna – 2:1! Goodison Park se náhle otřásal v základech, Everton FC poráží dosud nepřekonatelný Arsenal!

V sezóně 2002/03 odehrál celkem 33 ligových zápasů, ve kterých vstřelil šest branek. V sezóně následující se mu povedlo odehrát ještě o jeden zápas více a vstřelit devět gólů.

V dresu Evertonu se stal historicky nejmladším střelcem Premier League a obdržel cenu BBC pro sportovní osobnosti roku v kategorii vyhrazené mladým sportovcům. V roce 2003 si v sedmnácti letech odbyl i debut v národním dresu. Tenkrát zasáhl do přátelského zápasu s Austrálií.

Bylo mu sedmnáct let a 111 dní. Stal se vůbec nejmladším hráčem, který kdy za Anglii hrál. Albion tehdy prohrál 1:3, Wayne však hru Angličanů v druhé půli výrazně oživil.

Steven Gerrard poté na jeho adresu prohlásil: „Skvělá hra, Wayne. Pro tebe je tohle teprve začátek. Ještě spoustu let budeš hvězdou anglického nároďáku.“

Pro Wayna to bylo dobré období i z hlediska osobního života. Před Eurem 2004 se mezitím stihl zasnoubit s jeho přítelkyní Coleen.

Ve své skupině skončila Anglie na druhém místě těsně za Francií. Rooney však vstřelil čtyři branky – dvě do sítě Švýcarů a dvě Chorvatům. Všechny sny se ovšem rozplynuly ve čtvrtfinále. Po vyrovnané bitvě s domácím Portugalskem Angličané padli v penaltovém rozstřelu.

Kdo ví, jak by tehdy vše dopadlo, kdyby se Wayne v zápase nezranil. V konečném důsledku to pro něj ale dopadlo pozitivně. Po Euru 2004 došel k závěru, že potřebuje změnu. Ale oznámit svůj zájem o odchodu v jeho rodině skutečně nebylo jednoduché.

Wayne viděl, jak zejména jeho otci představa přestupu trhá srdce a jako zradu to vnímali i fanoušci Evertonu. Byl totiž nařčen z toho, že mu jde pouze o peníze. Vážný zájem o něj měl Newcastle United. Díky jeho výkonům na Euru si o něj ale řekl Sir Alex Ferguson.

„Dejte ho k nám do týmu se Scholesem, Giggsem a Ruudem a nikdo nás nezastaví. Pokud chceme získat zpátky titul, musíme být připraveni sáhnout do kapes. A musíme jednat teď, nebo toho budeme několik dalších let litovat. Newcastle už vyslovil svou nabídku.“

Nabídka Manchesteru v něm vyvolala obrovský zájem a prakticky hned bylo rozhodnuto. Jeho agent mu následně sjednal schůzku na Old Trafford, kde podepsal novou smlouvu. Na dnešní poměry za něj kdysi Everton utržil vcelku směšnou částku – 37 milionů eur.

Svůj debut za Rudé ďábly si odbyl dvacátého osmého září 2004 v zápase Ligy mistrů proti Fenerbahce. Silná motivační slova si pro něj připravil právě Sir Alex Ferguson: „Narodil ses, abys tady zazářil. Ukaž těm obráncům, jak vypadá jejich nejhorší noční můra, fanoušci chtějí vidět něco mimořádného, tak jim předveď něco, na co nikdy nezapomenou.“

Wayne si tato slova evidentně vzal k srdci. První gól dal po pouhých sedmnácti minutách, druhý přidal ještě v první půli. V 54. minutě se Manchester dostal k přímému kopu. Původně jej měl kopat Ryan Giggs, sebevědomý Rooney to však vzal na sebe.

Wayne si přichystal míč, rozběhl se, vystřelil ze vzdálenosti třiceti metrů a skóroval potřetí – hattrick! V jeho podání to vypadalo naprosto jednoduše. Jeho debut jakoby předznamenal vše, co s Manchesterem dokáže.

Vítěz FA Cupu, vítěz Ligy mistrů, vítěz Evropské ligy, čtyřnásobný šampion superpoháru a anglického poháru, a v neposlední řadě se s Manchesterem United hned pětkrát radoval ze zisku titulu mistra ligy. Stal se také nejlepším hráčem sezóny 2009/10.

Aby toho náhodou nebylo málo, třikrát se účastnil evropského šampionátu a třikrát reprezentoval svou zemi na mistrovství světa. Za Manchester United odehrál úctyhodných 559 zápasů a vstřelil neuvěřitelných 253 gólů!

Devátého července 2017 se po třinácti letech vrací „ze světa“ do své domoviny. Za Everton vstřelí dalších 10 gólů, plus jeden v Evropské lize. Po tomto ročním angažmá si ještě vyzkouší americkou MLS, aby následně jakožto hrající asistent manažera ukončil kariéru v Derby County.

Historicky nejlepší forvard anglické reprezentace a druhý nejlepší střelec v historii Premier League tak včerejším dnem po takřka 18 letech pověsil své kopačky na hřebík.

Co se vám tedy nyní vybaví, když řeknete Wayne Rooney? Odhodlanost, loajalita, schopnost snášet příkoří, stát a neuhnout, jít si za svým a tím seznam zdaleka nekončí.

Wayne byl typ osobnosti, kterých je ve fotbalovém světě čím dál méně. Jeho velmi silný emotivní příběh dokáže jistě inspirovat mnoho mladých sportovců na cestě za svými sny.

A především – Wayne Rooney nikdy nepřestal milovat fotbal a po celou dobu jeho kariéry si plnil své chlapecké sny. Od malého kluka po dospělou legendu světového fotbalu.

Zdroje: Kniha Wayne Rooney – Kapitán Anglie, Transfermarkt.com