Spojte se s námi


Chance Liga

Miroslav Liba: Berbrův nástupce | Díl VI: Komanda v rajonu

Všemocný vládce českého fotbalu Roman Berbr, jenž léta doslova určoval, co se ve fotbale uděje, za pokračovatele svých nečistých praktik označil Miroslava Libu.

Publikováno

dne

Všemocný vládce českého fotbalu Roman Berbr, jenž léta doslova určoval, co se ve fotbale uděje, za pokračovatele svých nečistých praktik označil Miroslava Libu, člena výkonného výboru FAČR a předsedu středočeského krajského svazu. Trefil se přesně. Dvaašedesátiletý Liba se ve fotbale představil v mnoha pozicích. A lidé, kteří ho v nich poznali, dospěli k názoru – člověk nepříliš vysokého intelektu, lidsky skoro nesnesitelný, ovšem ochotný kdykoli k jakékoli podlosti.

Zdroj: Karikatura ruik.cz

V jeho hájemství – ve středočeském kraji – se děly jako všude jinde v českém fotbale zrůdné věci, když je měl pod kontrolu Roman Berbr. Až stalinovská adorace vedoucích funkcionářů ze strany protežovaných, zhnusení od vystrkovaných.

„Liba je pro středočeský kraj požehnání,“ opakoval předseda okresu Mělník bývalý fotbalista Sparty a později spoluzakladatel hráčské odborové asociace Jiří Kabyl, později rozhodčí, delegát a volič regionálních valných hromad, jenž je na seznamu policejně vyšetřovaných v kauze Berbr.

Jiného názoru jsou ovšem ti, kteří chtějí dělat fotbal. Poctivě, bez špinavých intrik, starají se o mládež. „Byli jsme vždy trnem v oku, protože jsme si nikdy nekoupili jízdenku,“ poukazuje na vymáhanou finanční pobídku věnovanou vrchnosti, aby tým naplnil výkonnostní cíle, Josef Šimek, bývalý předseda a dnes správce SK Rejšice.

Bez přízně mocných a téměř s odchovanci se dostali až do krajské A třídy. „Tam jsme byli biti,“ povzdechne si Šimek. Nechtěli spolupracovat, rozhodcovská krajská komanda je ničila, jak mohla. Až to mělo i opačný efekt.

„Hráli jsme na půdě klubu, jenž měl jízdenku do 1. třídy,“ vybavuje si Šimek. „Vedli jsme přesto v poslední minutě 1:0, při posledním útoku soupeře došlo k jasnému faulu protivníka, ale rozhodčí odpískal penaltu proti nám,“ vytahuje z paměti.

Přišla však neočekávaná rebelie ze strany vyvolených. „Kapitán hostí se pohádal s trenérem, že takové vítězství on jako sportovec odmítá a při následných penaltách, které v krajských soutěžích rozhodovaly o dodatečné výhře (výmysl Berbra, rozhodčí měli další ideální příležitost naklonit rovinu na ´správnou´ stranu – poz. red.) , dva jejich střelci poslali míč na rohový praporek,“ odhaluje Šimek, že i v Libově kraji se našli morálně vyspělí jedinci.

Ač se měl Liba starat o rozvoj fotbalu ve středních Čechách, bylo mu to jedno, soustředil se jen na skrytou nečistou práci. „Byli jsme za ním, že nemáme dostatek mládeže, což jsme měli i úředně potvrzené,“ vytahuje Šimek konkrétní zkušenost. „Chtěli jsme se spojit s Dobrovicemi, ale nebylo nám to umožněno,“ povzdechne si.

Údajná Libova reakce, jako Taťky středočeského kraje, byla příznačná: Tak to nehrajte! „Funkcionář vysloveně na své místě,“ hodnotí Šimek.

Díl I: Reprezentace za úplatek

Díl II: Ivánku raději mlč

Díl III: Znalec pobaltských hymen

Díl IV: Podnikatel s fotbalem

Díl V: Poštovní holub

Díl VII: Školitel bez odborných vědomostí

Sedmidílnou sérii Miroslav Liba: Náčelníkův nástupce sepsal Stanislav Hrabě pro časopis Hattrick.

Reklama

Oblíbené