Adauto: Ve Slavii jsem prožil nejlepší část své kariéry. Pavel Vrba byl mým fotbalovým tátou v Žilině

Bývalý brazilský útočník Evandro Adauto da Silva prožil v pražské Slavii velmi povedené období a dodnes na něj vzpomínají slávističtí fanoušci. V rozhovoru pro Ruik se Adauto rozpovídal o svém působení ve Slavii a prozradil i to, jaký měl vztah s trenérem Pavlem Vrbou při působení v Žilině.

Už je to více než osmnáct let, co jste přestoupil do pražské Slavie. Jaké jsou Vaše vzpomínky na Slavii?

Na působení ve Slavii mám jen ty nejlepší vzpomínky. Měl jsem tu možnost žít v krásné zemi a hlavně v jednom z nejhezčích měst na světě. Hrál jsem za jeden z nejlepších českých klubů a působení ve Slavii bylo nejlepší částí mé hráčské kariéry.

Před příchodem do Slavie jste působil například v německém Leverkusenu nebo španělském Sportingu Gijón. Nebral jste přestup do Slavie jako krok dozadu ve své kariéře?

Všechny kluby, ve kterých jsem působil, byly velmi důležité pro mou kariéru. Slavia je ve světě známá a klub vždy fungoval na velmi profesionální úrovni. Naučil jsem se nový jazyk, poznal novou kulturu a získal obrovské zkušenosti. Podle mě nezáleží na tom, jak moc je ten klub velký a skvělý, ale záleží na tom, abyste byl šťastný a důležitý pro svůj tým. A to jsem ve Slavii byl, takže jsem to rozhodně nebral jako krok dozadu.

Ve Slavii jste se okamžitě stal oblíbencem fanoušků, ale i spoluhráčů. Jak moc Vám tohle přijetí usnadnilo adaptaci v klubu?

Pro každého cizince je důležité, aby se naučil jazyk a chtěl poznat kulturu té dané země. Já jsem to měl snazší v tom, že ve Slavii působily hráči, kteří hráli v minulosti v zahraničí a snažili se mi od začátku pomoc. Chtěl bych tímto poděkovat bývalým spoluhráčům, fanouškům, vedení klubu za to, jak mě přijali.

Ve Slavii jste hrál se spoustou skvělých hráčů, s kterými hráči se Vám hrálo nejlépe?

Nemohu jmenovat pouze jednoho hráče, protože by to nebylo fér. Když jsem přišel do Slavie, tak klub neměl tolik peněz jako dnes, ale i přesto tam hráli naprosto úžasní hráči. Měl jsem tu možnost hrát s legendami klubu jako jsou Radek Černý, Radek Bejbl, Pavel Kuka, Honza Suchopárek, Tomáš Kuchař, Karel Piták, David Kalivoda, Standa Vlček a spoustu dalších, který bych mohl jmenovat. Všichni hráči, se kterými jsem hrál, byli strašně důležití pro tým a mé výkony.

Nejlepší a nejhorší moment z působení ve Slavii?

Krásných okamžiků z působení ve Slavii mám spoustu, ale řekl bych asi hned můj první zápas v předkole Ligy Mistrů proti Leotaru Trebinje.

A nejhorší chvíle jsem ve Slavii prožíval, když jsem se vážně zranil a byl jsem mimo hru osm měsíců. To bylo velmi těžké období pro mě, protože jsem nemohl nic dělat, ale hlavně jsem nemohl hrát za Slavii.

Slavia se od Vašeho působení velmi změnila, ať už po finanční stránce, ale také už nehraje na Strahově, ale v Edenu. Jak se Vám zamlouvá současná Slavia?

Když už jsem přišel do Slavie, tak fanoušci chtěli od bývalého prezidenta klubu, aby se udělal stadion v Edenu. Jsem rád, že už tam Slavia konečně může hrát a s novým majitelem přišlo i spoustu peněz, které klubu velmi pomáhají. Spoustu hráčů, kteří působí ve Slavii nebo působili, tak na mě udělali obrovský dojem, ať už Coufal, Souček, Kúdela, Zmrhal nebo Král. O všech těchto hráčích se ví, že mají kvalitu a upoutali pozornost fotbalového světa. Jsem moc rád, že se Slavii daří.

Ze Slavie jste se rozhodl vrátit do Jižní Ameriky, kde jste hrál v Uruguayi a Brazílii. Mnohé jste překvapil svým návratem do České republiky. Proč jste se rozhodl pro návrat?

Odešel jsem do Jižní Ameriky, abych se dostal opět do formy a když se naskytla možnost odejít do Sparty Krč, tak jsem neváhal. Za tuto šanci jsem velmi vděčný Juraji Šimurkovi, který mi dal tu možnost vrátit se do Prahy. V Krči se mi dařilo a díky tomuto působení jsem se dostal do Žiliny.

Jak už jste prozradil ze Sparty Krč jste zamířil do slovenské Žiliny. Jak vzpomínáte na působení v Žilině?

Žilina se stala také velmi důležitou součástí mé kariéry. Spolupráce s Karolem Belaníkem nebo panem Antošíkem byla obrovskou zkušeností a jsem moc rád, že jsem je mohl poznat osobně. Na Slovensku hrálo v té době spoustu rychlých a skvěle technicky vybavených hráčů. To se mi velmi líbilo a vyhovovalo mi tento styl fotbalu. Hrát a žít v Žilině bylo skvělé, protože je tam hezké město a spousta milých, vnímavých a starostlivých lidí.

V Žilině jste měl tu možnost spolupracovat s českým trenérem Pavlem Vrbou. Jak se Vám spolupracovalo?

Miroslav Beránek a Pavel Vrba jsou trenéři různých fotbalových stylů. Trenér Vrba byl po panu Beránkovi mým nejlepším trenérem, kterého jsem kdy měl. Dá se říct, že byl mým fotbalovým tátou v Žilině a když musel opustit klub, tak jsem z toho byl opravdu smutný. Když jsem vstřelil gól proti Levski Sofia, tak jsem ho věnoval právě jemu. Poslal jsem mu i zprávu, aby to věděl, protože jsem se měl v Žilině skvěle právě kvůli němu.

Můžete nám prozradit, čemu se věnujete po konci hráčské kariéry?

Nějakou dobu jsem pracoval jako manažer a mou prací bylo vyhledávat nadějné hráče v Brazílii. Nyní jsem už třetím rokem manažerem fotbalové akademie ES Sao Bernardo. Jsem moc rád, že jsem mohl zůstat u fotbalu.