Signal Iduna Park vznikl náhodně a při rekonstrukci se metr pod trávníkem našla nevybuchlá bomba! Dnes nahání strach soupeřům

Sport je výjimečný tím, že nabízí fantastické příběhy. Ať už jsou to příběhy lidí či klubů. Nicméně všechny příběhy se někde musí psát. Ve fotbale jsou tímto místem fotbalové stadiony a jedním z těch nejproslulejších je dortmundský Signal Iduna Park. Jaká je jeho historie?

Signal Iduna Park, chcete-li Westfalenstadion, je nyní největším stadionem v Německu a jedním z největších v celé Evropě. Atmosféra, kterou na ni dokáží vytvořit fanoušci Borussie Dortmund, je proslulá a už jen kvůli ní se na svatostánek vestfálského stadionu jezdí pokochat fotbaloví fanoušci z celého světa.

Není se čemu divit. Stačí jen vidět videa z ikonické Yellow Wall, tedy slavné tribuny, která je s kapacitou 25 000 diváků největší tribunou na stání na celém kontinentu, a hned Vám naběhne nejen husí kůže, ale rovněž vám proběhne mráz po zádech.

Celkově má svatostánek Dortmundu v současnosti kapacitu téměř 81 5000 fanoušků, pro mezinárodní zápasy však kvůli bezpečnosti platí kapacita necelých 67 000 lidí.

Okolnosti vzniku

Dnes již legendární a ikonický vestfálský svatostánek přitom vůbec nemusel stát. Když totiž v roce 1966 vyhrála Borussia Dortmund jako první německý tým Pohár vítězů pohárů, zdál se již tehdejším majitelům předešlý Stadion Rote Erde malý. Nelze se tedy divit, že začala padat slova o výstavbě nového domova.

Jenomže to, co chtěl klub, nechtělo město. Výstavba se tedy odkládala a odkládala. A jak tedy vznikl Signal Iduna Park? Poměrně náhodně. V roce 1974 se totiž mělo konat mistrovství světa v Německu a nový stadion, který by hostil zápasy šampionátu, měl stát v Kolíně. To se však nestalo.

Namísto Kolína byl v roce 1971 vybrán jako hostitelské město Dortmund a nový svatostánek se tedy začal stavět o 60 kilometrů dále, než bylo původně v plánu. Finanční prostředky, které měly být využity na výstavbu stadionu v Kolíně, se tedy předaly do Dortmundu a ikonická stavba mohla začít vznikat.

V plánu byl nicméně ovál s atletickými dráhami a nejlépe kapacitou 60 000 lidí. Kvůli omezenému rozpočtu bylo nutné dráhy vyřadit a původní kapacita byla „pouze“ 54 000 diváků. Celkově se výstavba vešla do 60 milionů tehdejších německých marek.

Nutno pak podotknout, že Borussia před mistrovstvím světa z Bundesligy sestoupila, díky čemuž se Signal Iduna Park stal jediným druholigovým stadionem, na němž se zápasy světového šampionátu hrály. Zahrálo si na něm Kongo, Skotsko, Nizozemsko, Švédsko, Bulharsko či Brazílie. Vždy bylo vyprodáno, což však není překvapivé.

Na nový stadion se Borussia Dortmund oficiálně přestěhovala 2. května 1974, první bundesligový zápas zde však odehrála až po návratu mezi elitu v roce 1976.

Další rekonstrukce

Ještě, než se kapacita začala navyšovat, přišlo její snížení. Kvůli předpisům UEFA z roku 1992 se některé sektory na stání proměnily v sektory na sezení, díky čemuž se na stadion vešlo „pouze“ 42 800 lidí.

K rozšíření došlo o tři roky později poté, co Borussia vyhrála titul. Nicméně to nelze nazývat úplným rozšířením, pouze došlo k obnovení původní kapacity na 54 000 míst.

Když pak Dortmund vyhrál v roce 1997 Ligu mistrů, musel být stadion opět zvětšen. Došlo k rozšíření jižní a severní tribuny, díky čemuž se kapacita zvedla na již solidních 68 800 míst. Od té doby je první zmíněná tribuna, známá jako Yellow Wall, největší tribunou v Evropě s kapacitou pro 25 000 diváků.

Poslední významná rekonstrukce, díky níž stadion vypadá tak, jak jej dnes známe, proběhla v roce 2005. Když totiž Německo vyhrálo konkurz na pořadatelství světového šampionátu v roce 2006, bylo zřejmé, že Signal Iduna Park bude jedním z hostitelských stadionů. Jenomže nevyhovoval kritériím a požadavkům, které měla FIFA na svatostánky, jež mají hostit semifinálové zápasy.

Došlo ke stavbě čtyř nových tribun v rozích a kapacita pro mezinárodní zápasy se tak zvedla z 52 000 na 67 000. Navíc od té doby má stadion 5 000 VIP míst.

Během této rekonstrukce našli dělníci nedetonovanou bombu o váze 450 kg, která byla shozena během druhé světové války. Nacházela se pouze metr pod hrací plochou! Došlo tedy k evakuaci stadionu i všech lidí, co žijí v jeho okolí. Trvalo hodinu, než došlo ke zneškodnění bomby.

Po tomto rozsáhlém zásahu už docházelo pouze k inovacím či menším rozšiřováním.

Od náhodné výstavby po legendární svatostánek

Dnes již patří Signal Iduna Park mezi nejpopulárnější, nejslavnější a nejpohodlnější fotbalové stadiony napříč celým širým světem. Fanoušci Dortmundu na něm ženou své oblíbence za úspěchy a nutno zmínit, že i přes obrovskou kapacitu bývá stadion téměř vždy vyprodaný.

Od momentu, co se sem Borussia přestěhovala, slavila krásných 16 trofejí. Pětkrát vyhrála Bundesligu, jednou Ligu mistrů a Interkontinentální pohár, šestkrát německý Superpohár a čtyřikrát DFB-Pokal. Poměrně solidní řádka úspěchů vzhledem k tomu, jakým směrem je klub veden a že v Německu neustále dominuje mnichovský Bayern.

Mimo to však Signal Iduna Park dvakrát hostil MS. Poprvé v roce 1974, díky čemuž dnes stojí, a podruhé v roce 2006. To se na něm odehrálo 6 zápasů, přičemž ten poslední, semifinálový mezi Německem a Itálií, dopadl nedobře pro domácí mužstvo.

Z klubových zápasů stojí za zmínku rozhodně finále Poháru UEFA v roce 2001, kdy se utkal Liverpool a Alavés.

Stopu na stadionu zanechala i Česká republika

Na Signal Iduna Parku si již zahrálo mnoho fotbalistů přímo z České republiky či se zdejšími kořeny. Ať už to byl Miroslav Votava, Jan Koller, Tomáš Rosický či Patrik Berger, kteří za Dortmund hráli, nebo třeba z uplynulé sezony celá Slavia Praha.

Výrazně se zde do historie zapsala také Sigma Olomouc. V Německu totiž proti týmu, v němž již hrál Rosický s Kollerem, dokázali Hanáci uhrát remízu 1:1 v rámci Poháru Intertoto a doma v Olomouci uhráli bezbrankovou plichtu, díky čemuž slavný německý klub vyřadili ze soutěže.

Doufejme tedy, že stadion bude fungovat co nejdéle a že si i nadále udrží fenomenální atmosféru, pro kterou je pověstný. A když se zde bude dařit klubům i hráčům z České republiky? Tím lépe!

Zdroje: Wikipedia, Borussia Dortmund, fotbalovestadiony.cz