Taktická analýza: Chelsea byla na Liverpool skvěle připravena. Zápas rozhodla červená karta

Šlágr druhého kola Premier League mezi Chelsea a Liverpoolem nakonec dopadl lépe pro Liverpool, který si odvezl vítězství 0-2. Chelsea ale nemusí smutnit. Před červenou kartou si vedla takticky opravdu velmi dobře.

Jak už je zmíněno v nadpise, tak Chelsea byla takticky velmi dobře připravena na zápas s Liverpoolem. V Dnešním článku se vám budu snažit přiblížit taktické úmysly Franka Lamparda. Tento článek bude zaměřený hlavně na taktickou stránku Chelsea. Pojďme se do toho tedy pustit.

Jak můžeme vidět na první obrázku, tak Chelsea nastoupila v rozestavení 4-3-3 s Havertzem na pozici číslo 9 a Wernerem na levém křídle. Liverpool pak nastoupil se svojí klasikou v totožném rozestavení 4-3-3.

Chelsea nastoupila do utkání s jasnou taktikou, a to dobře a kompaktně bránit a udeřit z brejků. Proto také ta volba s Wernerem na levém křídle.

Liverpool je velmi známý svým vysokým pressingem. Tento pressing nechyběl ani v zápase s Chelsea. Pojďme se na to tedy blíže podívat.

Na obrázku můžeme vidět rozestavení Liverpoolských hráčů při rozehrávce brankáře Kepy. Stopeři Chelsea a Jorginho jsou pokrytí útočným triem Liverpoolu. Konkrétně tedy Salah stínuje Zoumu, Mané Christensena a Firmino Jorginha.

Dále pak můžeme na obrázku vidět, že při rozehrávce Kepy se stahuje hlouběji Kovačić, s kterým se tedy vysouvá Naby Keita. No a v neposlední řadě vidíme i velice vysoké postavení Alexandera-Arnolda, s kterým se poté spojuje i role Wernera, ale o tom později.

Záměr Liverpoolu byl jasný. Reds nechtěli, aby Chelsea mohla kombinovat na své polovině a vytvářet si postupný útok. Pro Liverpool bylo mnohem více výhodné to, že Kepa nemá komu nahrát a pošle dlouhý míč někam na půlku. Jelikož na půlce ho s velkou pravděpodobností bude sbírat Van Dijk, či druhý stoper Fabinho.

Zde ještě přikládám jeden obrázek, na kterém je z jiného úhlu pohledu vidět pressing Liverpoolu. Na tomto obrázku můžeme vidět, že k Reecemu Jamesovi se stahuje Gini Wijnaldum a ke Kantemu, Henderson.

Formace Chelsea při build-upu

Pokud byla Chelsea delší dobu na míči a chtěla postupnou kombinaci tvořit útok, tak se jejich formace změnila na dejme tomu 2-3-5. Krejní beci se vysunuli směrem dopředu, což znamenalo stažení Mounta a Wernera lehce do středu hřiště.

Zde je krásný příklad toho, co jsem psal výše. James napravo a Alonso nalevo se vysunuli mnohem více dopředu. Mount se tedy stáhl s Wernerem lehce do středu. Co je důležité ovšem opět zmínit je pressing Alexandera-Arnolda na Marcose Alonsa. Tímto pressingem otvírá Trent prostor pro rychlého Wernera.

Další příklad, kdy se James dostává na pravé křídle do pozice centrujícího hráče. Opět můžeme vidět, jak se Mount stáhl na střed, čímž na sebe navázal Virgila Van Dijka. Kai Havertz na sebe navazuje Fabinha a Wernerovi se otevírají dva úplně volné prostory, kam může dostat míč.

Když už jsme tedy u toho Wernera, tak si pojďme říci, proč nastoupil na levém křídle, a proč to byl velmi dobrý plán od Franka Lamparda. Trent Alexander-Arnold je velmi ofenzivní bek, který velmi rád podporuje útok a při build-upu soupeře vysoko presuje.

Na obrázku výše můžeme vidět vysoké postavení Trenta, při útoků Liverpoolu. Hlavní pointou toho obrázku je ovšem to, že bych chtěl pochválit Wernera za to, jak si plní své defenzivní povinnosti.

Nyní už pojďme ale ke konkrétním situacím. Zde můžeme vidět útok Liverpoolu a opět velkou podporu Alexandera-Arnolda, který si zbíhá doprava, aby pomohl otevřit prostor Salahovi. Salah se rozhodne jít do středu, kde ovšem ztratí míč a Chelsea jde rázem do brejkové situace.

Míč získal ve středu pole Mateo Kovačić, který je jeden z nejlepších středních záložníku ve vyvážení míče z vlastní poloviny. Jak jsme viděli na předchozím obrázku, tak Alexander-Arnold šel podpořit útok Liverpoolu. Po ztrátě se ovšem nestíhá vracet a tak se otevírá obrovský prostor na levé straně pro Tima Wernera.

Na tomto obrázku můžeme vidět další ztrátu Liverpoolu na útočné polovině. Skvělý tackle předvedl v této situaci N’golo Kante, který patří mezi nejlepší hráče Chelsea v letošní sezóně. Znovu se můžeme podívat na vysoké postavení Trenta, kterého si hlídá Werner.

Díky skvělému obranému zákroku Kanteho se Chelsea opět dostává do brejkové situace, kdy opět Trent Alexander-Arnold nestíhá Tima Wernera a tomu se tak otevírá obrovský prostor. V této situaci je trochu škoda, že Kante není takovým skvělým nahrávačem, jako třeba Jorginho a posouvá míč Havertzovi do pravděpodobného offsidu. Nicméně akci si i tak dokončíme.

Akce pokračuje, Trent v žádném případě nemůže dostihnout Wernera, který dostává nahrávku od Havertze a je úplně sám před brankářem Allisonem. Bohužel jeho střela končí vedle. Nicméně jsme si ukázali na několika příkladech to, proč Werner v zápase s Liverpoolem nastoupil na levém křídle.

Dále je také dobré zmínit pozici Havertze, který začal zápas jako falešná devítka. Pokud měla Chelsea delší dobu míč v držení, Havertz se stahoval hlouběji a otevíral tak prostory pro Wernera a Mounta.

Zde to můžeme vidět na konkrétní situaci, kdy se Kai stáhl hlouběji ke Kovačićovi. Toho si všiml Mount, který se stáhl více do středu a podnikl náběh za obranu, kam se mu snažil poslat balón Mateo, ovšem bohužel pro Chelsea nepřesně.

Co se týče rozestavení Chelsea bez míče, tak to bylo po většinu zápasu buď 4-1-4-1 a nebo čistě 4-5-1. On v tom zase takový rozdíl není. Chelsea tak bránila ve dvou kompaktních blocích a Liverpool moc do šancí nepouštěla.

Kromě kompaktního bloku ovšem vždy jeden z trojice středních záložníků Chelsea (většinou Kovačič) presoval Jordana Hendersona, který byl taková spojka mezi obranou a zálohou Liverpoolu.

Nyní se pojďme podívat na situaci před červenou kartou Christensena. Tato situace rozhodla celý zápas.

Presování Hendersona, to je to, co jsem zmiňoval o obrázek výše. Před červenou kartou měl ovšem Henderson až neskutečně moc volného prostoru a neskutečně moc volného času na to, aby dal krásný pas na Maného. Ten využil své rychlosti a předvedl skvělý náběh do volného prostoru.

Christensen tento pohyb zachytil pozdě a Maného v poslední chvíli jasně fauloval. Teoreticky mohl v momentě, kdy letěl míč zabrat Zouma více dozadu, ovšem určitě mu tuto kartu nemůžeme dávat za vinu.

V druhém poločase už byl zápas v režii Liverpoolu. Díky červené kartě Christensena musela Chelsea improvizovat a stáhnou Kaie Havertze za Tomoriho. No a do hry Liverpoolu přišel Thiago Alcantara, který dodal Liverpoolu mnohem větší klid na míči.

Chelsea už to v 2. poločase chtěl co nejvíce zavřít. Jorginho se dost často stahoval až na pozici stopera. Tudíž hrála Chelsea vlastně formaci 5-4-0. Tím pádem mohl být Liverpool více na míči a kontrolovat hru. Což skvěle sedělo Thiagovi, který jak vidíte, měl obrovský prostor k tomu, aby mohl vymýšlet, komu dá zrovna přihrávku.

První gól Liverpoolu byl po krásné akci, ale také po individuálních chybách hráčů Chelsea. Marcos Alonso absolutně nezachytil pohyb Firmina, který si krásně narazil míč s Mohamedem Salahem. Díky této narážečce se dostal do úplně volného prostoru, z kterého poslal krásný centr na Sadia Maného. Tam nastala další individuální chyba Jamese, který nedokázal pokrýt náběh právě Maného. Lehce můžeme také pokárat Matea Kovačiće, který možná mohl být někde mezi Firminem a Salahem.

Druhý gól gól Liverpoolu pak padl po dárečku od golmana Kepy, který byl zbrklý a chtěl dávat přihrávku na, v ten moment už obsazeného Jorginha. Pokud by zachoval chladnou hlavu a klid, mohl dát přihrávku na úplně volného Zoumu na levé straně hřiště.

Chelsea už po inkasovaných brankách musela opět trochu pozměnit rozestavení, aby byla nebezpečná i směrem dopředu.

Formace Chelsea tedy byla 4-3-2 s tím, že na hrotu se pohybovali Mount a Werner, kteří si dost často měnili strany. Pokud se Liverpool dostal za svoji polovinu s míčem, tak se formace Chelsea změnila na 4-4-1, kdy se na levý kraj stáhl právě Mount, nebo Werner (záleží, kdo právě na té straně byl) a na pravou zálohu se stáhl Kante.

I přes početní nevýhodu ve 2. poločase si Werner občas sbíhal do levé strany, tak jako v poločase prvním. To nakonec vyustilo v penaltu pro Chelsea. Jak vidíte na obrázku, tak Werner je opět nehlídaný Arnoldem a má před sebou spoustu prostoru. Kovačić to vidí a posílá mu skvělý balón do lajny.

Werner to nakonec vzal na sebe a došel až do pokutového území, kde byl faulován. Penaltu pak bohužel Jorginho neproměnil.

Závěr

Jak už jsem zmínil v nadpise, tak Chelsea byla na Liverpool velmi dobře takticky připravená. Frankův plán s Wernerem na křídle mohl být v zápase klíčový, pokud by se ovšem zbytečně nevykartoval Christensen. Červená karta totiž rozhodla celé utkání. Chelsea hrála v desíti, proti týmu, který je skvělý na míči a skvěle presuje.

Liverpoolu také dost pomohla obrovská chyba Kepy, díky které se dostali do dvoubrankového vedení. Otáčet stav 0-2 v desíti lidech proti Liverpoolu je v podstatě nadlidské. Nicméně ve hře Chelsea bylo spoustu pozitiv, což může těšit nejen Franka Lamparda, ale i fanoušky Chelsea.