Barcelona 2011: 22? Dvakrát jsem bojoval, dvakrát zvítězil! – Eric Abidal

Hlavní postavou pátého dílu a tedy pozicí levého obránce jedenáctky pod taktovkou Pepa Guardioly je bývalý francouzský reprezentant Eric Abidal. Ačkoliv je dnes připomínanější spíš kvůli neslavně odvedené práci v pozici sportovního ředitele FC Barcelona, jeho fotbalová stopa v roli aktivního hráče je minimálně pro fanoušky Barcy nezapomenutelná. A nejen proto, jaký byl bojovník na hřišti, ale také (a zejména) mimo něj.

Cestování po Francii

Fotbalovou cestu začal mladý Eric rovnou v rodném Lyonu, ne však ve známějším Olympique, nýbrž v menším třetiligovém Sportingu Lyon. Zde prošel všemi mládežnickými kategoriemi. Do prvoligového fotbalu ale nakoukl až v dresu Monaka.

V královském dresu strávil dvě sezóny a jeho trasa po Francii pokračovala dál směrem do Lille OSC. U Les Douges toho nahrál o poznání více, než na Stade Luois II. a patřil do základní sestavy trenéra Claude Puela. Výkony levého beka byly velmi nápadně kvalitní. A tak se po dvou letech vrátil domů, do Lyonu.

Tedy už do toho známějšího a ambicióznějšího klubu. Zde už se dostal do širšího povědomí ve fotbalových kuloárech. S Les Gones třikrát slavil ligový titul. Se slavnými spoluhráči jako byli Essien, Juninho, Malouda či Benzema tak přispěl k sedmileté šňůře OL, při které pokaždé pozvedli pohár pro vítěze Ligue 1. 

Přesun do Španělska

V létě roku 2007 se levonohý obránce dostal do hledáčku katalánské Barcelony, ta akceptovala cenovku, kterou na něj pověsil Lyon a za 15 milionů eur se Francouz poprvé stěhoval do zahraničního klubu.

Nejprve Abidalovi, jakkoliv moc chtěl přestoupit do srdce Katalánska, atmosféra v kabině moc nevoněla. Nicméně s příchodem Pepa Guardioly se něco změnilo.

Ne, že by jejich vztah byl od prvního dne bezproblémový, ale ukázalo se, že čím odvážnější fotbal žádá španělský manažer, tím lépe Abidal pracuje. Čím vyšší byly jeho ambice, tím více obránce dřel. A tak nakonec oba elegáni našli společnou řeč.

Abidal byl velmi důležitý díky své komplexnosti. Díky jeho flexibilitě se mohl zasouvat ke stoperům, z čtyřčlenné defenzívy bez problémů udělat tříčlennou a víc tak zmáčknout obranný blok soupeře.

Boj s rakovinou

V březnu 2010 mu bylo diagnostikována rakovina jater. Od fotbalu měl pochopitelně vynucenou pauzu. Ale právě v tomto období se ukázalo, nejen jakou mentalitu Abidal má, ale také že Barcelona byla skutečně víc, než jen klub, jak slibuje slogan klubu (Mes que un club).

Když se jeho spoluhráči dozvěděli o nemoci, reakce byly plné podpory a lásky. A to i k jeho rodině. Přesto to byl ale právě odchovanec Sportingu Lyon, který své spoluhráče podporoval a hecoval je v jejich pouti za treblem.

Nejvíce ale pro francouzského internacionála znamenala reakce Daniho Alvese, který mu nabídl transplantaci svých jater, aby mu pomohl v boji s rakovinou. Nakonec se našlo jiné řešení, ale je to krásná ilustrace toho, jak úzké bylo sepjetí mezi hráči tehdejšího týmu Blaugranas.

Když Abidal vyhrál svoji nejtěžší bitvu a vrátil se do týmu, stalo se něco, co vůbec nečekal. Při oznamování základní sestavy ve finále Champions League ve Wembley 2011 najednou zaslechl své jméno.

Věděl, že nemá natrénováno na celý zápas, ale adrenalin a vůle mu nedovolili cokoliv vypustit a nakonec se tento zápas zařadil k jeho vůbec nejlepším v dresu Barcy.

Jako třešničku na dortu se kapitáni Pyuol s Xavim rozhodli, že navzdory zaběhlé tradici, tedy že pohár zvedá jako první kapitán, by měl jako první pozvednout ušatou trofej právě Eric Abidal. A tak se také stalo. Konec jeho boje byl jako z pohádky. A to si Abidal po dvou vítězstvích nad zákeřnou nemocí určitě zasloužil.

Zdroj: FC Barcelona