Tomáš Skuhravý: Koronavirus v Janově? Pláže byly narvané celé léto!

Hrdina mistrovství světa 1990, střelec pěti gólů, Tomáš Skuhravý pobývá nyní více v Itálii, kde v dresu FC Janov zažil nejplodnější část své fotbalové kariéry. „Do Čech jezdím asi tak dvakrát do roka,“ přiznává ´Bomber´, jenž nedávno oslavil pětapadesáté narozeniny.

V Itálii ho drží především pracovní povinnosti. „Starám se v Itálii o mládež,“ odkrývá své aktivity. „Mám v Celle Ligure, kde jsem v době, kdy jsem hrál za FC Janov, bydlel, fotbalovou školu, která se jmenuje Akademie Tomáše Skuhravého, spolupracuju s místním klubem Celle Riviera Calcio. Běží od minulého roku, nyní začínáme nabírat žáčky,“ popisuje svou činnost.

„Trochu se to pro koronavirus posunulo, děti jdou do škol až 15. září, uvidíme, jaké budou podmínky, zda nepřijde nějaké vládní nařízení, které provoz ovlivní. Blíží se volby, uvidíme. Jinak máme 150 dětí od přípravky až do patnácti let. Holčičky jsou tu také, hrají s klukama, ale přemýšlíme, že založíme jejich speciální družstvo, je to teď v módě,“ nebojí se ani inovací.

Stále o něm ví

Podmínky pro akademii si moc pochvaluje. „Jsou skvělé,“ nebrání se silnějšímu výrazu.

„V Celle Ligure býval problém se sportovišti, loni jsme pro akademii otevřeli nový areál. Pomáhá město, kde mám nyní byt, hodně se stará předseda místního fotbalového klubu.

Spolupracujeme ovšem i s FC Janov a dalšími prvoligovými kluby. Jezdí k nám na stáže i zahraniční kluby, my jezdíme ven, před koronavirem jsem byl v USA ve Washingtonu, před tím v čínské Šanghaji, ve Španělsku,“ rozšiřuje své aktivity do celého světa.

Pro malé kluky je přímo požitkem, když se o ně stará slavný ´Bomber´, legenda FC Janov. „Vědí o mně, v Itálii je fotbal kultura, na starší hráče se nezapomíná,“ přiznává.

„Rodiče dětem pouští kazety s našimi zápasy, poznávají mě. Telefonicky se spojujeme s mými bývalými spoluhráči s uruguayským útočníkem Aguilerou, brazilským obráncem Brankem a dalšími. FC Janov slavil 7. září 127. výroční založení, byla to opět velká sláva.

Byla vyhlášena nejlepší sestava historie, nechybím v ní, připomínaly se úspěšné časy. Podepisoval jsem fotografie, dresy, když je potřeba a dojdou mi, dojedu na klub a poskytnou mi další,“ odkrývá, že klub vznikl přesně v ten samý den, kdy se Skuhravý narodil. „Je tam nějaká magická spojitost, byl to určitě osud, že jsem za něj hrál,“ neodmítá fatalismus.

Itálie byla mocně zasažena koronavirovou  pandemií, českého legionáře se však přímo nedotkla. „Tady v Celle Ligure jsme to skoro nezažili,“ vysvětluje. „Bylo tady asi pět pozitivních nálezů, jinak klid. Lidi byli preventivně doma, nařízení se respektovala, ale žádné vážné případy.

Ovšem být s dětmi čtyři měsíce doma bylo také hodně těžké. A sledovat v televizi, co se děje jinde, bylo otřesné. Ale tedy nic. Na pláže jezdí lidé z Milána a dalších měst a skoro nám závidí, jakou tady máme v tomto směru pohodu. Letoviska jsou plná, dodržují se rozestupy, ale je tu narváno. Celé léto,“ pochvaluje si prostředí.

Dnešní fotbal? Žádný požitek!

Fotbal nadále sleduje, pozvánku do náhradního českého reprezentačního týmu však nedostal. „Asi na mne zapomněli, ale nezlobím se. Už bych platný nebyl,“ uvědomuje si, že roky nikdo nezastaví.

„I když dneska už nejsou takoví obránci jako za nás. Říkám jim primadony. Pořád jim měří naběhané metry, držení balonu, ale fotbal se hraje na góly. Za nás uměli do útočníka zajet, hlídat. Třeba na mistrovství světa 1990 němečtí stopeři Buchwald a Kohler, ti nikomu nedali centimetr prostoru. A neříkám to jenom já, ale třeba italský světový šampion 1982 Pietro Wierchowod.

Vždyť nejlepším současným italským obráncem je šestatřicetiletý Giorgio Chiellini. To hovoří za vše. Také se podívejte, kdo se střelecky prosazuje. Starci Ronaldo, Ibrahimovič. Byl jsem se podívat na zápas v Bologni, jednou se vystřelilo na bránu, říkám jim, že mě deset let neuvidí. Žádný požitek. Na Janov také občas zajdu, ale nelíbí se mi to,“ není z dnešního fotbalu nijak nadšený.

Má však radost, že se jeho Spartě, odkud se odrazil k velké kariéře, začíná opět dařit. „Je jenom dobře, že se zmáhá. Sparta má vždycky hrát o titul, je dobře, že se probudila. Vidím, že Tomáš Rosický a další lidi ve vedení začínají pracovat jinak a hlavně dobře. V mužstvu jsou mladí talentovaní hráči, je dobře je hodit do moře, aby se naučili plavat.

Já hrál proti Realu Madrid v osmnácti. Proti mně Stielike, Camacho, v útoku Juanito a Santillana, nezalekli jsme se jich. Teď se mohou prosadit Hložek, Juliš, Pulkrab, musí však dostávat prostor,“ tlačí mladé kupředu.

České lize však nyní vládne rivalská Slavia. „Za nás tedy nevládla….“ Připomíná úspěšná rudá léta na konci 20. století. „Je to motivace pro Spartu, aby začala makat. Slavia je nyní však velice zajímavá. Když nastoupila loni v Lize mistrů proti Interu Milán, ukázala se v dobrém světle. Málem vyhrála.

Před utkáním mi volali, jaký je to tým, já jim odpověděl, že bude mít Inter problémy. V Itálii se totiž moc netrénuje, což je potom v konci utkání patrné. Atalanta i Juventus odešly fyzicky v Lize mistrů v závěru. Nemají natrénováno,“ odhaluje příčiny nezdaru italských týmů.

Přitom stačilo málo a i on mohl oblékat červenobílý dres. Když se vracel ze zahraničních štací. „V roce 1996 Slavia získala titul, trenér František Cipro mě lákal,“ vytahuje příběh téměř už zašlý.

„Ale koleno už bylo špatné, zabírat někomu místo, jen protože jsem Skuhravý, to by nemělo cenu. Do Slavie jsem nešel a nemrzí mě to. Jsem doživotně sparťan,“ zůstává věrný rudým barvám.