Kdo je lepší – Radek Bejbl, nebo Tomáš Souček? Hráli jsme jiný fotbal, odmítá srovnávat vicemistr Evropy 1996

Radek Bejbl, vicemistr Evropy 1996, má ke Slavii pořád hodně blízko, byť už nikdo z rodiny v ní nepůsobí. A nemíní srovnávat mužstvo ze své éry s nynějším, je jiná doba. Po deseti letech mu bez vysvětlení nebyla asociací obnovena smlouva u reprezentačního výběru mládeže, užívá tedy volna. „Vypláchl jsem si od fotbalu hlavu,“ nachází výhody nezaměstnaného.

Slavii nadále sleduje a její výkony a dobyté trofeje ho těší. „Mám z ní samozřejmě radost,“ přiznává. „Před půl rokem prošla výměnou kádru, kdy trenér musel řešit odchod klíčových hráčů do zahraničí. Myslím, že se mu podařilo je nahradit, doplnil mužstvo. Mužstvo předvádí atraktivní zajímavý fotbal, který přináší nejen kvalitní projev ale i výsledky,“ rozebírá.

Do Edenu se však často nedostane. „Naposledy jsem byl na podzim na Lize mistrů,“ nepopírá. „Důvod není, že by mě nelákala, ale jako trenér reprezentačních mládežnických výběrů jsem musel sledovat hodně utkání jejich kategorie, přesycenost byla někdy až veliká. Nebyla ani chuť jít se dívat zase na fotbal,“ vysvětluje.

Lepší nebo horší?

V hospodách probíhají zajímavé debaty: uspěla by mistrovská Slavia z roku 1996, semifinalista Poháru UEFA, která měla v kádru pět vicemistrů Evropy – Radek Bejbl, Jan Suchopárek, Karel Poborský, Vladimír Šmicer a Pavel Novotný – proti současnému týmu?

„Takové srovnávání je těžké,“ uvědomuje si Bejbl. „Musíme si především uvědomit, že tehdejší fotbal byl dost jiný, za těch 24 let se vyvinul. Kdybychom předváděli tehdejší hru, tak bychom vůbec neměli šanci,“ připouští.

„I my jsme měli dost natrénováno, ale řekl bych takovou volnou formou. Dneska jsou hráči mnohem lépe fyzicky připravení, aktuální potřeby dnešního evropského fotbalu jsou někde jinde. Byla by to asi zajímavá konfrontace, třeba bychom byli i kreativnější, ale netvrdím, že bychom mohli dnešní tým porazit. To v žádném případě,“ dokládá.

Mistry z roku 1996 držel v záloze neúnavný bojovník Radek Bejbl, dnešní Slavii posunul výše ze stejného postu Tomáš Souček. Nabízí se velká podobnost. „Já Tomáše vnímám od mládežnických reprezentací, od zhruba jeho sedmnácti let,“ upozorňuje Bejbl.

„Tenkrát více hrával stopera a my probírali, na kterém místě je asi jeho budoucnost. Nakonec se správně vysunul na pozici středního záložníka. Mně se na něm líbí, že ač neměl jasnou urovnanou cestu, musel si ji projít okliku přes Viktorii Žižkov a Liberec, prosadil se,“ chválí svého nástupce.

Oba dokázali přispět k výsledku i přesnou trefou. „Já taky nějaké góly dal, měl jsem schopnost se do zakončení dotáhnout, nebo využít standardku,“ připomíná Bejbl svých 31 ligových tref ve slávistickém dresu. „Tomáš je ovšem vyšší, z toho určitě těží, také z dobrého odhadu a výskoku. Rozdíl je snad v tom, že já začínal jako útočník, on z druhé strany sestavy,“ nachází odlišnosti.

Silná vazba

Ke Slavii má jeho rod nesmírně blízko. Děda z matčiny strany Josef Pajkrt získal v jejím dresu titul v roce 1948, tchán Bohumil Smolík byl legendárním levým obráncem v 60. letech minulého století, červenobílý dres oblékali i jeho synové. Nyní však žádná stopa v klubu není.

„Tak to prostě je,“ netrápí se tím Bejbl. „Synové ve Slavii vyrůstali, starší Ondřej se dostal do kádru A mužstva, i když ligový start nemá, mladší Martin hrál ještě před dvěma lety za béčko. Hodně však stál pro zranění, už o něj zájem nebyl. Nyní je v rezervě Mladé Boleslavi a zase má zdravotní potíže. Jak říkám, tak to někdy je. Ke Slavii velký vztah však naše rodina má, to se neztrácí,“ podotýká.

V bohaté kariéře prošel rovněž slavným španělským klubem Atlétikem Madrid, který si letos dělal naději, že konečně dobude Ligu mistrů. Vypadl ovšem ve čtvrtfinále s Lipskem.

„Z utkání jsem viděl polovinu, Lipsko v určitých pasážích mohlo být lepší. Ale jinak vyrovnané střetnutí, kde se v jednom zápase k někomu víc přikloní štěstěna. Atlético dostalo gól minutu před koncem po tečované střele. Smůla. Mohly postoupit oba,“ rozebírá bývalý záložník španělského klubu, jenž v jeho dresu nastoupil ke 106 zápasům.

Odmítá i nálepky, že Pohár mistrů či nyní Liga mistrů jsou pro Atlético zakleté.„Nedělal bych z toho, že ještě tuhle nejprestižnější soutěž nevyhrálo, žádnou tragédii,“ nermoutí se nad tímto faktem.

„Z mnoha pohledů je Atlético ve Španělsku až třetím klubem v pořadí, za Realem a Barcelonou. Přitom před šesti lety je obralo o titul, dvakrát bylo v nedávné době ve finále Ligy mistrů, kde podlehlo po velkém boji Realu Madrid. Je fantastické, co trenér Diego Simeone v těch podmínkách dokázal, Atlético pod ním zažívá fantastické časy,“ vypichuje naopak úspěchy.

Deset let působil u reprezentačních mládežnických výběrů, nejprve jako patron, později ve funkci trenéra. Smlouva mu však nebyla obnovena. „Přiznávám, že mě to docela překvapilo, neboť mě několikrát technický ředitel asociace Jiří Kotrba ubezpečoval, že se se mnou počítá a smlouva mi prodloužena bude. Nakonec se tak nestalo,“ posteskne si Bejbl.

Pídil se po vysvětlení. „Když jsem se ptal, proč mi nebyla obnovena, bylo mi řečeno, protože skončila. Přitom mi z odborného hlediska nic vytknuto nebylo,“ odhaluje.

Povídá se, že se dostal do nemilosti vedení, protože spolu s dalšími trenéry mládežnických výběrů před dvěma lety podepsal petici proti odchodu technického ředitele Michala Prokeše, jehož odvolal vládce českého fotbalu Roman Berbr. A mnoho z nich bylo poté z FAČRu odejito. „To nevím, to nemohu říct, jen bych spekuloval a to nechci,“ nehodlá se vyjadřovat.

Najednou je bez fotbalu. „Jsou prázdniny, užívám si volna. Jezdím na kole, chodím na golf, vyčistil jsem si od fotbalu hlavu,“ nehroutí se vicemistr Evropy 1996.

Zdroj: Stanislav Hrabě