Předseda Motorfans Pavel Vágner: Hradec Králové je pro nás, fanoušky Motoru, jako červený hadr pro býka

Po delší době tady máme další příspěvek od hokejových fanoušků z tribun. Tentokrát jsem oslovil předsedu českobudějovického fanklubu. Nutno říct, že to bylo velice zajímavé povídání. Dlouholetý lídr Motorfans se otevřeně rozpovídal o nepříjemné, sedm let staré události, kdy se hokejový Mountfield stěhoval do Hradce. O znovuzrození Motoru, jak vnímá prázdné tribuny v současné situaci, či motorácké svatbě. Bylo toho dost, však posuďte sami.

Na úvod nemůžeme začít asi jiným tématem. České Budějovice jsou po sedmi letech zpátky v extralize. Co to pro fanoušky znamená?

Tak samozřejmě to znamená, že máme obrovskou radost když se nám to konečně podařilo. Ale jsou tam i smíšené pocity, protože jsme si ten postup nemohli užít s hráči po posledním vítězném zápase. Bohužel přišel COVID a ten sebral všem hráčům i fanouškům napříč republikou to, co máme všichni na hokeji nejradši. Ty vyhrocené zápasy v Play-off. Navíc si nikdo z klubu nemohl být na 100% jistý, že by to tak dopadlo i po Play-off.

Vraťme se zpátky, o těch sedm let dozadu. Tenkrát hrály Budějovice ještě pod značkou Mountfieldu. Mnoho lidí možná dodnes netuší, proč tenkrát na jihu Čech hokej prakticky ze dne na den zanikl. Můžete čtenářům tuto situaci přiblížit? Šlo opravdu o čepovanou značku piva v Budvar aréně?

O pivo opravdu nešlo a abych se přiznal, tak se to snažím vymazat z paměti a asi nejen já. Hlavní problém byl, že ta firma dostala v klubu takový podíl, že si s ním mohla naložit jak chtěla. Tudíž chyba i na naší straně. A pokud jim radnice v Hradci Králové byla ochotna nabídnout větší podporu, tak, omluvám se za to slovo, odtáhli za prachama.

Z našeho pohledu to byla zlodějina, protože vše bylo v tichosti naplánované do posledního detailu. Vše z Budvar Arény zmizelo, s nadsázkou řečeno, do posledního kabelu. Už je to ale za námi a zášť rozhodně necítíme vůči fanouškům Hradce Králové, ale pouze té firmě. Pořád to ve mně ale „bublá“. Svým způsobem nám ta firma napřed vytáhla trn z paty, když splatila nějaké dluhy a koupila podíl.

Ale chyba byla i na straně města, že nechtěli klub nějak výrazněji podporovat. A já teda nejsem zastánce toho, aby se radnice podílela nějak finančně na podpoře soukromého subjektu. Zkrátka šli svou cestou dál, ale zanechali za sebou slušnou zkázu a my byli nuceni stavět vlastně úplně nový klub.

Tohle je určitě velké téma, na možná víc než jeden samostatný článek. Když se na to ale podíváme z tribuny. Jak jste jako věrní fanoušci nesli přesun klubu do Hradce Králové?

Bylo to, jak to říct… Asi jako když vám ukradnou vaší nejmilejší hračku. Fandíte, jezdíte celý život za svým klubem a najednou prázdno. A hrozná nenávist vůči vedení Mountfieldu. Ale naštěstí se velice rychle dala dohromady skupinka našich patriotů, tak bylo na čem stavět.

My z vedení fanklubu jsme byli pozváni a přítomni na všech jednáních Rady města i klubu, pořádali jsme pochody městem a podepisovala se petice za záchranu hokeje v ČB. V té době našemu klubu vyjadřovalo podporu spousta fanklubů a jsme moc rádi za znovuzrození našeho milovaného Motůrku!

Bylo znovuzrození Motoru ve městě velká sláva?

No, když jsme věděli, že jsme na té správné cestě, sehnala se licence a hráči, což samozřejmě nebylo vůbec jednoduché, tak se bouchalo šampáňo! Uspořádali jsme první „Pochod městem na hokej“ a ta euforie tryskala snad i z kašny. Navíc, na první přátelský zápas dorazilo neskutečných cca 5200 fanoušků a odhalilo se jméno klubu – MOTOR. To vše za obrovského potlesku. Ještě teď mám husinu, když si na to vzpomenu.

Návrat do extraligy nebyl lehký. Následovalo dlouhých sedm let pilné práce a úsilí. Neříkali jste si na tribunách, že se to snad už nikdy nepovede?

Na začátku nové éry jsme byli rádi, že vůbec nějaký hokej máme. A určitě se nedalo čekat, že to bude hned první sezónu nějaká hitparáda. Pak se to postupně začalo zlepšovat a my si hokeje náramně užívali. Město žilo celou dobu (nejen) hokejem a my před každým play-off věřili, že to vyjde. Infarktové zápasy v barážích nás ale zase posadily zpátky na zadek a mezi lidmi už začaly kolovat fámy, že se snad ani postoupit nechce.

Což byla samozřejmě hloupost! Nakonec, když bylo nejvíc našlápnuto a „přejeli“ jsme všechny soupeře, čekalo se, že to tak bude až do konce sezóny. Bohužel přišel COVID. Ale určitě si vážíme podpory ostatních klubů, že nás svým hlasováním „postrčili“ do Extraligy, kam si myslíme, že rozhodně patříme!

Jak se za těch sedm let změnil Budějovický hokej na tribunách? Když jsem to tak okrajově sledoval, mám pocit, že to všechno místnímu hokeji nakonec jen prospělo.

Každopádně ano, protože fanoušci měli najednou svůj milovaný MOTOR, který vedli místní hráči a chození na hokej bylo rázem „in“. Na tribunách to vřelo od začátku do konce a uspořádali jsme několik nezapomenutelných výjezdů, o kterých se nám do té doby mohlo jenom zdát. Určitě jsme se jako fanoušci více semkli a i hráči, kteří tady nastupovali před sedmi lety jen kroutí hlavou, jaký je rozdíl v atmosféře během zápasů. Dnes jsme opravdu moc rádi, že máme svůj klub se silnou tradicí a věříme, že i v Extralize budeme hrát víc než důstojnou roli.

Jak už jste zmínil, postup do extraligy proběhl trochu nestandardně. Vrchol sezóny utnula koronavirová pandemie. Motor postoupí díky excelentní základní části. Dá se tento postup z vašeho pohledu brát jako plnohodnotný?

Upřímně? Štve mě to, že se muselo rozhodnout takhle a ne na ledě při zápasech. Ale nějak se to vyřešit muselo a dopadlo to pro nás nejlíp, jak mohlo. Stinnou stránkou toho všeho je, že jsme se těšili na případný postup a oslavy s hráči. O to jsme byli ochuzeni. Oslava v podstatě ani neproběhla, protože druhý den po „postupu“ se zavřely hospody. Tudíž se oslava odkládá a nebudu si dávat malé cíle. Přál bych si pro Motor v další sezóně medaili a pak pořádnou oslavu. Věříme, že Venca Prospal z kluků dostane maximum!

V posledních dnech a týdnech virus nabírá zase na obrátkách. A opět to má nepříjemné dopady na hokej. Přesto, jak se osobně Vy stavíte k těmto, za mě až nepřiměřeně přísným omezením na tribunách?

Opět musím říct, že mě to štve a to hodně! Všichni víme, jaké jsou počty nemocných v celé republice. Minimální! Nikomu z vlády nevadí, že lidi chodí hromadně do obchodního domů, wellness centra nebo do kina, divadla atd. Ale na hokej smí pouze třeba 500 lidí. To je zkrátka směšné a to jsem slušný. Cožpak si ten virus vybírá pouze sportovní arény? Osobně na hokej určitě půjdu, ale ta opatření, kdy musím mít roušku a ještě stát, nebo spíš sedět každý zvlášť a nemoct si užít, natož vytvořit pořádnou atmosféru, se mi vůbec nelíbí. A znám spoustu fanoušků, kteří na zimák raději nepůjdou vůbec, dokud se to nějak nesrovná. A plně je chápu.

Je v tomto případě podle vás lepší extraliga s takovým omezením, nebo aby se nehrála vůbec, dokud se tohle nevyřeší?

Nějak stále věřím, že zvítězí zdravý rozum. I když v našem státě, vedeným takovými lidmi si člověk nemůže být jistý ničím. A Extraliga začne tak jak má a s plnými stadiony. Hraje se přece pro diváky, fanoušky, sponzory a bez těch to ztrácí smysl. Nevím, čeho by se dosáhlo odkladem startu soutěže, protože na podzim vždy přibude nemocí. Musím tedy konstatovat, že pokud by se měla hrát liga pro třeba 500 nebo 1000 lidí, tak to raději ani nehrát. Koho by to bavilo, když bych si nemohl ani s ostatníma oslavit společně gól, trčet celý zápas v roušce. To jde vydržet jeden, dva zápasy a dost!

Na úvod extraligy vás čeká mimořádně pikantní souboj. A možná to bude na tribunách daleko vypjatější než na ledě. Přihlédněme na to teoreticky tak, že se na hokej půjde. Do Budvar Arény přijede Hradecký Mountfield. Co se dá od tohoto zápasu čekat? Budou fanoušci brát tyhle souboje jako nějakou odplatu za sedm let staré události? Aspoň co se týče té sponzorské strany?

V první řadě se moc těšíme na první zápas v extralize po takové době. A že nám los přisoudil takového soupeře hned na první zápas, to snad ani nemůže být náhoda. O tom souboji mluví celá hokejová veřejnost tady u nás na jihu a každý by tam chtěl být. Z pohledu fanouška čekám minimálně na začátku ohlušující pískot a nějaké to choreo proti nim.

Naše nenávist není mířená na hráče ani na fanoušky, ale hlavně na jednu jistou osobu. Nechci se vyjadřovat sprostě, ale ten pocit, že se ten člověk objeví v naší Budvar Aréně, škoda mluvit. Určitě to bude pikantní souboj, ale očekávám a věřím, že po pár minutách zápasu už budeme všichni fandit jen a jen Motoru a nebudeme se „starat“ o soupeře. S peprnějším, slovníkem se ale počítat musí.

Je tedy pohled na celkový extraligový Hradec v jádru fanoušků spíš neutrální, než nenávistný? Nebo je to spíš jen Váš osobní názor?

Hradec Králové je pro nás fanoušky Motoru jako červený hadr pro býka a určitě nejnenáviděnější soupeř. Ale je to jen díky té firmě. Navíc máme napříč extraligou mezi fanoušky spoustu přátel, ale z Hradce Králové osobně nikoho neznám. A pokud bychom se měli někde sejít u piva, tak by z toho mohl být zajímavý rozhovor Akorát, že názorově se asi nesejdeme. Žádnému z týmů nepřeju to, co potkalo nás před sedmi lety nebo teď třeba Chomutov a vůbec jim v Hradci nezávidím jejich vedení a ten strach, že se zase někdy Mountfield sbalí a „potáhnou“ o dům dál.

Jak moc věříte klubu, že se dokáže v extraligové konkurenci prosadit?

Věřím, že uspějeme, protože máme na střídačce, ač to bude znít trošku namachrovaně, jedny z nejlepších trenérů, kteří dokážou z týmu vyždímat maximum. Samozřejmě, může přijít útlum a budeme platit klasickou nováčkovskou daň. Přesto věřím, že minimálně play-off hrát budeme. Navíc se po sezóně nesestupuje, což může být třeba i pro nás dobře. Ale s tím systémem rozhodně nesouhlasím. Našel by se určitě lepší. Ale dá se to v této době, kdy kluby přišly o hromadu peněz i pochopit, že se Extraliga uzavřela

Vidíte někdy v budoucnu Motor na úplném vrcholu? Tedy, zvedat extraligový titul?

Myslím, že stejně jako každý fanoušek ostatních klubů, tak i já věřím, že se titulu jednou dočkáme. A proč by to nemohlo být hned třeba tu první, po vzoru Vsetína z devadesátých let? Ale zase zpátky na zem, protože na hokej chodím 35 let a do finále jsme se nikdy nedostali. Určitě to nebude procházka růžovým sadem, a to můžeme jen všichni doufat, že si sezónu užijeme všichni celou a co nejdelší.

Teď trochu mimo mantinely. Před rozhovorem jste se zmínil o motorácké svatbě, která proběhne tento víkend. Jak takový “mejdan” vypadá?

Máme v kotli skupinku „Ladies Motorfans“ a už je to v pořadí asi čtvrtá nebo pátá svatba za dva roky. Všechno to jsou lidi z hokeje a aktivní fanoušci. Tudíž se staví „brána“ samozřejmě z hokejek a hlavním tématem svatby je prostě hokej. Mejdan to bude určitě parádní, protože nás bude třeba šedesát a vše z toho našeho jádra. Zkušenosti už máme. A navíc se ještě narodila jedné motorácké rodině ve středu holčička, takže je dvakrát co zapíjet!

Teď pojďme ještě na závěr debaty trochu k Vám osobně. Vy už děláte předsedu fanklubu poměrně dlouho, že?

No už někdy v roce 1990 jsem se dostal k bubnům a tak nějak začal bubnovat a jednat s vedením ohledně permic a nějaké té spolupráce. Poté jsme snad v roce 1994 začali organizovaně jezdit na výjezdy autobusem a když už nás bylo neoficiálně asi šedesát lidí, tak jsme v roce 2002 založili oficiální Fanklub, ve kterém doposud působím jako předseda. Je nás ve vedení pět a náramně se doplňujeme. Chtěl bych svým „kolegům“ za všechno moc poděkovat!

Kromě fandění to stojí taky jistě ohromnou porci volného času. Neříkáte si někdy po těch dlouhých letech, že už toho máte třeba dost?

Asi přišla nějaká taková chvilka v roce 2013, když jsme prohráli pátý rozhodující zápas s Vítkovicemi. Mám za to, že ve 113. minutě. Tam jsem měl chuť se vším praštit. Ale stala se ta známá věc s přesunem hokeje a hned jsem věděl, že takhle to nemůžeme nechat. Rázem jsem tomu věnoval snad 120 % času a bylo to hodně náročné. S odstupem času však musím říct, že to stálo za to.

Dokázal byste si při ohlédnutí vybavit nějaký moment či událost, na kterou nikdy nezapomenete? Něco, co vás bude hřát do konce života?

Pokud můžu, tak vypíchnu asi tři momenty. V roce 2005, kdy jsme se po roce vrátili do Extraligy po zápase v Jihlavě, protože to byla jedna velká jízda a našlapaný kotel hostů. O oslavách ani nemluvím! Pak výjezd do O2 arény, kdy na zápas proti Slávii vyrazilo snad 4000 fans Motoru a připadali jsme si jako na domácím stadiónu. No a určitě se nedá zapomenout ani na speciální vlakový výjezd do Jihlavy, když vezlo čtrnáct vagónů něco kolem 1200 natěšených fanoušků. Určitě by se našla spousta dalších, ale to už by bylo na dlouhé vyprávění u piva.

A třeba se u něj někdy potkáme! Přeji Motoru v extralize hodně štěstí, třeba nějaké i ty úspěchy, ale hlavně plné tribuny a radost z hokeje. Děkuji za Váš čas.

I já děkuju za velice příjemný rozhovor a věřím, že se někdy potkáme.