Michal Hubník: Předčasný konec kariéry? Rok a půl jsem se nedíval na sport a ani nechodil na stadiony

Kariéru čtyřnásobného českého reprezentanta Michala Hubníka velmi poznamenala zranění a musel jí předčasně ukončit kvůli kolenu. I přesto stihl dělat radost fanouškům Sigmy Olomouc nebo Jablonce a vydal se i na zahraniční angažmá do polské Legie Varšava. Současný trenér Frýdku Místku se svěřil pro Ruik, jak těžké bylo ukončit hráčskou kariéru nebo jak pomůže jeho bratr Roman Sigmě.

Je to už více jak čtyři roky, co jste musel ze zdravotních důvodů ukončit svou hráčskou kariéru. Jak to bylo těžké říct si, že je konec?

Tak dnes už o tom můžu mluvit. V té době to bylo strašně těžký pro mě, protože jsem se chtěl vrátit na trávníky a moc jsem se o to snažil. Absolvoval jsem sedm operací a až ta poslední operace odhalila příčinu mých problémů a zachránila mi koleno. Musel jsem ukončit svou profesionální kariéru a můžu být rád, že moje koleno je funkční pro normální život.

Trvalo mi rok a půl, než jsem se s tím smířil, a během té doby jsem se nekoukal v televizi na sport a ani jsem nechodil na stadiony. Po tom roce a půl se koleno stabilizovalo a mně se naskytla příležitost připravovat se s druholigovým Třincem. Fotbal mi moc chyběl a chtěl jsem vyzkoušet, co koleno vydrží. Při běhání bylo vše v pohodě, ale koleno mě trápilo při kontaktu s míčem.

Chodil jsem s kolenem mlátit i do boxovacího pytle na tréninky Muay Thai a docela mi to pomáhalo. Za Třinec jsem nenastoupil, ale nastoupil jsem v krajském přeboru za Český Těšín, kde jsem hned v prvním zápase vstřelil branku. Musel jsem stejně nastupovat pod prášky a řekl jsem si dost, protože jsem chtěl fungovat v normálním životě. Chtěl jsem zůstat ve fotbalovém prostředí, a tak jsem si udělal trenérskou licenci a stal se trenérem.

Fanoušci mají jméno Michal Hubník spojené především se Sigmou Olomouc. Jak vzpomínáte na působení v Sigmě?

Do áčka Sigmy mě vytáhl trenér Petr Uličný a pro mě jako odchovance to strašně moc znamenalo. V Sigmě jsem zažil spoustu krásných let a hrál před skvělými fanoušky, kteří umí být i velmi nároční. Podařilo se mi získat český pohár i superpohár, nebo jsme se dostali i do Evropy. Rád vzpomínám na dvojzápasy proti Reykjavíku, Aberdeenu a Evertonu. Jsou to vzpomínky, na které nezapomenu a Sigmě jsem za to vděčný.

Díky svým výkonům v Sigmě Olomouc jste si vysloužil hostování v Legii Varšava. Jak vzpomínáte na toto období v Polsku? A jak moc ovlivnila zraněná achilovka tohle angažmá?

Měl jsem povedený podzim v Sigmě, když se mi podařilo nastřílet dvanáct branek a po podzim jsem byl nejlepším střelcem ligy před Davidem Lafatou. Byly na mě tři nabídky a to z Bielefeldu, Turecka a z Legie. Já jsem si zjišťoval informace o klubech a chtěl jsem znát jejich ambice. Legia byla z těch třech klubů nejvíce konkrétní a já jsem se tam rozhodl odejít, protože jsem si vždycky chtěl vyzkoušet zahraniční angažmá.

Vybral jsem si TOP klub v Polsku, úžasný fanoušci, kteří jsou dost nároční, protože když remizujete, tak vám to dají sežrat. Měl jsem velmi dobrý začátek v klubu a v derby proti Polonia Varšava jsem vstřelil vítězný gól.

Před finále polského poháru jsem měl tak nateklou nohou, že se mi nevešla ani do kopačky. Ale byl jsem jediným útočníkem, protože ostatní už byly na marodce. Nechal jsem se přemluvit a dostal jsem injekci. Myslel jsem si, že mi píchli nějaké vitamíny, ale místo toho mi dali kortikoidy.

Moje achilovka se zhoršovala, až došlo k jejímu natržení. Tím moje hostování v Legii skončilo a já se vrátil do Sigmy.

Achilovku jste po nějaké době vyléčil a rozehrál jste se v Sigmě, ze které jste zamířil do Jablonce, kde se Vám opět dařilo. Proč jste zvolil odchod do Jablonce?

Viděl jsem, jaké je zahraničí a zjistil jsem, že to je prostě něco víc, než Česko. Čtvrt roku jsem pracoval na svém návratu na trávníky a postupně jsem se dostával do herní pohody v Olomouci. Potom se mi ozval pan Pelta s tím, že Lafata končí a jestli bych nechtěl jít místo něj do Jablonce. Konzultoval jsem to s panem Paskou, který mi Jablonec doporučil a řekl, že by mi mohl pomoci ven.

Byl tam dobrý mančaft a mně se dařilo střelecky i herně. Pak jsem si bohužel poranil postranní vaz na umělce, ale v tu chvíli to nebylo tolik vážné. V letní pauze jsme hráli přátelák a na mě se přijeli podívat zástupci dvou německých klubů a já si bohužel ke konci zápasu poranil křížové vazy. A to byl vlastně můj konec.

Váš bratr Roman nedávno ukončil úspěšné sedmileté působení ve Viktorii Plzeň. Co říkáte tomu, že se dokázal zařadit mezi klubové legendy, jako jsou Horváth, Limberský, Petržela nebo Kolář?

Jednoznačně si to zaslouží. Do Plzně přišel z Herthy Berlín v době, kdy trenér Vrba poskládal ten úspěšný tým. Postupem času se stal zaslouženě kapitánem, pomohl k ziskům mistrovských titulů a k účastem v evropských pohárech. Bohužel věk nezastavíte a hrozně to uteklo. Nicméně může být na sebe pyšný.

Po konci v Plzni se Roman rozhodl vrátit do Sigmy Olomouc, která má v posledních letech výsledky jako na houpačce. Jak si myslíte, že může pomoci Sigmě?

Olomouc byla vždy jedním z klubů, které staví na svých odchovancích. Chvilku to těm mladým klukům trvá, než se otrkají v lize. Musí určitě spolu být pohromadě dva až tři roky, než si to všechno sedne. Brácha těmi svými zkušenostmi jim může neskutečně pomoct. Může vedle sebe vychovat výborného stopera, ale bude i oporou a lídrem celého týmu.

Od zimy jste se stal hlavním trenérem Frýdku Místku v MSFL, ale kvůli koronaviru byla sezóna předčasně ukončena. Jaké jsou plány klubu pro nadcházející sezónu?

Chceme postoupit do druhé ligy. Klub tam svým zázemím rozhodně patří a i fanoušci by si to zasloužili. Bohužel sezóna byla předčasně ukončena a postoupilo Blansko. Uvidíme, co bude v následující sezóně a dost bude záležet i na ekonomice klubu. Každopádně, já chci hrát vždy nahoře a půjdeme zápas od zápasu. Po podzimu si to vyhodnotíme a uvidíme, jaké budou možnosti.

Dozvěděl jsem se, že ještě pracujete pro jednu polskou společnost s názvem Partnerskie Kluby Biznesu. Mohl byste nám něco prozradit o této společnosti a o tom, jakou v ní máte funkci?

Jedná se o polský projekt, který funguje už osm let a zabývá se tím, že pořádá obchodní setkání na fotbalových stadionech. Já jsem se stal ředitelem pro Českou republiku a snažím se pomáhat polským firmám dostat se na český trh a naopak českým firmám na ten polský. Díky těmto setkání získávají fotbalové kluby nové sponzory a firmy mohou navázat nové kontakty, které jim můžou pomoci zvýšit prodej svých produktů nebo služeb.

Zdroj: www.partnerskieklubybiznesu.pl