Česko-norské dobrodružství. Haugesund bych přirovnal k Mladé Boleslavi, říká Luděk Vejmola

Ve stopách Bořka Dočkala nebo Zdeňka Ondráška. Těmi jde Luděk Vejmola, který je teprve šestým Čechem, který kdy hrál v norské Eliteserien. Mládežnický reprezentační gólman v letošním přestupovém období vyměnil Jihlavu za FK Haugesund. Pro náš web se Luděk Vejmola rozpovídal o kvalitě klubu i o severském podnebí.

Jaká byla tvoje první reakce, když si se dozvěděl o zájmu Haugesundu?

Samozřejmě mě zájem FKH moc potěšil. Řešil jsem to s mnoha blízkými lidmi a také jsem kontaktoval kluky, co už v Norsku působily. Důležitá pro mě byla také podpora přítelkyně, jelikož čekáme rodinu a musíme zařídit spoustu věcí. Její názor byl tedy v konečném rozhodování klíčový.

Měl jste nějakou představu o kvalitě fotbalu v Norsku, než se Vám ozval Haugesund?

Když jsem poprvé zaregistroval zájem ze strany Haugesundu, snažil jsem se zjistit co nejvíce informací, jak o samotném klubu, městě, ale celkově i o norské lize. Ze zápasů i z tréninků jde vidět, že je tady spousta kvalitních hráčů.

Navíc se nebojí dávat šanci i mladým hráčům, takže není výjimkou, že v sestavě nastupují hráči, kterým je 19-20 let. Škoda jen, že na stadiony nemůžou lidé kvůli koronaviru.

Jak hodnotíte zázemí klubu?

Haugesund je spíše rodinný klub, snaží se hráče vychovávat. Ovšem zázemí je na vysoké úrovni, přímo na stadionu je jídelna, kde máme společné snídaně i obědy. Na tréninky přejíždíme asi 5 minut na speciální hřiště. K dispozici máme navíc obrovskou posilovnu, která má otevřeno non-stop.

Asi 15 minut cesty máme v hale hřiště s umělým povrchem, o kterém se říká, že je nejlepší v Norsku. K dispozici je samozřejmě regenerace, fyzioterapeut a masér.

K jakému českému klubu byste Haugesund přirovnal? Je v klubu nějaký rozdíl oproti Jihlavě?

Popravdě nevím, k jakému klubu bych to u nás přirovnal. Když jsem působil v Mladé Boleslavi, tak ty podmínky byly velmi podobné, tudíž možná pravé k tomuto českému klubu.

Oproti Jihlavě je zde obrovský rozdíl, čímž nechci říct, že by byly podmínky v Jihlavě špatné, spíše se to týká velké profesionality a o to, jak je o hráče postaráno.

Další věc, která mě pozitivně překvapila je, že všichni hráči na sobě hodně pracují i ve dnech, kdy mají volno. Šel jsem do posilovny a myslel jsem, že tam budu sám. Nebyl, už tam cvičilo dalších 5 kluků s kondičním trenérem.

V Norsku nejsou příznivé teploty. Jak Vám zatím život v zimě vyhovuje?

Když jsem přiletěl, tak tady zrovna byly teploty kolem 30 stupňů. Ale hned mi bylo vysvětleno, že to není normální. Vzápětí jsem to poznal, když o 2 dny později pršelo a bylo asi 10 stupňů.

Navíc v Haugesundu se počasí mění z minuty na minutu, jelikož tu jsme z moře. Vyjdete si nakoupit, svítí sluníčko, a když se vracíte, přijde obrovská bouřka. Od té doby všude nosím deštník.

Plánujete se učit norštinu?

Norsky už umím pár frází. Takové ty základní jako pozdravit, zeptat se „Jak se máš?“ a podobně. Učím se i fotbalová slovíčka a samozřejmě kluci v kabině mě naučili i pár vět, co se nedají publikovat.

Ovšem obrovská výhoda je, že 90 % Norů umí perfektně anglicky. Máme tady třeba správce, kterému bude kolem 60 a mluví skvěle anglicky.

I trenéři vedou tréninky a přípravu na zápas v angličtině a norsky mluví jen, když k někomu mluví individuálně. Je to obrovská výhoda a pomáhá mi to se v klubu dobře adaptovat.

Luďkovi děkuji za jeho čas a přeji hodně štěstí v novém angažmá.

Zdroj: Haugesund, FC Vysočina