Z reprezantace mám smíšené pocity, říká fotbalový světoběžník Lukáš Droppa

Odchovanec Sparty, který si zahrál mimo jiné v Kazachstánu nebo Turecku. Připsal si čtyři starty za dospělou reprezentaci. Lukáš Droppa o svých angažmá, spoluhráčích i reprezentaci vypráví v online rozhovoru pro Ruik.

Zahrál jste si doma v České republice, na Slovensku, v Polsku, Rusku, dalekém Kazachstánu, Rumunsku i exotickém Turecku. Momentálně působíte v Rumunském prvoligovém celku Gaz Metan. Dokázal byste porovnat všechny vaše zahraniční štace a říct nám o nich něco více?

Jednoznačně nejslabší byla slovenská liga, kde mají kluby kromě Slovanu Bratislava často nestabilní finanční zázemí, je to velká škoda, protože hráči se tam rodí skvělí.

Ruská liga byla pro změnu ta nejlepší. Úžasné zázemí, kvalita klubů, každý týden jsme hráli proti velkoklubům, ať už moskevským, nebo Zenitu Petrohrad. Moc jsem si to tam užil.

Druhá liga v Turecku pro mě měla překvapivě velkou úroveň. Jsou tam fantastičtí hráči do ofenzivy, ale týmy tam mají problém s taktikou a defenzivní částí hry. Narazíte tam na skvělé hráče, kteří prošli velké kluby, například jsem hrál proti bývalému hráči Arsenalu, také je tam spousta afrických reprezentantů. Celkově zázemí je na velké úrovni. Vzpomínám si na hráče, který tam bral zhruba 10 milionů korun ročně, takže finanční možnosti tam jsou obrovské.

Kazašská liga je u nás hodně podceňovaná. Mnoho hráčů říká, že by se tam už nikdy nevrátili, ale já to tak nemám. Byl jsem v dobrém městě, klub měl slušné zázemí i rodině se zde líbilo. Kluby jako Kajrat nebo Astana mají skvělé hráče, ale celkově je problém s podnebím. Může se vám stát, že hrajete jeden týden na jihu Kazachstánu a je tam 20 °C, další týden hrajete na severu a máte -10° C, takže v tomhle je to tam opravdu náročné.

Na závěr tu máme Českou republiku, Rumunsko i Polsko. Kvalitativně tu jsou ligy na hodně podobné úrovni. Každá má své specifika. Naše liga je nejtvrdší, nejvíc se zde klade důraz na taktiku, oproti tomu polská má lepší fanouškovskou základnu a více tam tím lidé žijí. Rumunská je více techničtější.

Dalo by se říct, že jste světoběžník. Stačila vám všude angličtina, nebo jste se za vaši dosavadní kariéru zvládl naučit i jiné jazyky?

Když jsem ve 24 letech odcházel do Polska uměl jsem v podstatě jen česky. Dnes už hovořím, mimo češtiny, ještě anglicky, rusky, polsky a dokáži se domluvit už i rumunsky. Jenom turecky jsem se nenaučil, bylo to složité, měl jsem tam překladatele, tak jsem měl počas tohoto krátkého angažmá k dispozici překladatele.

Všude, kde jsem působil, jsem se snažil naučit co nejdříve jazyk. Je to podle mě hodně důležité, ať už pro zapadnutí do kabiny, tak pochopení taktiky.

Patříte mezi pracovité, běhavé hráče, kteří ovládají hru ve středu pole, ale hrál jste i na pravém beku. Kde se cítíte nejlépe?

Od malička, od žáků, jsem byl komplexní univerzální hráč. Do Sparty jsem přicházel v 16 letech jako útočník, časem jsem se zasouval níž a níž, až na středního záložníka. Za spartanské béčko jsem hrával krajního obránce/založníka.

Od přestupu do Baníku Ostrava hraju středního záložníka, vlastně až doposud. Univerzálnost mi zůstala, nemám problém s žádným postem na hřišti. V zápase proti Astaně jsem dokonce hrál stopera a náš tým zvítězil 2:1.

Nedávno vám bylo jednatřicet, netáhne vás to už zpět domů?

Často nad tímhle přemýšlím a jednou bych se určitě rád vrátil. Jsou kluby na Moravě, kterými jsem prošel, jako např. Baník, Slovácko, lákal by mě i Zlín, ale od 90 % hráčů slyším, že vrátit se byla chyba, ať to nedělám. Někomu se nelíbí klub, někomu peníze, je to individuální. Musel bych si vyhodnotit pro a proti, ale říkám, že v zahraničí se mi líbí a jsem zde zatím spokojený.

Proti jakému nejlepšímu hráči jste zatím stihl nastoupit?

Nedokážu říct jednoho hráče. Hrál jsem proti Dortmundu v plné síle, německé reprezentaci v plné síle. Zaujal mě Toni Kroos.

V ruské lize Kokorin, Dzjuba, Zhirkov, nebo z moskevských například Akinfeev. Každý zápas v Rusku byl pro mě jako zápas evropských pohárů.

A nejlepší spoluhráč? Určitě Milan Baroš spolu s Markem Jankulovskim.

V roce 2018 jste naposledy nastoupil za reprezentaci. Berete to jako největší úspěch v dosavadní kariéře?

Těžko říct jestli největší úspěch. Po těch čtyřech zápasech jsem byl veskrze chválený, ale pak se to přestupem do Turecka zlomilo. Nikdo ale nezná zákulisí mého přestupu do Turecka a nezná důvody, proč jsem tam musel přestoupit.

Najednou obrovská vlna kritiky od novinářů i společnosti. Uvědomuji si, že přestup do Turecka byla chyba, ale ublížil jsem tím jen sám sobě, nikomu jinému. Reprezentace byl krásný zážitek, ale mám z ní smíšené pocity.

Veřím tomu, že můj vrchol teprve přijde. V ligách jsem skončil na čtvrtém, třetím a druhém místě, čili mi chybí ligový titul.

V dnešní době jsou stále více populární e-sporty, máte nějaké oblíbené videohry, nebo vás toto minulo?

Abych řekl pravdu, já jsem spíše počítačový hráč. Dřív jsem hrával hodně World of Warcraft. Rád si zahraju Dotu 2, když mám čas.

E-sporty jsou něco nového, není to už jen o sezení u počítače, potažmo u konzole, je to hodně náročné i zajimavé. Nedávno jsem sledoval to Virtuální derby, byl to určitě dobrý nápad, který se mi líbíl.

Děkuji za rozhovor a přeji ať se vám daří. Je něco, co byste chtěl vzkázat našim čtenářům?

Chtěl bych vzkázat celkově lidem v České republice, ať nejsou tak negativní. Ať se snaží si ten život víc užívat.

Když jdou na fotbal, jsou to jen samé nadávky, na rozhodčí, na hráče, trenéry. Nevím proč, ale jako národ jsme obrovsky negativní. Když už se zrovna našemu týmu nedaří, tak si na tom najít něco pozitivního, dát si klobásu a pivko a celkově si to víc užít.