Plzeňská Viktoria nutně potřebuje tvůrce hry. Co by teď dala za Pavla Horvátha?

Viktoria ztratila v pražském Edenu definitivně poslední naději, že by mohla ještě potrápit pražskou Slavii v boji o letošní fotbalový titul. Prohra 0:1 sice není pro plzeňský tým vůbec špatná vizitka, protože se mu na půdě sešívaných tradičně nedaří, ale Plzeň potřebovala vyhrát a to se jí opět nepodařilo.

Přitom začátek měla Plzeň velmi dobrý. Vstoupila do utkání velmi aktivně, mnohem lépe než minulý zápas na hřišti Slavie. Jenomže z velmi podařeného úvodu žádnou branku nevytěžila a sešívaní potom hru vyrovnali, takže do kabin se šlo za nerozhodného bezbrankového stavu.

Po přestávce se začala projevovat mnohem lepší hra zálohy sešívaných a tím pádem začala Slavia mít herní převahu. Z toho také vyplynuly šance a jednu z nich Petr Ševčík proměnil. Žádná další branka už nepadla a tak sešívaným jediný gól stačil jednak na vítězství v zápase, ale zároveň na potvrzení zisku ligového titulu.

Dá se říci, že sešívaní získali trofej zaslouženě. Hlavně za vynikající fotbalový podzim a i přes pár jarních klopýtnutí byl jejich náskok tak velký, že si zisk titulu dokázali pohlídat.

Ovšem na fotbalovém výkonu plzeňského týmu je vidět, že utkáních s rovnocennými soupeři se začíná čím dál více projevovat, že jí chybí tvůrce hry. To, co stačí v utkáních s papírové slabšími týmy, které svou kvalitou Viktoria přehraje, nestačí v utkáních se Slavií, nebo Spartou.

Ještě v prvním ligovém utkání, kdy na pražské Letné svou kvalitou plzeňští Spartu jasně přehráli, to vypadalo, že je vše naprosto v pořádku. Jenomže přišel na Letné další zápas se Spartou, tentokrát pohárový, a vše bylo úplně jinak. Sparta se totiž poučila a v utkání jasné zvítězila. Herně i výsledkově. Václav Kotal změnil taktiku a Sparta rázem svého soupeře převýšila ve všech směrech.

Na druhou stranu tým ze Západních Čech nastoupil k pohárovému utkání bohorovně se stejnou taktikou, jako v minulém zápase a myslel, si, že vítězství přijde samo. Jenže nepřišlo a to i proto, že viktoriáni nebyli schopni svého soupeře ničím překvapit.

To samé ukázala obě utkání v pražském Edenu. V tom prvním, ještě ligovém, remizovala Slavia s Viktorií 0:0, ale na šance jasně vyhráli červenobílí, To samé se stalo ve středečním utkání nadstavbovém, které viktoriáni prohráli. Neměli kvalitní střed hřiště, kde se tak vypjatá utkání vyhrávají, nebo prohrávají.

Pavel Horváth neměl během působení v týmu na západě Čech určitě nejlepší fyzickou kondici ze všech hráčů. To ale ani nemusel, od běhání a sprintů tam byli jiní hráči. On měl, i když se to tak nezdá, rozhodující úlohu v celém týmu, protože byl fotbalovým mozkem týmu.

On věděl, kdy se má hra zrychlit, kdy naopak zpomalit a hlavně uměl dát rozhodující přihrávku do gólové šance. To byl pravý tvůrce hry, kolem kterého se v tom daném zápase vše odvíjelo. Právě takový fotbalista Viktorii Plzeň v současných klíčových zápasech chybí.

Lukáš Kalvach a Pavel Bucha jsou jistě nadějní a perspektivní fotbalisté, ale potřebují čas, aby do role kvalitních, klíčových záložníků dorostli. Než získají další fotbalové zkušenosti, tak by vedení a celý realizační trenérský tým plzeňského klubu měly začít uvažovat o tom, kde takového zkušeného středního záložníka získat.

Zápasy s nejsilnějšími soupeři totiž jasně ukázaly, že na tomto postu má plzeňský tým momentálně velkou slabinu. Úkol to určitě není jednoduchý, ale pokud nemá tým „špílmachra“, třeba jako byl Pavel Horváth, tak bude za nejlepšími vždy zaostávat. To určitě nechce celý klub a už vůbec ne jeho sportovní ředitel Adolf Šádek či trenér Adrian Guľa.

Plzeň by měla začít jednat co nejdříve, protože v létě mezi jednotlivými sezónami je velmi malá časová přestávka a fotbaloví tvůrci hry nerostou jako houby po dešti!