Haris Harba: Rád bych s Blanskem postoupil do druhé ligy, kde bych se chtěl ukázat a říct si ještě o šanci v první lize

Málokdo může říct, že reprezentoval svou vlast ve fotbale i futsalu, ale bosenský útočník Haris Harba se může tímto počinem pyšnit. Současný útočník Blanska se pro Ruik.cz rozpovídal o své fotbalové kariéře nebo i prozradil, v čem nakonec vyhrál fotbal před futsalem.

S fotbalem jste začal až v šestnácti letech, takže jste vůbec neprošel mládežnickými kategoriemi a rovnou jste vstoupil do dospělého fotbalu. Proč jste začal s fotbalem takhle pozdě?

Ano je to pravda, že jsem s fotbalem začal až v šestnácti letech, když jsem to šel zkusit do jednoho třetiligového týmu. Neprošel jsem žádnou mládežnickou kategorii, jen jsme u nás na vesnici občas trénovali, a tak dvakrát za měsíc jsme hráli nějaký zápas. Takhle mi to prostě vyhovovalo.

Možná spoustu lidí neví, že jste hrál velmi úspěšně futsal i za reprezentaci Bosny a Hercegoviny. Co nakonec rozhodlo pro fotbal před futsalem?

Odehrál jsem něco okolo deseti zápasů za reprezentaci a působil jsem v klubu, který byl mistrem v Bosně a účastnil se Ligy Mistrů. Bohužel tam nebyly peníze, a když jsem dostal nabídku na zkoušku od prvoligového fotbalového týmu, tak jsem se to rozhodl jít zkusit. Na té zkoušce jsem uspěl a to znamenalo, že musím skončit s futsalem.

V roce 2012 jste se poprvé objevil v České republice, kde jste se dohodl s Hradcem Králové. Jak vzpomínáte na své první angažmá v Česku?

Tak vzpomínám na to všelijak. Byl jsem rád, že jsem se dostal do dobré ligy. Na podzim se nám celkem dařilo, ale na jaře nám to vůbec nešlo a spadli jsme do druhé ligy. Byl jsem z toho velmi smutný a s klubem jsem měl po sestupu domluvu, že když dorazí nějaká zajímavá nabídka, tak mi nebude bránit v odchodu. Tak se i stalo a ozvala se prvoligová Jihlava, kam jsem i přestoupil.

Přestup do Jihlavy byl správný krok, protože jste tam zažil velmi povedené období. V čem Vám toto angažmá, tak sedlo?

Po mém přestupu do Jihlavy se mi začalo hned dařit z toho důvodu, že mně trenér Komňacký dal na hrot, i když jsem přišel do klubu jak pod hrotový hráč. Střelecky se mi velmi dařilo a můžu říct, že jsem odehrál nejlepší sezónu v kariéře.

Proč jste se rozhodl odejít na hostování do slovenské Trnavy?

Pod trenérem Komňackým nebo pak pod trenérem Radou jsem měl obrovskou důvěru z jejich strany a já se jim to snažil vracet svými výkony. Bohužel po nich přišli další trenéři, u kterých jsem už takovou důvěru neměl a to byl ten důvod mého odchodu do Trnavy. Obrovským lákadlem bylo pro mě i to, že Trnava hrála Evropskou ligu a já se chtěl vrátit do formy.

Po návratu z Trnavy do Jihlavy jste zamířil na podzimní část do Zlína, kde jste opět herně ožil. Ševci na konci sezóny získaly český pohár, kdežto vy jste se rozhodl odejít do Koreje. Nemrzí Vás, že jste u toho nebyl?

Zlín mi dal strašně moc, za co mu jsem velmi vděčný, ale když přišla nabídka z Koreje, tak jsem vůbec neváhal kvůli finanční stránce. Chtěl jsem si vyzkoušet i něco nového a všechno tam i klapalo do startu ligy. Po prvním zápase v Koreji chtěli se mnou ukončit mojí tříletou smlouvu kvůli tomu, že nejsou se mnou spokojeni.

Začala tahanice s klubem, která trvala až do léta a já celou tu dobu trénoval s B týmem. Nakonec jsme se nějak dohodli na ukončení smlouvy, takže po fotbalové stránce to byl jednoznačně krok dozadu, ale zase jsem rád, že jsem mohl poznat novou kulturu a něco si i vydělal.

Po konci v Koreji jste zkoušel štěstí v Turecku, Albánii nebo opět na Slovensku. Proč tato angažmá nevyšly podle Vašich představ?

Vždycky to bylo tak, že jsem přišel do klubu, začal jsem hrát, ale po nějaké době se změnil trenér a ten si přivedl svoje hráče. Mě vždycky oznámil, že se mnou nepočítá a tak to bylo v Turecku i Albánii, kde je to prostě běžné. Na Slovensku to bylo o něco lepší, kde bych řekl, že se mi i celkem dařilo ve Zlatých Moravcích.

Krátce jste se mihl i ve Slovácku, kde Vaše působení dost ovlivnilo zranění. Poslední rok jste působil ve Vyškově a Blansku, který působí v MSFL. Máte ještě ambice na to vrátit se do prvoligového fotbalu?

Ve Slovácku jsem byl půl roku, a když bych neměl zraněnou achilovku, tak bych tam zůstal. Před příchodem do Slovácka jsem neměl žádné zranění a hned po svém příchodu jsem si poranil v přípravě sval a pak přišla i ta achilovka. S klubem jsem měl dohodu, že pokud budu v létě zraněný, tak skončím.

Po třech měsících léčby jsem se dohodl ve Vyškově, že se tam rozehraju a zkusím se dostat do formy. Toto angažmá mi velmi pomohlo a v zimě jsem se dohodl s Blanskem, protože se mi líbila cesta, kterou chce klub jít a to že chce postoupit do druhé ligy. Určitě bych se chtěl ještě ukázat v první lize, ale momentálně se koncentruji na Blansko, kterému chci pomoci k postupu do druhé ligy. Pokud se nám to podaří, tak bych se tam rád ukázal a řekl si tím o nějakou nabídku z ligy.

Jste asi jeden z mála, který se může pyšnit tím, že reprezentoval svou zemi ve fotbale i futsalu. Kdyby Vám někdo v šestnácti letech řekl, že budete mít takovou kariéru, co byste mu řekl?

Ano připsal jsem si i jeden start ve fotbalové reprezentaci, když dostali šanci hráči z domácí ligy, kde se mi velmi dařilo. Mám na to samozřejmě krásné vzpomínky, ale kdyby mi někdo v té době řekl, že budu mít takovou kariéru, tak bych mu to nevěřil. Bylo by to z toho důvodu, protože jsem to v té době nebral vážně, i když jsem, tušil, že nějaký talent mám a fotbal s futsalem jsem měl strašně moc rád.