Větší trenýrky už Pavel Horváth hledat nebude

Střídání až pěti hráčů – umožňují nová pravidla, která platí pro fotbalové soutěže. Vyběhnout, kopnout roh, nebo dokonce vstřelit gól a zase se vrátit na lavičku, však nepovolují. Nejde o házenkářský systém. To trochu mrzí Pavla Horvátha, novou tvář na prvoligové trenérské scéně, který se pokusí zachránit poslední Příbram mezi elitou.

Ještě nedávno jste v dresu Viktorie Plzeň proháněl o mnoho mladší soupeře. Nebudete mít cukání najít trenýrky větší velkosti, vlítnout na hřišti a všem ukázat, že ještě kopat umíte?

Cukání už nemám. Z tréninkového procesu jsem úplně vypadl, letos nebyl led a na hokej jsme nechodili, pak se nesmělo hrát v kolektivu. Abych si chodil sám zaběhat, to ne. Když bude třeba na tréninku něco ukázat, tak s tím problém mít nebudu.

Nemyslel jsem lítat po hřišti jako adolescent, ale přijít k přímému kopu a vymést šibenici. To by bylo krásné a účelné, nemyslíte?

Pan Starka (majitel klubu) říkal, že když je možnost víc střídat, že by se mohlo zavést házenkářské střídání, tedy jít kopnout roh, rozehrát standardku. Ale to asi neprojde.

Jaroslav Starka byl proti dohrání soutěže, považuje ji za neregulérní. Navíc kdyby se ukončila a přijal by se jeho model rozšíření, Příbram by se zachránila. Co soudíte o jeho návrhu?

Naprosto jeho postoj chápu, z pohledu majitele klubu je to i logické. Souhlasím s tím, že liga bude jinačí a úplně regulérní nebude. Bohatší kluby mají široké kádry, hráči si mohou odpočinout.

Nedovedu si představit, že by kluci jako Honza Slepička nebo Honza Rezek, jimž táhne na čtyřicítku, zvládli anglické týdny. Sobota-středa-neděle je skutečně smrtelné tempo. Já je ve vrcholné formě zažil, ale to bylo třeba jen čtrnáct dní a ne dva měsíce v kuse.

Premiéru prožijete doma s Baníkem Ostrava. Nepřál jste si přivítat Spartu, Slavii či jiný slavnější tým?

Já svůj první ligový zápas hrál proti Baníku, lepší trenérský začátek být tedy nemohl. Na druhé straně my si v naší situaci nemůžeme vybírat, s kým se střetneme, bodové konto je chabé, musíme se soustředit na sebe, na vlastní výkony. Jestli má trenér premiéru, není důležité, máme jen jedenáct zápasů, abychom se dostali z posledního místa. Dobrý a slavnostní začátek to bude, když získáme tři body.

Hřiště jste opouštěl jako jeho suverénní vládce, skutečná osobnost. Teď jste se převtělil v trenérského nováčka. Budete hodně nervózní?

Zatím jsem v pohodě, ještě utkání nezačalo. Asi velké nervy to nebudou, ale nějaká tréma ano. Jde o něco nového, nepoznaného. Ale životních a fotbalových zkušeností jsem nasbíral tolik, abych věděl, že moje trenérská premiéra v první lize není to nejdůležitější. Každý chce být úspěšný, děláme svou práci, abychom vyhrávali, ale určitě se z toho nepodělám.

Jako hráč jste však utkání mohl ovlivnit, dát gól, druhý, vypracovat šanci. Teď vaše možnosti budou omezenější. Uvědomujete si to?

Vím, že se proměním v diváka na čáře a budu se muset spolehnout na to, o čem jsem s hráči mluvil, co jsme natrénovali. Pak už z velké části záleží na nich, jak to zvládnou. Mohu mít nějaké připomínky, rady o poločase, ale to je všechno.

Bude se hrát bez diváků. Je to pro Příbram velká nevýhoda?

Je to stejné pro všechny. Příbram ale teď zrovna velký fotbalový boom neprožívá, diváci moc nechodí. Na Baník by však bylo víc plno, přijeli by jeho fanoušci. A je lepší hrát před třemi tisícovkami diváků, kteří fandí soupeři, než před prázdnýma tichými ochozy. Atmosféra je jiná, když je všechno slyšet.

Budou však krásně slyšet i vaše pokyny…

Samozřejmě. Tohle by možná mohla být pro mě výhoda, i když vím, z vlastní zkušenosti, že někteří hráči trenérovy pokyny moc nepřijímají. Pamatuju si, že jsem si jako starší dovolil na prvním či druhém soustředění zajít za Pavlem Vrbou a řekl mu, že mi vadí, když na mne křičí, co mám dělat.

Vysvětlil jsem mu, že mám vlastní myšlenku a on mě svými pokyny v ní zabrzdí. Když na mě někdo, třeba i spoluhráč, zavolá něco jiného, nedopadne to většinou dobře. Moc dobře si to pamatuji. I když vím, že bude těžké se někdy udržet, ale budu se snažit v podobných okamžicích do hry moc nezapojovat a nechat rozhodnutí na hráčích.

Přicházejí i další opatření, nezdravit se, neslavit gól. Bude to velký zásah do hry?

Ani moc ne. Nemusím zdravit někoho, koho znám desítky let. Pošlu Luboši Kozlovi (trenér Baníku, bývalý spoluhráč ze Slavie) esemesku a je to.

Po zápase však vždy vtipný a veselý Pavel Horváth bude mluvit do televize v roušce. Jde to k sobě?

Aspoň nebudou vidět tolik emoce, když to nedopadne dobře. Rouška navíc k dnešním dnům patří, vůbec o tom nepřemýšlím.

Velkým trenérským vzorem je pro vás Pavel Vrba, spolu jste vytvořili ve Viktorii Plzeň neuvěřitelné dílo. Umíte jeho vítězného lachtana?

To dokáže jenom on, zvednout se přes ramena. Ale snad bych nějakou vítěznou figuru dohromady dal.

Jaké je to vstoupit do společnosti, kde jsou John Madden, Václav Ježek nebo Pavel Vrba, a postavit se jim po boku?

Ten pocit ještě zažitý nemám, protože liga ještě nezačala, ještě jsem v ní nikoho nekaučoval. Jsem zatím jen čekatel. Bývalý hráč, který přešel na trenérskou lavičku. Ale dobře si uvědomuju, do jaké společnosti jsem se dostal. Po tom jsem i toužil.

Od doby, kdy jsem s aktivní kariérou skončil a přešel na trenérské řemeslo, mám ligu za cíl. Možná to bude jen na jedenáct zápasů, ale mohu mít čisté svědomí, že jsem si to zkusil. Uvědomuju, že patřím mezi vyvolené, v první lize je jen šestnáct míst.

Mnozí si ovšem řeknou: Pavel Horváth dostal příležitost, protože do odepisované Příbrami nikdo lepší nechtěl. Přijímáte tento názor?

S tím nic nenadělám, tak to je. Ale málokterý trenér začínal, že si ho vytipoval silný, úspěšný, prosperující klub. Jako Sparta, Slavia, Plzeň nebo Baník Ostrava, abych nikoho neurazil. I José Mourinho někde začínal. Jsem na začátku trenérské kariéry, beru to spíš tak, že jsem šanci dostal možná o něco dříve, než jsem sám čekal, v pětačtyřiceti letech.

Za roky, co se pohybuji ve fotbale, jsem poznal, že nikdo nemá nic nalajnované. Každý zápas, každou hodinu musíte dokazovat, že na to místo patříte. Věřím však, že jsem na tuto profesi připravený, a pokud budu dělat věci tak, jak je cítím, tak bych mohl být úspěšný.