Z fotbalisty nevolníkem. Co vše musel Schweinsteiger v Manchesteru United snášet?

Svobodná volba lékaře? Zakázáno. Nosit vlastní oblečení při veřejných vystoupeních? Také pod přísným zákazem. A v neposlední řadě styk s novináři pouze po domluvě s vedením klubu. 13. července 2015 podepisuje Bastian Schweinsteiger smlouvu s Manchesterem United. Radost z přestupu mu ale přece jen něco kazí. Holt není kontrakt, jako kontrakt…

Život fotbalové hvězdy se řídí přísným režimem. Hráči se zkrátka musí smířit s tím, že reprezentují značku. Taky, že nejednají jen sami za sebe. A rovněž se musí smířit s tím, že jsou mnohdy velmi lukrativním kapitálem klubu. Sám Schweinsteiger byl ostatně na něco takového zvyklý, poněvadž i v Bayernu, kde před angažmá v United působil, existují jasná pravidla chování.

Ale smlouvy v anglické Premier League jsou přece jen ještě jiná třída. Dvacet devět stránek, desítky odstavců – z právních formulací čiší paranoia, posedlost kontrolou a regulační zápal. Nejenže jsou mezi povinnostmi hráče uvedeny naprosté samozřejmosti, jako například to, že se hráč zúčastňuje utkání, do nichž byl nominován. V prvé řadě jde o to, aby si každý uvědomil svou roli v klubu: Tady je značka Manchester United a každý hráč má podle toho fungovat.

Pokud by se hráč, konkrétně tedy Schweinsteiger, prohřešil proti některým bodům ze smlouvy, bude jej čekat interní disciplinární řízení. Na tom není nic divného. Zvláštní už však jsou ona ustanovení ve smlouvě. Pokud by hráč v rozhovoru, na sociálních sítích nebo kdekoliv jinde prozradil například svůj názor na trenéra – důsledky by byly naprosto jasné.

Postihy mají totiž ve smlouvě svou speciální sekci. Jsou přehledně uspořádané a odstupňované. Postihů je zde vyjmenována celá škála, a to od různých ústních a písemných výstrah, přes peněžní pokuty a různé formy suspendace až po udělení výpovědi. Schweinsteiger měl ovšem přece jen právo odvolat se během 14 dnů ke správní radě klubu, vylíčit jí svůj případ a nechat přezkoumat disciplinární trest.

Za svůj první rok v Manchesteru si německý internacionál přišel na 7 548 357 liber, v přepočtu 270 milionů korun. Jedná se o základní mzdu, tudíž k obdržení této částky nemusel odehrát jediný zápas. Není tedy divu, že profesionální fotbalisté smlouvy přísně dodržují a médiím neposkytují skoro žádné rozhovory.

Bastian byl nucen bez námitek přijmout i to, když byl trenérem přeřazen do rezervního týmu. Není to ale jen o Schweinsteigerovi nebo Premier League. Před nedávným časem se proti pravidlům prohřešil špílmachr Bayernu Mnichov Kingsley Coman. Na srozuměnou se dává, že partnerem bavorského celku je automobilka Audi.

Problém nastal ve chvíli, kdy Kingsley porušil ustanovení, které má ve smlouvě jasně dané. Na trénink totiž místo služebního vozidla značky Audi přijel svým soukromým McLarenem. „Omlouvám se klubu i Audi, že jsem na trénink nepřijel služebním autem. Důvodem bylo to, že mám na svém služebním voze rozbité zrcátko“, prohlásil později Kingsley Coman.

Už v lednu však sportovní ředitel Bayernu Hassan Salihamidžič varoval hráče, že pokud sponzorskou smlouvu poruší, zaplatí pokutu ve výši 50 tisíc eur. Sám hráč však přislíbil, že po odeznění situace koronaviru situaci napraví: „Dojedu do sídla v Ingolstadtu, přivezu zaměstnancům dárky a udělám autogramiádu, udělal jsem chybu.“

Tato chyba jej bude stát bezmála 1 300 000 korun. Čteme-li hráčské kontrakty, mzdy, bonusy či tajná ujednání, může to ve fotbalových fanoušcích vyvolávat různé reakce: údiv, rozhořčení, hněv, závist. Člověk z toho získá představu, jak hráči odprodávají osobní svobodu za nemravně vysoké peníze, jak se vlastně proměňují v nevolníky a nástroje svých agentů a marketérů.