Výhra ve jménu diktatury? Kterak Real Madrid díky politické síle v zádech zničil Barcelonu 11:1

13. červen 1943 je zřejmě jedním z nejčernějších dnů v historii Barcelony. Černých jich bylo v minulosti mnoho, nicméně právě toho dne došlo k doposud nepřekonanému nejvyššímu výsledku v historii El Clásica. Real Madrid v odvetě semifinále poháru smetl Katalánce 11:1 a výsledek dodnes vyvolává otázky. Za vším zřejmě stála tehdejší politická situace, čemuž dává za pravdu fakt, že výsledkem se královský klub dodnes nikterak nechlubí.

Pro Barcelonu, stejně jako pro Katalánsko, nebyla léta diktatury pod vedením generála Franca zrovna jednoduchým obdobím. Jak z politického, tak z životního i sportovního hlediska. Koneckonců Katalánsko s Barcelonou v čele symbolizovaly vše, co španělský vůdce nenáviděl. „Katalánsko je oblastí zločinců a osou zla,“ prohlašoval pravidelně. Navíc byl sám velkým fanouškem Realu Madrid, což situaci činilo ještě horší.

Když byla možnost ponížit sebevědomí Katalánců, nebál se generál Franco učinit tak i pomocí sportu, který dlouho a dodnes utlačovanému národu dodává národní hrdost. Fotbalová Barcelona to tak schytala nejednou. Ovšem vůbec nejhorší to bylo v roce 1943. Co se stalo? Generálem milovaný Real Madrid narazil v semifinále Copa del Generalísimo, což byl tehdejší název dnešního poháru Copa del Rey, na největšího rivala z Barcelony.

Na tom by nebylo nic zvláštního. Přeci jen se oba týmy utkávaly běžně. Jenomže v prvním zápase zvítězila Barcelona nekompromisně výsledkem 3:0. Samozřejmě po skvělé výhře panovaly obavy z prostředí v Madridu i z toho, co by se potenciálně mohlo dít. Jenže skutečnost předčila očekávání a 13. června 1943 zažila doposud největší debakl v rámci El Clásica, když prohrála 11:1.

Výsledek je sám o sobě šokující, ještě více pak ale okolnosti, jaké za výsledkem mohou stát a zřejmě také stojí. „Je to výsledek, kterým se Real Madrid nikdy nechlubil, protože v sobě skrývá ty nejhorší duchy z temných dní celého Španělska. Nebyl to fotbalový zápas, ale obdoba římského cirkusu,“ komentoval utkání historik Joan Barau.

Novinář Juan Antonio Samaranch komentoval průběh utkání následovně: „I kdyby Barcelona hrála špatně, opravdu špatně, tak by skóre nemohlo ukazovat takový nepoměr. Jenže ona vlastně vůbec nehrála.“A proč takové reakce? Za výhrou totiž měl stát politický vliv. Generál Franco totiž měl poslat do šatny Barcelony ředitele státní bezpečnosti, jenž vyhrožoval hráčům katalánského celku.

„Někteří z vás hrají pouze kvůli velkorysosti režimu, který vám umožňuje zůstat v zemi,“ mělo zaznít v kabině Katalánců. Navíc byl velký problém, že v tehdejším režimu fungoval zákon o politické zodpovědnosti. Vzpoura či neloajalita vůči němu se tvrdě trestala a tak bylo snadné se nechat zastrašit.

Problém však je, že oficiálně se nikdy politický vliv prokázat nedokázalo. Vše je založeno především na výpovědích blízkých osob tehdejších hráčů Barcelony. Co na to říká historik? „Abyste mohli vstřelit 11 branek, musíte hrát proti soupeři, který na hřišti minimálně mentálně chybí, protože to není vůbec normální. Barcelona byla překonána vojenským tlakem a lidmi pohybujícími se okolo generála Franca.“

Nabízí se ale jedna otázka. Jestliže měl generál Franco takový vliv, proč pak v následném finále dopustil prohru Realu Madrid proti Bilbau, které soutěž vyhrálo? Odpověď však může být jednoduchá a prostá. Právě proto, aby se dalo zakrýt podezření z jakékoliv manipulace při snaze ponížit Barcelonu a katalánskou hrdost.

Jisté je však jedno. Tento zápas je ve Španělsku i Katalánsku tabu, o kterém se jen tak někdo neodváží mluvit a především Real Madrid na něj dodnes rozhodně není hrdý. Za zmínku stojí také fakt, že španělská fotbalová federace potrestala oba kluby pokutou 2 a půl tisíce peset za hanobení fotbalu a a sportu obecně.