Rivalita Arsenalu a Manchesteru United aneb Souboj Henryho a van Nistelrooye o krále střelců

Na přelomu tisíciletí bojovaly o nadvládu nad anglickým fotbalem dva kluby – Arsenal a Manchester United. Rivalita mezi oběma tábory rezonovala napříč všemi strukturami – mezi fanoušky, mezi trenéry i mezi samotnými hráči. Souboj sváděli také Thierry Henry a Ruud van Nistelrooy, dva elitní útočníci oněch mužstev.

S příchodem nového milénia viděli fanoušci na anglických stadionech desítky velkých bitev. O ty největší se pak starali dva nesmiřitelní rivalové, dva velké pojmy ve fotbalovém světě. Arsenal a Manchester United. Arsene Wenger a Alex Ferguson. A tomu dva hvězdné, zkušené a skvěle hrající mančafty.

Mezi kterými to vřelo jak na fotbalových pažitech, tak i mimo ně. Někteří z vás si jistě vzpomenou na tzv. „bufetovou aféru“ či na zápas ze září 2003, ve kterém van Nistelrooy v nastaveném čase neproměnil pokutový kop. Sám nizozemský útočník hrál významnou roli v jedné z kapitol Gunners vs. Red Devils.

Již dva roky udivoval Thierry Henry anglickou ligu, jen stěží byste v Premier League hledali oceňovanějšího útočníka. A na Old Trafford nemohli jízdě francouzského ostrostřelce jen tak nečinně přihlížet. Proto Alex Ferguson koupil v červenci 2001 za vysokou sumu 28,5 milionu euro Ruuda van Nistelrooye z PSV Eindhoven.

Mezi oběma útočníky vznikla opravdu velká rivalita, co se střílení branek a boje o korunku krále střelců týče. Ačkoliv oba týmy disponovaly všeobecnou kvalitou v ofenzívě, snažili se spoluhráči servírovat co nejvíce centrů a přihrávek právě na Henryho, respektive na van Nistelrooye.

Úvodní sezonu 2001/2002 zakončil nizozemský střelec s 23 ligovými góly, Henry ale vstřelil o jednu branku více. K tomu Arsenal ovládl i ligový trůn, kdy po třech sezonách ukončil prvenství družiny Alexe Fergusona.

Sezona 2002/2003 opět přinesla vzájemné přetahování. Premier League ovládl Manchester United a van Nistelrooy díky 25 vstřeleným gólům uzmul před Henrym (24) korunku pro krále střelců.

Následující ligový ročník 2003/2004 ovládl tým z Highbury zcela jednoznačně. The Invincibles. Sezonu bez ligové porážky ještě více vyšperkoval Henry svými 30 góly. Van Nistelrooy zaznamenal „pouze“ 20 branek.

Rivalitu obou útočníků popsal Paul Scholes těmito slovy: „Ať už skóroval, nebo ne, první věc po zápase, kterou po nástupu do týmového autobusu udělal, bylo, že si zjistil, jestli Thierry Henry skóroval.“

„A když ano, tak po zbytek cesty s nikým nepromluvil. Ruud byl tak zatvrzelý v tom, aby byl nejen nejlepším střelcem v United, ale také v Premier League a na celém světě. Zkrátka všude,“ zakončuje legendární záložník Manchesteru.

Sezona 2004/2005 jako jediná nenabídla měření sil mezi Henrym a van Nistelrooyem. Nizozemský snajpr značnou část ročníku změškal kvůli zranění a připsal si pouze šest branek, a tak útočník Arsenalu s 25 vstřelenými góly získal titul pro nejlepšího střelce ligy.

Na obzoru se Arsenalu a Manchesteru United objevil nový konkurent v podobě Chelsea Romana Abramoviče. Nástup Blues a zisk trofeje pro vítěze Premier League v sezonách 2004/2005 a 2005/2006 byl pomyslným umíráčkem pro „staré dobré časy anglického fotbalu.“ Nejvyšší anglická liga se přehoupla do nové éry.

Zápolení Henryho a van Nistelrooye ale fanoušci na Ostrovech viděli ještě v sezoně 2005/2006, kdy v poměru 27 ku 21 zvítězil muž z řad londýnského celku. Rivalita na anglické ligové scéně ale napsala svou poslední kapitolu, jelikož v červenci 2006 přestoupil Nizozemec do Realu Madrid.

O rok později pak z Arsenalu odešel na Pyrenejský poloostrov i Henry, který zamířil do Barcelony. Van Nistelrooy s Henrym měli opět změřit síly. To už je ale jiný příběh.

Všechny články z rubriky Historické okénko naleznete na tomto odkazu.