Vždy bylo mým snem být kapitánem, ale v zahraničí jsem si to moc nedokázal představit, prozrazuje Tomáš Petrášek

V roce 2016 zmizel všem z očí, protože udělal pomyslný krok zpět. Když se vydal ne velmi promyšlenou cestu, která měla jasnou vizi. Udělat během čtyř let tři kroky nahoru na výsluní polské nejvyšší ligy. Ano, je potřeba upřímně říct, že to byl velmi ambiciozní plán, ale Tomáš Petrášek v něj s celým týmem věřil a plán se naplnil. Dokonce o rok dříve. Pojďme se podívat na cestu českého stopera, který je nejenom brankám zabraňuje, ale také jich spousty dává.

V kolika letech jste začal hrát fotbal a kde?

Začínal jsem v šesti letech. Maminka s dědou mě přivezli na můj první trénink do sousedních Častolovic.

Jakou nejvyšší soutěž jste hrál v České republice?

Druhou nejvyšší soutěž. 

Proč vaše kroky vedly do Polska? Jaký byl důvod?

Po postupu s Viktorkou Žižkov zpět do druhé ligy jsem stál před těžkým rozhodnutím, jestli udělat znovu krok zpět, ale s šancí abych udělal tři kroky nahoru ve velmi ambiciózním týmu, který měl jasný plán.

Jaký byl ten plán?

Ze třetí ligy, do 4 let postoupit do nejvyšší soutěže.

Jaká byla realita?

Povedlo se to ve třech letech. 

Jaký je rozdíl ve srovnání polského fotbalu a toho českého?

Českou ligu jsem si jako hráč nezkusil, ale byl jsem v kádru ligového Hradce. Vím, jak to fungovalo tam. Těžko ty dva fotbalové světy porovnávat.

Liga v Polsku se hraje na krásných stadionech. Je to perfektně připravený produkt pro fanouška, televize dělá přenosy a studia na nejvyšší evropské úrovni. Lidi za to rádi zaplatí a díky tomu jsou vysílací práva tuším 8. nejdražší v Evropě. To se samozřejmě promítá i na výplatách hráčů, ty se nedají srovnávat, když nepočítáme možnosti Slavie, Sparty a asi i Plzně. Česká liga má ale týmy, které pravidelně postupují do Evropy. To se Polákům nedaří, potřebují regulárně postupovat a pracovat tak na koeficientu, který je v tuhle chvíli mizerný. 

Co nám řeknete o klubu, kde působíte, tedy o Rakówu Czestochowa?

Náš majitel, Michal Świerczewski, je podle Forbesu v TOP 100 nejbohatších lidí v Polsku. Byl u toho, když před 21 lety Raków naposledy hrál v lize. Klub koupil před 6 lety s jedním cílem, dostat ho zpět do ligy. Klub je řízen velmi dobře, je ambiciózní a má skvělého trenéra. Trenér Marek Papszun je výborný trenér, ale zároveň velký šéf, psycholog, učitel. Nenávidí, když někdo nepracuje na 100 %. Preferuje styl se třemi středními obránci, na krajích má halfbeky. Nejčastěji 3-4-3, ale plynně můžeme přejít na 3-5-2. Takticky a organizačně patříme k tomu nejlepšímu v polské lize. Dále jsme tým, který má skvěle vypracované standardní situace. Za 3,5 sezóny, co jsem tady, jsme díky nim vstřelili bezmála 80 branek.

Jste zde kapitánem a lídrem týmu. Jak se taková pozice buduje v zahraničním klubu?

Naturálním lídrem jsem asi od malička. Nejdůležitější je ale být slušným člověkem, mít úctu k druhým. V České republice jsem měl problém se sebedůvěrou. Často jsem viděl lidi okolo sebe mnohem výš nade mnou. Když jsi slušný člověk, nemusíš se stydět vejít do žádných dveří se vztyčenou hlavou. Vždy bylo mým snem být kapitán, ale samozřejmě v zahraničí jsem si to moc nedokázal představit. Ale po třech sezonách, dvou postupech, jsem po Piotrowi Malinowskim, který je legenda klubu, služebně nejstarší. Lidi tady mě a celkově nás Čechy neberou jako cizince. Jsme jejich. Být kapitánem týmu v zahraniční lize je velká prestiž a docenění tvrdé práce, zároveň obrovská zodpovědnost. 

Nejste jenom tím obráncem, který by zabraňoval brankám, ale máte velmi dobré statistky v počtu střelených branek. Pracujete nějak na tomto?

Ano, góly jsem jako obránce střílel od malička tím, že jsem vyčníval vzrůstem. Teď je za tím samozřejmě trénink a tvrdá dřina. V Rakowě máme dva tréninky v týdnu vyhrazeny jen na standardní situace, do toho neustálé analýzy. Po trénincích často zůstávám s útočníky na střelbu. Často chodí do kabiny naštvaní, že je stoper poráží (smích). Teď mi navíc pomáhá VAR systém. Mám nejvíce čistých situací z celé ligy i díky tomu, že si protivník nemůže pomáhat faulem, nějakým držením. Potřebují k tomu jen čistou sílu bez faulů, a to je pro ně při mých parametrech často velký problém. Jsem rád, že jsem se toho naučil využívat a pomáhám tak svému týmu. V lize jsme ve standardních situacích v TOP 3. 

28 let, ty nejlepší roky máte před sebou, co je vaším snem?

Samozřejmě, že ty sny se mění.

Když jsem byl malý, chtěl jsem hrát za Real Madrid fotbal a za Detroit Red Wings hokej. Vždy jsem snil o reprezentaci.

Postupem času se největším snem stal Hradec. Přál jsem si strašně hrát pod Lízátky, rodina by se jezdila dívat, prožil jsem tam celý dorostenecký věk. No a když už to vypadalo, že je všem snům konec, sním o tom, že budeme hrát s Rakowem o poháry a dostanu se do reprezentace. Těžká dřina se vyplatila, protože znovu mohu snít o věcech, o kterých už se mi ani nesnilo. 

Jak relaxujete mimo fotbalové hřiště?

Máme s partnerkou pejsky, anglického buldoga a bullteriéra. Relaxuji s nimi, milujeme procházky v lese. Těm je úplně jedno, jaký jsi měl o víkendu zápas. Hlavně, že jsi se vrátil a jdeš s nimi ven a máš je rád. 

Máte sportovní a životní sen?

Sportovní je určitě reprezentace České republiky. Jsem hrdý na to, že jsem Čech a to by pro mě bylo nejvíc. 

Životní sen je být hlavou šťastné a zdravé rodiny a být finančně nezávislý. Chci pro svoje děti vytvořit to nejlepší možné zázemí. 

Jaký tým se Vám líbí herně? A proč právě on?

Momentálně se mi líbí Liverpool. Pod Kloppem hraje náročný přímočarý fotbal, kde každý musí plnit svoje povinnosti v každé fázi hry. 

Máte nějaký sportovní vzor?

David Beckham a Connor McGregor.

Jak koukáte na mentální stránku v podobě koučinku či přípravy fotbalistů?

Vnímám to jako důležitou část přípravy sportovce. V Rakowě od třetí ligy máme svého mentálního kouče, který byl i u reprezentace. Takový člověk se samozřejmě poslouchá jinak, když ti vypráví, jak na danou věc reaguje Robert Lewandowski. Já osobně využívám mentální trénink jednou týdně. Jako lídr se chci neustále zdokonalovat. Chci, aby se kluci na hřišti cítili, že tam vzadu je frajer, který se těžkých momentů nepo*ere, naopak. Bude vědět, jak z nich ven.