Ter Stegen: Více, než jména fotbalistů, vím, jak se pohybují na hřišti a jak střílejí

V rozhovoru pro El País se Marc-André ter Stegen rozvyprávěl o tom, jaké to je být brankářem v Barceloně nebo o současné pandemii spojené s šířením nemoci COVID-19.

V jakých aspektech se z tebe stal Španěl?

„Od prvního dne jsem se snažil zapadnout co nejrychleji to šlo a zároveň se co nejlépe adaptovat katalánské a španělské kultuře. Jakmile ovládnete jazyk, je snazší porozumět tomu, co vás obklopuje a sdílet to dál. Díky lidem jsme se s mou rodinou vždy cítili velmi dobře. Miluji místní kuchyni, klima a moře, ale zároveň si udržuji dost z německé kultury.“

Jako například?

„Dochvilnost. Nemohu přestat s chozením na různá místa dříve, než tam mám být a obvykle musím čekat.“

Jak prožíváš současnou situaci?

„Lze se na to dívat negativně, jelikož nemůžeme opustit dům, ale já to takhle nevidím. Tyto okolnosti nás nutí si mnohem více vážit spíše základních věcí – těch, které jsou opravdu důležité. A co se práce týče, jsme v každodenním kontaktu s našimi kondičními trenéry. Musíte se udržet ve formě, ačkoliv ještě nevíme, kdy se vrátíme do hry.“

Trpíš úzkostí?

„Pro teď to prožívám velice klidně. Je jasné, že bych rád byl na hřišti a bojoval o všechny trofeje. Jsme v poslední fázi sezony a je škoda, že byly soutěže pozastaveny. Teď ale není fotbal prioritou. Je třeba zůstat doma a totéž platí i pro nás.“

Udělala tato situace z fotbalistů více normální lidi?

„Normálnost je poněkud subjektivní. Chodím do supermarketu, rád se procházím a snažím se chovat přirozeně. Dělám to, co mám rád a obklopuji se lidmi, kteří mě znají a poví mi, co dělám správně a co špatně. Mí přátelé stojí za mnou v dobrém i ve zlém a já věřím, že je dobré mít pár přátel, ale za to dobrých.“

Jsou nyní sportovci více zodpovědní?

„Dobrou věcí je, že máme milion fanoušků a pokud se rozhodneme vydat nějaký vzkaz, můžeme ti pomoci ostatním. Posledně jsem se bavil s Alissonem Beckerem, jenž mi poradil, jak si mýt ruce. Nikdy jsem nad tím nepřemýšlel a nyní jsem tuto znalost sdílel na sociálních médiích. To může být užitečné a mít vliv na ostatní.“

Co pro tebe znamená být lídrem?

„Je to uznání toho, že jako dobro považujete obecné dobro. Opravdu mám rád, když jsou všichni šťastní a pokud si užíváme to, co máme, budeme hrát ještě lépe. Rád mluvím s lidmi, ale na konci dne se fotbal hraje pro to, abyste byl úspěšný a každý má na hřišti svou roli. Prioritami je mít se fajn a myslet pozitivně.“

Jak dosahuješ takové mentální síly?

„Netuším. Možná mě to někdo naučil. Podle mého je nejdůležitější evoluce v tom, že se člověk hledá. Musíte se zeptat sám sebe, jakým typem osobnosti chcete být. Já chci, aby bylo vždy vše jasné a pak se lze podívat, jestli toho jde dosáhnout nebo ne. Někdy nenacházím správnou cestu k mému cíli a musím hledat jiné řešení, ovšem snažím se to analyzovat objektivně. Někdy se necháme příliš unést a některá rozhodnutí musíme činit odůvodněně. Je třeba najít ideální střed mezi emoci a rozumem.“

I na hřišti?

„Samozřejmě. Ve fotbale chcete často po porážce okamžitě napravit situaci a ukázat, že umíte vstát. Jde o emoční element, který někdy může ublížit. V tomto bodě musíte dát své emoce stranou a zapojit myšlení. To však není pokaždé snadné.“

Máš hodně času k přemýšlení, když stojí v bráně?

„Tolik času nemáme a není to tak, že bychom se v bráně nudili. Lidé si myslí, že jsme od týmu daleko, ale není tomu tak. Občas se ale na hřišti děje něco jiného, než v mém životě a tak se vždy snažím přemýšlet. Nevěřím brankářům, kteří se odpojí od týmu a ani fotbalistovi, který vypne svůj každodenní život. S mou manželkou často diskutuji o její profesi, kterou je architektura. Lidé to nevidí, ale je to součást každodenního života.“

Bavíte se více o architektuře nebo fotbale?

„O architektuře.“

Mluvíš rád o fotbale?

„Když lidem řeknou, že mu nerozumím, tak se mi smějí. Nesleduji nějak moc zápasů s výjimkou situací, kdy je na programu nějaký dobrý anebo mě zajímá z určitého důvodu, jako například, že mi tam hraje kamarád. Někdy se mě někdo dotáže na nějakého hráče a já nevím, o kom je řeč.“

Znáš hráče spíše z PlayStationu?

„Občas. V LaLize mám třeba se jmény problém, ale pak mi někdo ukáže video a já si najednou uvědomím, že vím přesně, o koho jde. Více než jména si pamatuji, jak se hráči pohybují na hřišti, jak střílejí nebo jak se dokáží uvolnit. Je to poněkud divné, ale stává se mi to při analýze soupeřů.“

Povídáš si rád o stadionech?

„Domnívám se, že jde o kulturní element. Například Camp Nou je unikátní a místní mentalita je naprosto odlišná od té německé. Tam lidé mnohem více zpívají a soustředí se na tým. Fanoušci Barcy ocení o poznání víc individuální detaily a je to jakoby měli jiný vkus – a to se mi líbí. Mám rád, když třeba de Jong udělá krok a lidé si to užívají a slaví. Je to odlišné, ale velmi zajímavé. Zde člověk žije více z pocitů. Příznivci neskandují po celý zápas, ale zažívají to, co se děje a snaží se podpořit tým, když to potřebuje nejvíce.“

Který stadion tě zaujal nejvíce?

„San Paolo není moderní budovou, ale má v sobě něco speciálního. Opravdu záleží na fanoušcích. Líbí se mi zápasy, jako ty proti Athletiku, kde příznivci podporují svůj tým velmi silně a je to, jako kdyby proti vám začala válka. A já mám takové výzvy rád.“

Když tedy nikoho neznáš, můžeš vyvrátit fámy o oddělení brankářů, obránců, záložníků a útočníků v kabině?

„Myslím si, že to by bylo velmi těžké. Je pravdou, že my brankáři jsme jiní. Útočníci společně vzpomínají na své góly či akce a my naopak hovoříme více o stylu a co se lze naučit od ostatních.“

Zastavila se LaLiga zrovna v okamžiku, kdy se Barcelona dostala na vysokou úroveň?

„Jsme lídry a to je hlavní. V Lize mistrů se nacházíme v dobré pozici a doufáme, že si budeme moci zahrát fotbal, jelikož to máme nejraději.“