Žije Václav Jílek v reálném fotbalovém světě, když se tak diví svému rychlému konci ve Spartě?

Dnes již bývalý trenér Sparty Praha poskytl rozhovor České televizi, v němž mimo jiné říká, že ho vyhazov z funkce letenského trenéra zaskočil. To asi snad viděl první jarní pokračování naší Fortuna ligy na Letné s Libercem v úplně jiném světle, než všichni ostatní. Nešlo ani o to, že Sparta prohrála, ale jakým způsobem prohrála.

Místo toho, aby dnes již bývalý letenský trenér přiznal, že situaci nezvládl – a to ne jenom tento zápas, ale i celou zimní přípravu – a že si z toho vezme ponaučení, tak říká, že ho vyhazov zaskočil.

Přece musel vidět, že tato sparťanská sestava, kterou poslal v již zmiňovaném zápase s Libercem na fotbalový trávník, nepředvádí hru, jenž je hodna dresu, který hráči nosí. Výkonu scházelo snad vše: agresivita, napadání soupeře po celém hřišti, týmový duch a hlavně snaha všem dokázat, že hráči jsou odhodláni bojovat až dokonce zápasu a nechat na hřišti všechny síly.

To komentoval na tiskové konferenci po odvolání letenského lodivoda a následném jmenování nového trenéra Václava Kotala i sportovní ředitel klubu Tomáš Rosický. Právě jemu se to určitě neříkalo lehce, protože progresivního kouče přivedl na Letnou z Olomouce on a sám musel po devíti měsících konstatovat, že to nebyla správná volba.

Určitě se mu to neříkalo lehce, ale alespoň chlapsky přiznal svoji chybu s konstatováním, že Sparta asi není pro každého, minimálně z hlediska obrovskému zájmu medií a velkého počtu letenských fanoušků.

Zajímavé bylo, že po nástupu Václava Kotala se z letenského týmu stalo jiné mužstvo. Bylo to vidět hlavně v derby se Slavií, do kterého nastoupil tým, který věděl přesně, co každý na hřišti má hrát, fotbalisté letenského týmu bojovali a odvedli výborný týmový výkon. Čím to bylo způsobeno?

No samozřejmě osobou nového trenéra, protože on získal u všech fotbalistů v letenském kádru okamžitý respekt a dodal jim patřičné sebevědomí. To je to, co Václavu Jílkovi nejvíce chybělo, neboť kdyby měli v zápase proti libereckému Slovanu v sobě jeho svěřenci zakořeněné tyto dvě vlastnosti, tak by nemohli předvést tak hanebný výkon.

Je to velké poučení pro mladého kouče do jeho další trenérské práce. Říká se, že každý trenér vyznává buď metodu cukru, nebo biče. Vypadá to, že Václav Jílek měl být tvrdší a zjednat si u všech svých hráčů respekt okamžitě po svém příchodu.

Václav Jílek už teď dobře ví, co by udělal při svém případném dalším sparťanském angažmá jinak. Hlavní trenér letenského celku je přeci jenom pod permanentním tlakem vedení, medií a fanoušků každý den.

Jílek byl zodpovědný za celou zimní přípravu a po utkání s Libercem ho přece nemohlo odvolání zaskočit. Přiznat, že něco udělal ve svém posledním angažmá špatně, by bylo rozhodně lepší, než být zaskočen svým odvoláním.