Blog: Jágr si zaslouží důstojnější konec, ale hlavně daleko větší uznání od veřejnosti

Po sestupu Kladna do první ligy a s přerušením play-off kvůli korinaviru, zmizel Jaromír Jágr z předních stránek zpravodajských deníků. Pro novináře se stal velkou rybou, jejich denním chlebem, jelikož lidé hltali každou informaci o hokejovém velebohu. Ať už bude ve své bohaté kariéře pokračovat nebo ne, jedno je jasné. Mělo by se o něm mluvit a psát už napořád. Jen možná trochu jinak, než je tomu dnes.

Kdybychom se sta lidí zeptali před deseti lety, jaký mají názor na Jágra, odhaduji, že devadesát pět by jich bylo pozitivně nakloněných. Kdybychom se sta lidí zeptali na Jágra dnes, už by asi tolik opěvovaný nebyl. Jak smutné!

Zatímco děti od tatínků, kteří křičí na Jágra nadávky na tribuně, vysedávají v deseti letech celé dny s tabletem v ruce, Jarda v tomto věku makal na statku, k tomu dělal jeden až dva tisíce dřepů a sto kliků denně. Bez ohledu na to, jestli měl ten den zápas nebo trénink na ledě. A tohle není o dnešní době, ale o přístupu. Tím se samozřejmě trochu dostávám k jinému tématu, ke kterému se jednoho dne jistě rád dopíšu.

“Muže si za to sám!”, vykřikují lidé dnes na sociálních sítích nebo u piva v hospodě. Dál totiž mnoho jedinců v životě ani nedokráčí. Ale za co českou legendu vůbec shazují?

V roce 2018 za sebou definitivně zavřel dveře v NHL. Rozhodl se pomoct kladenským rytířům zpátky do extraligy. Pomoct klubu, který ho katapultoval do světového hokeje. A byl schopen pro tu pomoc udělat prakticky cokoliv!

Neustálá zranění ho neudržela v dlouhodobém zápasovém tempu. Aby mohl však kladenským pomoct v případné baráži o extraligu, musel si připsat za klub 26 startů. Zranění ho bohužel limitovalo natolik, že to prakticky reálné nebylo. Přesto tuhle příležitost nevzdal a naskakoval na led na pár vteřin, jen aby dosáhl požadovaného čísla. I přesto, že ve vzduchu visela varianta, že se Kladno baráže vůbec nedočká, nebo už ho zranění do sestavy nepustí. A to se taky stalo.

Na Jágra se valila kritika z ochozů ze všech stran. Jestli má za potřebí dělat ze sebe šaška a takhle se ztrapňovat. Že tím špiní jen své jméno nebo dokonce jméno českého hokeje. Především mu to nejvíc vyčítali lidé, kterých se tato situace vůbec netýkala. Což je koneckonců na poměry našeho národa zcela typické.

Byl to čistě jeho počin, jeho rozhodnutí. Přestože lidé na něj pokřikovali, mohl jen kroutit hlavou. Byl ochoten pro Kladno udělat vše! Bez ohledu na negativní a neúctivý pohled veřejnosti.

I v další sezóně ho občas brzdila zranění, nicméně Kladnu do extraligy už pomohl. Co víc, na ledě byl pochopitelně ve většině zápasů nejlepším hráčem.

Mnoho lidí se od té doby s negativními komentáři na sociálních síti v tichosti stáhlo. Čekali na jakýkoliv jeho nepodařený výrok, aby si mohli do hvězdy zase kopnout.

Ten nastal v letošní sezóně, kdy jeden z největších zpravodajských portálů v naši zemi přišel s bulvární zprávou.

Tady bych se rád zastavil. Přestože téma o uzavření ligy je námětem k diskuzi do budoucna, rozhodně nebyla na pořadu dne. Ta zpráva, jak já říkám rád, bulvárního typu, obsahovala úplně jiné parametry. Dle jejich slov bylo uzavření nevyhnutelné a mělo k němu dojít během několika týdnu. Vše potvrzené, už jde jen o formalitu.
Z možných plánu do budoucnosti byla rázem hotová věc. Tím v naší hokejové zemi způsobili nevídaný poplach.

Články jistých portálů jsou bohužel vypouštěny jen pro způsobení hoaxu. O to větší poprask to byl, když v čele celého rozhodnutí měl stát údajný ambasador akce – Jaromír Jágr.

Česká legenda se k situaci následně vyjádřila prostřednictvím svého facebookového profilu. Poukázal především na špatné financování sportu v naši zemi a obtížné shánění sponzorů. Ujistil své fanoušky, že v čele žádné takovéto organizace nesedí a pouze vyjádřil svůj názor k dané věci.

Jen pro pořádek, nejsem zastánce uzavření ligy! A už vůbec ne způsobem, který tento chaos v českém hokeji vyvolal.

Jaromír Jágr se však dívá na celou věc z pohledu, který z tribuny nemáme. Těžko pro Kladno shání sponzory, kteří nevidí jistotu, že svou reklamu uvidí v nejvyšší české lize. S touto problematikou se potýkají všechny kluby, stojící na hraně mezi extraligou a první ligou. A proto tyto organizace budou většinou v nejlepším případě patřit dlouho na dno extraligové tabulky, než se jim podaří sehnat stabilního sponzora. Vždy je tady pohled hráče, fanouška, ale i majitele. Bez ani jednoho hrotu tohoto trojúhelníku by liga nemohla fungovat.

Na další vlnu až nenávistných pokřiků Jágr nereagoval. Svou hokejovou kvalitu nadále dokazoval dobrými výkony na ledě a vyprodával stadiony soupeřů.

Dnes se podstatná část nenávistných fanoušků už zase usmívá. Ba co víc! Smějí se nahlas a ukazuji škodolibě prstem. Jágrovo Kladno po nevydařeném závěru sezóny padá zpátky do první ligy. Už jen za tu neúctivost bych to nepřál asi žádnému týmu méně.

Obzvlášť po tom, jakým způsobem se Rytíři v extralize prali, navzdory k těžké finanční situaci. Během sezóny Jágr přivedl prakticky jen dva hráče (Godlu a Vampolu), což bylo pro udržení konkurence nezbytně nutné. Jinak extraligu v drtivé většině hráli ti, kteří si jí vybojovali. Přesně tak, jak osmašedesátka před rokem po postupu mezi elitu slíbila. Kladenskému hokeji ale zlomila vaz jedenácti zápasová šňůra bez vítězství.

Po tom všem se Jágr dočkal pískotu z tribun a urážlivých transparentů.

Lidé už zapomněli, koho opěvovali po triumfu v Naganu ´98 nebo po zlatém Mistrovství světa v roce 2005 či 2010. Už zapomněli, kvůli komu podstatná část čechů vstávala uprostřed noci, když některá televize přenášela zápasy Pittsburghu nebo Washingtonu. Už zapomněli, kolik malých hokejistů ve zlaté generaci začalo hrát hokej, na které dneska koukáme a povzbuzujeme je. Mnoho mladých kluků inspiruje k tomuto počinu dodnes. Děti totiž nemají důvod nenávidět někoho, kdo je inspiruje a přináší jim radost.

Přesto jsem rád, že se mezi těmi večnými kritiky, kteří jsou ve většině případů nespokojení hlavně se svými životy, najdou i lidé, kteří tuto legendu dokáží ocenit a zatleskat mu vestoje. I v jeho osmačtyřiceti letech jsem přesvědčen, že je to jeden z nejpodstatnějších faktorů pro budoucnost českého hokeje, kterému tolik dal a ještě bude schopen dát. Třebaže to už nebude zrovna z ledové plochy.

Mnoho lidí mu vyčítá, že by se měl věnovat jiným věcem. Že by měl založit rodinu a zplodit malého Jágra dřív, než mu “ujede vlak”. Jak rádi by mu mnozí ten život organizovali, radili mu, co a jak by měl ve svém věku dělat.

Přitom on dělá to, po čem mnoho lidí celý život pouze sní. Něco, co miluje ze všeho nejvíc. On sám prakticky nejlépe ví, co mu v životě dává největší smysl, ačkoliv je to pro mnohé tak nepochopitelné.

Teď stojí Jaromír Jágr před velkým rozhodnutím. Jestli ještě najde po tak obrovské porážce chuť do hokeje. Třeba nakonec ano. Jarda byl vždycky obrovský bojovník. A jestli sám uzná, že má ještě týmu co dát, pomůže mu i na ledě. Zavřít kariéru po největším hokejovém zklamání, by nebylo pro takovou legendu ani trochu důstojné.

Třeba se ještě jednou nadechne. Kousne se, noci bude trávit na kladenském zimáku a pomůže Rytířům zpátky do extraligy. A ten zabručený páprda támhle vzadu u piva, mu do toho nemá co kecat.

A kdyby ne, nelze mu vyčítat vůbec nic! Jeho kariéra bezesporu obohatila naše životy napříč několika generacemi. Ty hokejové určitě!