Předseda fanklubu Ropáci on Tour: Ivan Hlinka tu podle mě stojí s námi dál. A my na něj stále myslíme

Když jsem oslovil vedení litvínovského fanklubu, ihned mě odkázali na něj, že mi jistě rád odpoví. A stalo se! Bez nějakého váhání jsme se domluvili, že až bude další den s ostatními fanoušky Chezy sedět v autobusu do Olomouce, rád mi věnuje kousek svého času.

S litvínovským hokejem je spojen už přes třicet let! Od svých pěti se jeho život prakticky motá kolem zimního stadionu. Můžeme jej slyšet na stadionu Ivana Hlinky v mikrofonu hlásit střelce branek nebo vyloučených hráčů během domácích zápasů. Na svá bedra si nahodil daleko víc starostí, než běžný hokejový fanoušek. Přesto Jan Ptáček, boss Ropáků, dělá vše s čirou láskou ke klubu.

Z toho kousku času cestou do Olomouce nakonec ukrojil víc, než bychom oba asi čekali.

“Ještě benzinka a můžem!”, hlásí.

A za okamžik: “Jsem ready!”

Takže ještě jednou. Dobrý den, Honzo! Děkuji, že jste přijal výzvu k dnešnímu povídání. Momentálně se v tuto chvíli nacházíte v autobusu, který míří na utkání v Olomouci. Jaká je tam atmosféra?

Atmosféra v busu je jako vždycky, veselá. Jsme úžasná parta a to je i to, co nás spojuje.

Jste předseda fanklubu litvínovského hokeje. Co tahle funkce obnáší?

Hromadu věcí, které nejsou zas až tolik vidět. Jedná se o zastupování Ropáků navenek, v jednání s klubem, partnery, ale i vyjednávání s jinými kluby a třeba i policií. Samozřejmě i hromadu papírování, protože fungujeme jako regulérní zapsaný spolek. Nikdy jsem se nepasoval do role leadera kotle, ale za ta léta už mě lidi znají. Navíc u nás na zimáku na extralize hlásím, ale to s rolí předsedy nijak nesouvisí.

Jako hlasatel střelců, vyloučení a podobně?

Ano, jako oficiální hlasatel extraligových zápasů. Už to dělám asi deset let odhadem. Trošku netradiční, ale mám ty lidi v boxu trestoměřičů moc rád.

Může hokej člověka plnohodnotně bavit, když má kolem toho tolik práce?

Je to úplně jiná pozice, než když člověk chodil na zimák na pivo a klobásu. Teď je „plně“ informován a přiznám se, že bez toho to bylo o moc snazší. O práci jako takovou nejde. Tu dělám rád.

Pojďme dál. Název vašeho fanklubu je Ropáci on Tour. Kde, kdy a jak tento název vznikl?

Už asi v roce 2013, rok před samotným vznikem Ropáků. Soupeři nás Ropákama nazývali, jakože posměšně. Tak jsme si to vzali za své. Asi první výjezd jako Ropáci jsme jeli do Plzně. Vyzdobili jsme bus magnetama Ropáci on Tour. Od té doby už uteklo hodně kol a sezón.

V Litvínově členové fanklubu na hokej chodí, předpokládám, pravidelně. Jak je to s venkovními zápasy? Jak často jezdíte ven a v jakem počtu?

Trošku paradoxně nám to venku funguje lépe, než doma. Tam není jádro úplně klasický kotelnické, takže atmosféra doma není vždy top. Ale venku je to lepší. Nejen co se do počtu lidí týče, ale i na tribuně. Tam jezdí lidi opravdu za Chezou a umíme udělat kotel. Jinak ven jezdíme, co jen to jde. Vypisujeme zájezdy v hojné míře a snažíme se cenu tlačit co nejvíce dolů. Máme i nastavený speciální slevový program pro pravidelné „výjezdníky“. Moravu dáváme až v rámci playoff a to je letos už třeba dnes. Jde o moc!

Který stadion je pro Ropáky kromě domácího nejoblíbenější? A který naopak?

Rádi jezdíme do starých zimáků jako jsou Zlín, Olmík, Hradec, Kladno, Boleslav nebo Plzeň. Bohužel, třeba v Plzni nám to zúžením sektoru dost pokazili. V Pardubicích zas jejich legendární sloup, kde není vidět. Z nových arén se dá nejlépe kousat Třinec. Tam jsou aspoň strmé tribuny. Jsme v tomhle asi old schooleři.

Ano, Litvínov má dnes jeden z nejstarších stadionů na extraligové mapě. Jak se nejvěrnější fanoušci na tohle dívají? Nestojíte o novou moderní arénu? Budete rádi, když se udržíte ve staré hale co nejdéle?

Rekonstrukci potřebujeme a to víme všichni. Stavba na zelené louce by asi vypadala lépe, ale my nechceme přijít o to naše kouzlo. Kdo byl a zná, tak pochopí.

Vraťme se ještě na chvíli k výjezdům. Loni jste po třech letech přišli sestupem Chomutova o derby. Je vám to líto?

Ne. Máme jiné soupeře, se kterými si to umíme užít. A zrovna oni jsou tam, kde jsou. Jejich smutek, naše radost. Slovy kamaráda: „Jednou býti tak chameleonem, mít tisíce vizáží.“

Nejblíž to máte momentálně třeba na Spartu nebo do Karlových Varů. Dají se to ještě považovat za derby zápasy?

Klasické derby asi ne, ale atmosféra před těmito zápasy je určitě vyhrocenější. Pro Spartu je určitě větší derby Brno, pro Vary zase Plzeň.

Litvínovský hokej je momentálně ve velkém útlumu. Jak se to projevuje na náladě fanoušků v hale?

Letos už chvílemi pohár přetékal, ale lidi jsou tady úžasní! Mají to v krvi, je to pro ně víc než běžný zápas, běžná sezóna. Je to život.

Prakticky jen tak tak utíkáte letos hrobníkovi z lopaty. Co by se podle Vás stalo, kdyby Verva nakonec sestoupila?

Scénář bych viděl podobně, jako všude. Postupný odliv diváků z tribuny. Zůstali by fanoušci a tribuny by prořídly. Neodhadnu počet. Ale my si pád dolů nepřipouštíme.

Tak jako tak, se zrušením play-out se bude jednat o mimořádně včasný konec sezóny. Do začátku další ostré sezóny bude chybět celý půlrok!

Ano. A to je dobře. Dost času na budování kádru na další sezónu a asi i velký výdech pro nás žlutočerné. A my vydechnout potřebujeme.

V roce 2015 jste si z Třince přivezli mistrovský titul. Nemusíme zdůrazňovat, že to v Litvínově byla velká hokejová sláva. Co se od té doby změnilo?

Na straně fanoušků nic. Cheza je jen jedna a je v našich srdcích.

A v klubu? Kde vidíte jádro problému tak výrazného obratu?

V klubu? To se musí zamyslet ti nejvýše. Podle mě, my bychom měli vytvářet rodinné prostředí profesionálního klubu. Zní to komplikovaněji, než se zdá, ale Chezu musíš mít v srdci. Od fanouška, až po poslední pozici.

To je asi ideální představa fanoušků všech klubů. Bohužel, dnešní doba zrovna tento model moc nepodporuje.

To nemusí být představa. Vidíme to jako realitu. Potřebuješ souběh věcí a tah na bránu.

A co nejvěrnější fanoušci Vervy říkají na teoretickou variantu uzavřené soutěže?

Uzavřít to? Za mě ne! Naopak zúžit. Maximálně dvanáct týmů. Vzpomínám na společnou extraligu se Slovenskem. Pak by se možná i kvalita zvedla. Bez milosti vůči komukoliv.

Obrátíme list. Chtěl jsem pomalu náš rozhovor uzavírat, ale! Teď jsem náhodou narazil, že Ropáci pořádají letní akci pro děti. Je to něco na způsob dětského tábora?

Nejen na způsob. Je to klasický dětský letní tábor. Nechceme a nikdy jsme nedělali jen věci související s hokejem. Podpora charitativní činnosti a práce okolo nás baví. A o táboře jsme mluvili pár měsíců. Letos to dáme poprvé. Pro děti fanoušků, ale i děti z dětských domovů a sociálně znevýhodněných rodin.

Ale návaznost na Litvínovský hokej tam asi je…

Klasicky? S hokejkama děti spát nebudou… Ale navštíví nás maskot a hlavně hráči A týmu. Hlavně jde o tu partu!

Rozhodně skvělá myšlenka! Vy sám jste zmínil vzpomínku na Československou ligu. Jak dlouho jste spojený s Chezou?

Poprvé s tátou v pěti letech. Takže 31 let. To už nějaká ta chvíle je. Ale jak my říkáme… Ropákem se nestáváš, ropákem se rodíš!

Samozřejmě, že pokud v tom prostředí člověk vyrůstá, je velmi pravděpodobné, že ho to poznamená na celý život. Samozřejmě v to správném slova smyslu!

Ano, ale třeba tábor je v tomhle otevřený. Chceme dětem udělat hezké léto. To je hlavní cíl.

Teď už se opravdu blížíme k závěru, ale u historie zůstaneme. Litvínov je známý především tím, že v minulosti produkoval řadu hokejistů na světové úrovni. Jak vzpomínáte na tyhle časy?

To je nezapomenutelné… Máme legend, že se to nedá spočítat! Nebudu nikoho jmenovat, ale přesto… Pro mě je ten nejbližší Martin Ručinský. Kamarád. Skvělej člověk! Mám pro něj velkou slabost. A když mám v hlavě splín, tak volám jemu.

A co by se dalo poznamenat na adresu vůbec asi největší legendu klubu – Ivana Hlinku?

Hlavně se z toho nepo*rat! Z ničeho! Ivan tu podle mě stojí s námi dál. A my na něj stále myslíme. Pro nás je legendou víc, než kdokoliv jiný. Na jeho pomník jezdíme každý rok. Šéfe, myslíme na Tebe!

Myslím, že je to ukázkový přístup k legendám českého hokeje! V kostce to po tomto rozhovoru vypadá, že Váš život je jedno velké hokejové dobrodružství…

Život hodně fans Chezy je dobrodružství. Protože Cheza je jen jedna!

Chtěl bych Vám velice poděkovat za tak otevřený pohled do jádra litvínovského hokeje, očima jednoho z předních fanoušků tohoto klubu. A přeji vám zase světlejší zítřky!

Díky moc. Teď už jsme v plným tempíčku na Olmík!