I přestože jsem v Česku vynikal, v Německu to tak nebylo, což mě motivovalo, prozradil Mašek

Odchovanec vyhlášené příbramské mládeže Dominik Mašek patřil k největším českým talentům. I z tohoto důvodu se vydal už ve svých šestnácti letech za velkou životní a fotbalovou výzvou. Přestoupil do německého Hamburku, kde se musel sám o sebe starat, studovat a samozřejmě fotbalově rozvíjet. Nás zajímalo, jaké to pro Dominika bylo a jak kouká zpětně na své působení v zahraničí, i přestože ještě nebyl plnoletý.

• V kolika letech si začal hrát fotbal?

Ve čtyřech letech v Příbrami. K fotbalu mě přivedl táta, který fotbal aktivně hrál, ale musím přiznat, že jsem nebyl nucený, přišlo to samo. Fotbal jsem miloval od dětství.

• Ve velmi brzkém věku jsi přestoupil do zahraničí, konkrétně do německého Hamburku. Co ti to angažmá dalo?

V té době mi bylo pouze šestnáct let a musel jsme se osamostatnit, protože jsem tam byl sám. První tři měsíce byli velmi těžké, ale myslím si, že jsem to zvládal. Všechno bylo hlavně o jazyku, který jsem se velmi intenzivně učil, což byla jedna z nejdůležitějších věcí.

• Když jsi odcházel do Německa, tak už jsi německý jazyk uměl?

Pouze základní fráze.

• Jak často jsi docházel na doučování?

Každý den, abych mohl jazyk využívat co nejdříve a na maximum. Téměř po půl roce jsem už rozuměl třeba 90 % komunikace a konverzace a postupně jsem začal více a více mluvit.

• Jak probíhala aklimatizace v jiném prostředí a bez rodičů?

Postupně jsem se cítil lépe a lépe. V osmnácti letech jsem se přestěhoval do svého prvního bytu, kde jsem si začal sám vařit, uklízet a celkově se starat o svou vlastní domácnost.

• A po té fotbalové stránce?

Šel jsem v šestnácti letech do Německa v době, kdy jsem v Česku byl vnímán jako jeden z největších talentů českého fotbalu, ale v Německu jsem si z toho sedl na zadek, protože všichni byli kvalitativně jako já.

I přestože jsem v Česku vynikal v kategorii výše, v Německu to tak nebylo. To pro mne znamenalo makat ještě více, abych vůbec hrál. Bylo to v té době pro mne velmi motivující.

• Jak to pokračovalo dále?

Měl jsem možnost ve velmi mladém věku nakouknout do A-týmu Hamburku, což pro mě bylo velmi krásné období, ale vždy mě při nějakém dalším rozvoji mojí fotbalové kariéry zabrzdilo zranění.

I přesto jsem od svých sedmnácti let začal hrávat za béčko dospělých, což byl v tomto věku také velký úspěch, protože se jednalo o čtvrtou nejvyšší soutěž a hlavně to pro mně byl první úspěšný vstup do dospělého fotbalu.

• Po angažmá v Hamburku si přestoupil do Nizozemska. Proč právě tam?

V Hamburku mi končila smlouva a já dostal zajímavou nabídku od holandského Cambuuru, kam jsem přestoupil ve svých devatenácti letech.

Jak koukáš zpětně na angažmá v Cambuuru?

Na začátku jsem bohužel nenastupoval a když jsem dostal šanci, tak jsem si v druhém zápase utrhl zadní zkřížený vaz v koleni, takže jsem byl 6 měsíců opět mimo.

• Když bys měl shrnout zpětně zahraniční angažmá, tak co bys řekl?

Po fotbalové stránce mi to dalo velmi mnoho. Poznal jsem, jak se to ve světě dělá, dalo mi to motivaci, inspiraci na sobě pracovat a zlepšovat se. A hlavně mi to dalo to, že se nesmím nikdy vzdát, protože jsem byl velmi často zraněný, což k fotbalu patří.

• Pak přišel velmi úspěšný návrat do české ligy, kde jsi oblékl dres Bohemians Praha a tam se ti začalo dařit. Toho si všimla Mladá Boleslav, kam jsi přestoupil. Bylo tohle tvoje nejlepší období z hlediska výkonů?

Jednoznačně se jednalo o zatím nejúspěšnější a nejlepší období, protože jsem se cítil dobře, měl jsem tu potřebnou herní minutáž a hned jsem se chytil. Měl jsem také potřebné sebevědomí, protože jsem vstřelil i nějaké branky.

Když přejdu na hodnocení druhé sezóny v dresu Bohemians, tak ta se mi povedla asi nejvíce, protože jsem vstřelil 6 branek a měl jsem i 5 asistencí, ale poté přišlo opět zranění, konkrétně s loktem, které mě zase na chvíli zabrzdilo.

Po zranění se mi začalo opět dařit a v té době přišla nabídka z Mladé Boleslavi. Musím přiznat, že na Bohemku vzpomínám velmi rád.

• Čím to bylo, že se ti takto dařilo?

Zpětně vnímám více aspektů, ale bylo velmi zásadní, že jsem chytl dobře začátek ihned po přestupu, čemuž mi napomohl i trenér Miroslav Koubek, který mě znal z mládežnických reprezentací.

Hned první zápas jsem vstřelil branku, což mi také pomohlo a celkově jako tým jsme měli dobré výsledky, ale také skvělou partu, což mi pomohlo se dostat do pomyslné pohody. Cítil jsem se celkově velmi šťastně, což pochopitelně velmi všemu napomáhá.

• Z Boleslavi jsi šel hostovat za svým dobrým známým, tedy trenérem Josefem Csaplárem, kterého jsi nejspíše poznal v Příbrami?

Ano, přesně tak. Pana Csaplára znám nejenom z Příbrami, kde například trénoval i mého tátu, ale také z reprezentací, které vedl, takže i tohle byl jeden z aspektů, který mi při rozhodování pomohl, když jsem šel hostovat do Zlína.

• Josef Csaplár o tobě řekl, že jsi výborný hráč, ale že ti chybí pomyslná čísla, která jsou potřebné pro povědomí fotbalové veřejnosti. Souhlasíš?

Ano. On mě právě zná z dob, kdy jsem ty branky či asistence míval v reprezentaci, takže si mě pamatuje právě takto.  A když jsem přišel k němu do Zlína, tak jsem dal pouze dvě branky, takže asi očekával více, což chápu, protože jsem chtěl také více kanadských bodů.

• Nyní jsi po plastice křížového vazu a rehabilituješ. Jaké jsou tvé vyhlídky?

Nyní jsem 3 měsíce po zákroku a zatím všechno vypadá, že operace dopadla velmi dobře. Nyní už mám za sebou počáteční jízdu na kole, stabilní cvičení a teď už pracuji a cvičím venku, posiluji nohu, aby noha stále sílila a dorovnala tu druhou. Všechno jde tak jak má.

Cílem je být ideálně na začátku letní přípravy, ale uvidíme, jak se to bude vyvíjet.

• Jaké máš plány a cíle?

Základem je být na 100 % připraven do letní přípravy, abych se hlavně cítil já osobně dobře a aby byla noha připravena.

Následně musím neustále pracovat na 100 % a ukázat trenérovi, že do Boleslavi patřím, že na to mám. Na podzim chci odevzdat pro celým tým maximum.  

Chci se zlepšit, mít herní minutáž, hrát v základní sestavě a přidat k tomu čísla, tedy branky a asistence, které jsou potřebné, abych pomohl celkově Mladé Boleslavi.

• Jaký tým se ti líbí herně? A proč právě on?

Teď se mi nejvíce líbí Liverpool. Jedná se o moderní styl fotbalu, který je přímočarý směrem dopředu a samozřejmě má myšlenku, ale jinak od malička fandím Realu Madrid, ale to už je daný od mého dětství.

• A je nějaký tým i v České republice?

Bude to teď znít zvláštně, ale strašně se mi líbí útočná hra Mladé Boleslavi. Jakým stylem se představuje směrem dopředu, dává spousty branek. Jedná se také o přímočaré akce plné zajímavých kombinací. Myslím si, že celkově boleslavský fotbal baví.

• Máš nějaký sportovní/fotbalový vzor?

Od mladí obdivuji Cristiana Ronalda. Obdivuji na něm, jak se vypracoval a co všechno pro to udělal, takže Cristiano.

• Jak koukáš na mentální koučink (přípravu) fotbalistů?

S mentálním koučinkem jsem se poprvé setkal už v Německu, ale také v Nizozemsku. Jednalo se ale o skupinové lekce. Nicméně vyloženě jsem neměl jednoho člověka, s kterým bych spolupracoval dlouhodobě, ale může se to v brzké době změnit, protože na mentální koučink koukám pozitivně.

• Jaký je tvůj osobní rozvoj mimo fotbalové hřiště?

Jedna z těch věcí je, že analyzuji spousty fotbalových utkání a snažím si z toho něco vzít.

Mimo fotbalu se snažím správně stravovat a velmi se věnuji regeneraci, takže sauna, plavání, fyzioterapie…

Co se týče relaxace, tak rád chodím do přírody, mám rád sbírání hub, takže třeba po zápase si chodím vyčistit hlavu tímto způsobem.