Budu dělat vše pro to, abych jednou stál před plnou Doosan Arénou, říká Lukáš Matějka

Lukáš Matějka je druhým nejlepším střelcem Fortuna Národní ligy. Přestože momentálně obléká dres Ústí nad Labem, patří Viktorii Plzeň. Po odchodu Michaela Krmenčíka byl jednou z alternativ na jeho pozici. V rozhovoru pro náš web se rozpovídal o své cestě i o psychické stránce mladého fotbalisty.

Jsi odchovancem Plzně. Když ti bylo devatenáct let, tak jsi ve Viktorii prožil zatím asi nejpovedenější sezónu, která ti vynesla hostování ve druhé lize. Jak si pociťoval rozdíl mezi juniorskou ligou a tou dospělou?

Rozdíl jsem v Budějovicích určitě cítil už na prvních tréninzích. Chlapský fotbal je přeci jenom důraznější a rychlejší. Bylo těžké se prosadit a tak jsem toho moc neodehrál, ale byla to pro mě dobrá zkušenost.

Myslíš si, že spojení těchto dvou kategorií do sebe bylo správným krokem? 

Určitě ano. Pro ty mladé kluky je konfrontace s kluby ve třetí lize prospěšná. Juniorská liga, byla sama od sebe spíše jako pokračování dorostu. Pro mě to moc smysl nemělo.

Po Českých Budějovicích jsi zamířil jinam. Plzeňští hráči ale odcházejí spíše do Sokolova, proč zrovna Ústí?

Když jsem šel do Budějovic, tak jsem měl telefonát od pana Skály, který mě do Ústí lákal. Nakonec jsem se tedy rozhodl pro Jižní Čechy, protože mi klub byl více sympatický a ozval se první. Po tom nepovedeném roku v Budějovicích asi nemělo cenu zůstávat. Právě pan Skála se mi znovu ozval s tím, že o mě stále stojí.

Poté následovaly Domažlice, kde si se opět chytil. Hned v dalším přestupovém termínu přišla nabídka znovu z Ústí. Pořekadlem, dvakrát nevstoupíš do stejné řeky, ses neřídil?

Neřídil, ale přemýšlel jsem nad tím, jestli bude správné se vrátit. Na půlrok v Domažlicích vzpomínám hrozně rád. Po zimní přípravě v Ústí mi trenér oznámil, že se mnou již nepočítá. Z Domažlic se mi pak ozval pan trenér Vajgl.

Už v přípravě jsem cítil, že se mi tady bude dařit a nakonec to byl krásný půl rok ve třetí lize. V průběhu sezóny se mnou trenér Křeček z Ústí udržoval kontakt. Dával jsem góly, tak opět projevil zájem. V létě jsem se rozhodl tam jít znovu. Myslím si, že to nebyl špatný krok.

Momentálně jsi druhým nejlepším střelcem celé ligy. Po odchodu Michaela Krmenčíka na tebe spousta fanoušků spoléhala jako na alternativu. Nepřemýšlel si nebo nezažádal si o strávení přípravy pod Adrianem Guľou?

Když odešel Krmi, tak mi to hlavou proběhlo, že bych se na přípravu mohl vrátit. S Plzní jsem v kontaktu, něco mi k tomu řekli, ale nic konkrétního.

Klub má teď dva stabilní útočníky plus nějakou alternativu. Myslím, že pro mě bude lepší, když dohraji v Ústí a budu, doufám, dávat góly.

Co z tvé strany, doufal si, že tě Plzeň na přípravu vezme, že tě sama osloví?

Úplně jsem na tom nelpěl. Ale strašně moc si přeji na tomto stadionu jednou nastupovat. Plzeň mám v srdci, jsem odchovanec. Mám tady celou rodinu. S mojí přítelkyní, která mě hodně podporuje, bychom si přáli tady v Plzni být. Takže když tu šanci v přípravě dostanu, budu dělat vše, abych se v kádru udržel.

Je ve hře možnost, že si tě Plzeň může v průběhu sezóny z hostování stáhnout?

Musím makat a pokračovat ve výkonech, které podávám. Poté se uvidí.

Proti Plzni hraješ docela pravidelně. Jaké to je nastupovat na domácí půdě, ale vlastně hrát jako host?

Je to zvláštní. Proti Plzni jsem hrál už víckrát jako host. Vždy se přijde podívat rodina a kamarádi. Je to divný pocit, ale na ty zápasy se vždy těším. Chci se samozřejmě ukázat.

Když ti bylo sedmnáct let, tak jsi řekl, že tvým snem je zahrát si za A-tým Plzně. Platí stále tento cíl?

Určitě to stále platí. Sám sobě jsem si dal závazek, že toho jednou dosáhnu.

Co děláš pro to, aby se ti tento sen splnil?

Trénuji jak můžu. Po tréninku si dávám navíc. V zápasech se snažím dávat do všeho sto procent, ale to je samozřejmost. Po tréninku to nekončí tím, že sebou plácnu na gauč. Snažím se pracovat individuálně.

Chodím navíc do posilovny, trénuji hodně střelbu. Hodně mi také pomáhá fyzioterapeut Vláďa Prokúpek, který se stará o moje tělo, a za kterým pravidelně v Ústí docházím. Někdy využívám i služby mentálního kouče, kde řešíme moji hlavu. Od té doby, co jej navštěvuji, se mi začalo dařit.

Nemyslíš si, že je na mladé fotbalisty v dnešní době vyvíjen moc velký tlak, a to myslím spíše než fyzicky, psychicky? Například, mladý kluk místo dovolené zůstává doma a trénuje.

Myslím, že když má kluk sen hrát fotbal, tak nepřemýšlí nad tím, že v létě nepojede k moři. Sám jsem to takhle měl nastavené. 

Jsou problémem mladých i finance? Neměli by je do osmnácti let spravovat jejich rodiče? Co říkáš na programy např. v NBA, kde učí své hráče finanční gramotnosti?

Kolikrát mladší kluci s penězi neumí pracovat. Ale to je logické, dostanou první smlouvu, mají nějaký obnos peněz a vše je pro ně nové. Konzultace by se určitě hodily.

Moji rodiče věděli, že si peněz vážím a taky to tak bylo. Naučili mě s penězi správně zacházet a za to jim děkuji. Spravování financí od rodičů je určitým řešením. Asi bych to neviděl nějak striktně, aby polovina platu šla do osmnácti let jejich zákonným zástupcům. U některých kluků vím, že se o jejich finance rodiče částečně starat musejí.