Našla už Sparta směr, kterým se bude ubírat? Letenští poprvé na jaře bez výrazných posil

Sparta téměř každé přestupové okno dominovala a příznivci českého fotbalu pokaždé vyhlíželi nové posily do české nejvyšší fotbalové soutěže. Letošní zimní přestávka ale byla ve znamení neposilování. Alespoň u pražské Sparty. Proč na Letnou nedorazilo žádné slavné jméno?

Bavit se o financích Sparty asi nemá smysl. I když za poslední dva, možná tři roky, Daniel Křetínský (majitel Sparty) musel investovat do zahraničního trenérského týmu, následně i do zahraničních a docela drahých posil, pořád platí, že Sparta je jeden z nejbohatších klubů v České republice. Může se zde namítnout poslední rok skvělá ekonomická situace konkurenční Slavie, které se povedly prodeje i inkasování astronomických zisků z účasti v Lize mistrů. Avšak faktem je, že Jaroslav Tvrdík nemá od čínských vlastníků peníze tak jisté, jako tomu je třeba u Františka Čupra ve Spartě od Daniela Křetínského.

Proč tedy Sparta v tomto přestupovém okně nenakupovala a neposilovala? Důvodů může být několik.

Nemůže se zbavit přebytečných drahých hráčů

Když půjdeme postupně od obrany, můžeme začít u hráče Semiha Kayi. Tento hráč bere podle dostupných informací na 3,7 milionu korun měsíčně. Pro představu, Srdjan Plavšič si přijde na 500 tisíc korun měsíčně. Tal Ben Chaim si má podle všeho přijít na 3 miliony korun – i když tento hráč spíše předvádí výkony při rehabilitacích, než na hřišti a lze jen spekulovat, jestli dosahuje na svůj plat v plné výši. Georges Mandjeck při svém příchodu údajně podepsal za měsíční gáži 1,5 milionu korun.

To jsou slušné částky a na českou ligu opravdu astronomické. S každým ze zmíněných hráčů (až na Srba Plavšiče) přitom Sparta měla trable. Ben Chaim s Kayou se potýkají od svých příchodů s vleklými zraněními, Mandjeck měl administrativní problém se Spartou. Dohromady však platí, že za svoje platové ohodnocení toho odkopali opravdu málo. Lze tady chápat, že se letenští nechtějí pouštět do dalších nákupů, dokud ze mzdových nákladů neodmažou některého z těchto hráčů.

Tomáš Rosický věří na ustálený tým pod vedením Václava Jílka

Koncepce je věc, která ve Spartě dlouho chyběla a volal po ní početný tábor sparťanských fans. V tomto článku se nechci věnovat nějaké kritice nebo velení kouče letenských, ale Tomáš Rosický nepatřil ani za své hráčské kariéry k lidem, kteří by odešli po prvním nezdaru a svá angažmá si vybíral spíše pocitově. Tedy, alespoň takhle na mě jeho kariéra hráče působila.

Tohle myšlení se snaží nyní pravděpodobně přenášet i na své svěřence, což jsou hráči a realizační tým. Respektovaný bývalý hráč a nynější sportovní ředitel dost možná sází na ucelenost kádru, na koncepci, kterou se Václav Jílek snaží nastartovat a možná proto není potřeba tým zbrkle za každou cenu doplňovat, ale dát hráčům Sparty určitý pocit jistoty. Ta by jim mohla minimálně do jarní části dodat i kýženou sebedůvěru a klid v zápasech.

A co si budeme povídat. Sparta má dost kvalitních hráčů. Jen, podle mého, potřebují probudit a dodat tu potřebnou dávku sebejistoty.

Sparta chce sázet na mladé

Akademie Pražanů má renomé a odchovanci byli vždy chloubou tohoto klubu. V posledních letech lze zmínit Václava Drchala, Adama Hložka a i nyní vystrkuje růžky směrem k A-týmu třeba Jan Fortelný – sparťanský odchovanec. Nutno zmínit i talentovaného Daniela Horáka, který absolvoval se sparťanským áčkem přípravu ve Španělsku.

Mladí hráči ve Spartě mohou spatřit na svých vrstevnících, že nejvyšší meta, A-tým, není nereálný cíl. Dost možná si tohle uvědomuje i vedení v čele s Tomášem Rosickým, a tak namísto drahých přestupů nebo přestupů nepoznaných hráčů, chtějí pražané více využívat to, co znají nejlépe. Vlastní mladé naděje.

Mně osobně je nejbližší poslední varianta. Tu by mohl dokazovat dnes potvrzený příchod devatenáctiletého Filipa Součka z Opavy.