Sparťanská legenda Blažek: Přišla mi nabídka z Plzně, kterou jsem zvažoval. O Slavii bych se nebavil

Bývalý reprezentační brankář Jaromír Blažek si v kariéře zahrál za Slavii, Bohemians, Jihlavu nebo německý Norimberk. Nejvíce spjatý je ale s pražskou Spartou. V rozhovoru pro Ruik Blažek přiznal, že zvažoval také nabídku z Viktorie Plzeň.

Co dnes dělá bývalý reprezentant a legenda fotbalové Sparty Jaromír Blažek?

Snažím se zůstat u sportu. Před rokem a půl jsem dostal nabídku dělat u mládeže na Bohemians brankáře. A protože jsem chtěl trénovat a s mladými jsem ještě nepracoval, tak jsem kývnul. Můžu říct, že mě to baví a jsem rád. Také pracuji už třetím rokem na projektu futsalové Sparty. No a abych úplně nezlenivěl, tak si ještě chodím zahrát a zatrénovat za Újezd nad Lesy Pražský přebor. 

Kdyby vám byla nabídnuta pozice ve fotbalové Spartě, váhal byste?

Kdyby je kdyby. Samozřejmě bych Spartu neodmítnul. Zdá se mi ale, že pro bývalé úspěšné hráče, kteří by chtěli pro Spartu něco udělat a nějak ji pomoct, není v momentálně místo. Znám jich dost schopných. 

Co podle vás odlišuje dnešní Spartu od té, která vyhrávala jeden titul za druhým?

Všechno. Doba, kvalita hráčů, prostě je toho hodně, ale je to logické. Vidíme to i v jiných sportech. Prostě je jiná doba a v té minulé se udělala bohužel někde chyba. 

Jak vzpomínáte na Jaroslava Hřebíka?

Byl to asi 3x můj trenér ve Spartě. Nežiju ze vzpomínek, spíš z toho, co mě čeká, takže samozřejmě byly dobré i zlé vzpomínky. Ale to všechno už odnesl čas a aspoň z mé strany si radši vzpomenu na to veselejší. 

Zahrál jste si také v zahraničí, konkrétně v německém Norimberku, jak zpětně hodnotíte toto angažmá?

Na Norimberk vzpomínám jen v dobrém. Pro mě a tenkrát i pro rodinu to byla obrovská zkušenost. Nejvíce z toho profitovaly děti. Díky škole a jazyku, který se naučily. Celkově jsem poznal spoustu nových přátel, ať už při fotbale, ale i mimo něj. 

Ve Spartě jste byl oblíbencem a modlou fanoušků, v Norimberku jste s fanoušky měl drobný konflikt. Jak k němu došlo?

Při jednom ne úplně vydařeném utkání jsem po zákroku ukázal, aby mlčeli a bylo to. Samozřejmě jsem pak musel projít kolečkem omluv. Dnes jsem s tím srovnaný tak, že se nic hroznýho nestalo a hold prostě Němci jsou jiní. 

Kdybyste dostal někdy nabídku ze Slavie nebo Plzně. Přemýšlel byste o ní?

Když jsem byl půl roku v Jihlavě a postupovali jsme zpět do ligy, tak mi přišla opravdu vážná a seriozní nabídka z Plzně, kterou jsem zvažoval opravdu vážně. Ale jelikož jsem dal slovo panu Vaculíkovi (tehdy majitel Jihlavy), tak jsem to nechal na klubech a dopadlo to tak, že jsem zůstal v Jihlavě. O Slavii bych se nebavil, to je věc nemožná!

Váš kamarád Tomáš Řepka plní novinové titulky v ne úplně příjemných souvislostech. Jste stále v kontaktu?

No, teď nějakou dobu být v kontaktu s Tomášem ani nešlo, ale v minulosti určitě a myslím, že se potkáme i teď, až si uděláme čas. 

Ve vaší knize píšete o těžkých začátcích své kariéry. Je problém dnešních hráčů, že mají cestu v podstatě umetenou což jim ubírá na pokoře?

Mají to teď trochu jinak, ale to by bylo na odpověď na dvě stránky. Takže jednoduše. V prvé řadě má největší vliv rodina a z toho se odvíjí všechno ostatní. Tu cestu jim umetají rodiče a pokoru se také naučí jedině doma. 

V prosinci jste se představil v Silvestrovském derby, kde jste chytil penaltu. Uvidíme vás tam i příští rok?

Samozřejmě, pokud budu zdraviý, tak si vždycky rád zahraju za Spartu. Ať už na Silvestra a nebo přes léto na různých místech naší republiky se starou gardou.