Finanční analytik: 4. Díl – 1.FC Slovácko, a.s. – Rodinný klub solárního barona

V tomto díle seriálu o hospodaření fotbalových klubů bude řeč o 1.FC Slovácku, tedy o klubu, který má svůj stadion v Uherském Hradišti. Ligovou příslušnost si drží od sezony 2009/2010. Jeho vlastníkem je Zdeněk Zemek, miliardář proslulý stavbou solárních elektráren na poslední chvíli, s maximální podporou státu. Jak funguje jeho klub z města s 25 tisíci obyvateli?

Obyvatelé Uherského Hradiště se zajisté neurazí, když jej nazveme menším městem, které by se do Prahy vešlo padesátkrát. Jedná se tedy o aktuálně nejmenší prvoligové město. Jak je tedy možné, že se již dlouhou dobu drží v první lize a aktuálně dokonce na velmi dobré šesté pozici?

Odpověď musíme hledat u jeho majitele Zdeňka Zemka, který podniká nejen v solárních byznysu, ale také v autobusové dopravě a ocelářském průmyslu. V souvislosti s tímto podnikatelem se hovoří o jeho napojení na Hrad, zejména na kancléře Vratislava Mináře a nadstandardní vztahy s pražskou Slavií.

Klub hraje na stadionu Miroslava Valenty, který patří městu a klub si ho pronajímá. Další tréninkové plochy, které využívá jsou ve Starém Městě (stadion Širůch), stadion Sady v Uherském Hradišti a stadion v Kunovicích. Ani jedno hřiště však klub nevlastní.

Klub doposud nezveřejnil informace o hospodaření v roce 2019, a proto se podívejme na rok 2018. V něm tým obsadil 12. pozici, avšak pouze o jeden bod unikl sestupu. Po podzimní části ročníku 2018/2019 byl na 11. pozici.

Klub hospodařil s celkovým majetkem 75 mil. Kč. Avšak jen 3,4 milionu tvoří dlouhodobý majetek, jedná se o jednu stavbu a pak jiný dlouhodobý hmotný majetek, což mohou být umělecká díla či kulturní památky.

Nejvíce majetku je alokováno v pohledávkách, jedná se o 62 mil. Kč, z toho 29 mil. Kč tvoří pohledávka ve skupině. Klub je do skupiny velmi široce integrován o tom svědčí zpráva o vztazích, kde jsou popisovány činnosti, které skupina klubu poskytuje. Od poradenství v marketingu, přes pronájem sekačky pro údržbu trávníku, vedení účetnictví klubu až po dodávky energií, pohonných hmot či kancelářského papíru.

Dalších 30 mil. Kč jsou pohledávky z obchodních vztahů, tedy od partnerů mimo skupinu či od jiných klubu chybějící platby za hráče. Klub však eviduje pohledávky za více než 28 milionů po splatnosti více než 180 dní. Pokud by se jednalo o běžný podnik, který standardně podniká, tak by tato skutečnost byla v podstatě likvidační, kvůli nedostatečným finančním prostředkům.

9 mil. klub eviduje jako tzv. náklady příštích období. Nejčastěji se jedná o předplacené nájemné do dalších let, či o uhrazené pojištění za hráče a další povinné pojistky.

Majitelé vložili do klubu celkem 73 mil. ve formě základního kapitálu, 7 mil.. si klub vytvořil sám a vložil do rezervního fondu. Když se podíváme na kumulovaný výsledek hospodaření za jeho existenci, tak stejně jako u předešlých týmů, vidíme velkou ztrátu, v tomto případě 44 milionů korun.

Cizí zdroje, neboli dluhy, jsou ve výši 33 mil. Kč, z toho je však 12,4 mil. ve skupině. 16 mil. klub dluží svým obchodním partnerům.

Jaké měl klub příjmy?
Celkem se jednalo o 88 mil. za rok 2018. Hlavní položka příjmů byly přestupy, resp. odchody hráčů. Povedlo se prodat Milana Heču do Sparty za přibližně 10 mil. Kč, Tomáše Břečku do Jablonce za 6 milionů a také Soufiana Dramého do Karviné. Avšak vzhledem k tomu, že Slovácko další hráče v rámci vyšších lig neprodalo a vykazuje 44 mil. za tržby, tak nejspíše byly přestupní částky vyšší než jsou odhady.

Další peníze má i z přestupů jeho odchovanců, jedná se o „Solidarity Payment“ program, který zavedla FIFA v roce 2012 a spadá do něj 5 % z přestupové částky. Tým, který vychovával fotbalistu mezi jeho 12. a 15. rokem, dostane za každou sezonu 0,25 % z celkové přestupní částky. Za období, kdy bylo hráči mezi 16 a 23 lety, náleží klubu, kde hráč hrál 0,5 % z celkové sumy. Opět za každou sezonu. Díky tomu získalo Slovácko 1,3 mil. Kč.

Z reklamy přiteklo 21 mil. korun, za prodej TV práv 11 mil. a z dotací a další podpory obdrželo 3,4 mil. Za prodej vstupenek a upomínkových předmětů pak 5,2 mil. Kč. Prodej merchendisingu doznal výrazného růstu z 135 tis. na 719 tis. korun.

Jak byly peníze utraceny?
Hlavní položkou, jako ve všech klubech, jsou platby hráčům. Ty dosáhly zhruba 34 mil Kč. (Jedná se o odhad na základě hodnot v jiných klubech, protože Slovácko přímo tuto informaci nezveřejnilo.) Dále 5 až 6 milionů je vypláceno hráčům z juniorky a trenérům.

Kolem 15 mil. klub platí za služby jako jsou soustředění, platby skautům, dodávky občerstvení a další nezbytné věci k chodu klubu. Asi 4 mil. stojí roční nájmy tréninkových ploch a využívaných stadionů. 7 mil. platí klub za dopravu hráčů a za energie, které využívá při trénincích a při zápasech. Klub platí kolem 20 zaměstnanců, což stojí skoro 10 milionů za rok.

Zbytek do 84 mil. tedy asi 5 mil., jsou náklady na příchod hráčů z jiných klubů a další drobné výdaje, jako jsou pronájmy aut. Slovácko tedy hospodaří s rozpočtem, který je asi o 10-15 % nižší, než dříve analyzované Teplice, Bohemians či Olomouc.

Celkový výsledek hospodaření je ztráta 1,2 milionu korun.

Klubu se daří poměrně levně přivést zkušené starší hráče (Kadlec, Zahustel a Petržela), a také jeho akademie pracuje výborně (Hellebrand, Sadílek, Trmal či Heča.) Hospodářská ztráta není výrazná a má velmi silného partnera, který je schopen klub finančně podpořit. Z hlediska hospodaření běžného podniku by byl ohrožen bankrotem, ale fotbalová specifika a silný vlastník klub stabilizují.

Doposud jsem analyzoval kluby ze středu tabulky, v dalším díle se podíváme na to, jak se hospodaří v klubu z top 3.