Roman Hamrlík: První hokejista z východní Evropy, jenž se stal jedničkou draftu NHL, vítěz z Nagana a člen naší hokejové Síně slávy

Rodák ze Zlína, tehdejšího Gottwaldova, strávil drtivou většinu své kariéry v zámoří, kde se stal víceméně legendou. Stal se prvním Východoevropanem, jenž se stal jedničkou draftu. V počtu odehraných utkání v historii NHL mu patří skvělá 40. příčka. Z České republiky zvládl více jen Jaromír Jágr, a krom kladenské legendy pouze tři Evropané odehráli v nejlepší hokejové lize světa více duelů. To už něco o kvalitách Romana Hamrlíka vypovídá. Podívejme se na životopis jednoho z legendárních olympijských vítězů v Naganu z roku 1998.

Roman Hamrlík začínal s hokejem ve Zlíně, kde se narodil. Právě v dresu svého rodného města se také prosadil do dospělého hokeje ještě v Československé hokejové lize, avšak na Moravě nevydržel příliš dlouho. V sezoně 1990/91 odehrál 14 utkání, o rok později jich zvládl 34. Jenomže poté se stěhoval do zámoří. Za to vděčí i skutečnosti, že s Československou reprezentací do 18 let získal v letech 1991 a 1992 zlato na tehdy hraném juniorském mistrovství Evropy.

Každopádně, v roce 1992 byl zlínský rodák draftován coby jednička draftu! Jednalo se o výjimečný počin. Do té doby se to žádnému hráči z České republiky ani východní Evropy nepodařilo a jednalo se tak o průlomový moment. Navíc byl Hamrlík teprve druhým Evropanem vůbec, kterému se to povedlo. V té době se na to v našich končinách sice až tolik nehledělo, ale v očích dnešních fanoušků to je zkrátka něco výjimečného. O to více, když se podíváme na skutečnost, že z České republiky se to podařilo po Hamrlíkovi pouze jedinému hráči, Patriku Štefanovi, jehož kariéra skončila brzy i vinou zranění.

Zajímavé pak je, že jej draftovala Tampa Bay Lightning, pro níž to bylo vůbec poprvé, co měla v draftu první volbu. Zkrátka výjimečná situace, na kterou již bývalý elitní obránce rád vzpomíná: „Jako kluk, který vyrůstal v komunistickém Československu, jsem si nedovedl představit, že bych měl příležitost hrát někdy za mořem. Chtěl bych hlavně vyzvednout svého prvního generálního manažera Phila Esposita, který si mě v roce 1992 vybral jako jedničku.“

Proč si jej vlastně Tampa vybrala? Espositovi se zamlouvalo, že mimo skvělé defenzivní schopnosti dokázal Hamrlík přidat nadstavbu v ofenzivě. Moravský bek často chodil na přesilovky, v nichž dokázal převzít zodpovědnost a stát se hlavním rozehrávačem svého týmu. Esposito jeho roli v přesilových hrách přirovnal k roli quarterbacka v americkém fotbale.

A jak si vlastně vedl? Na svůj první gól v NHL čekal pouze 14 dní od svého debutu, první asistenci přidal o sedm dní později. Celkově v prvních dvou sezonách odehrál přes 60 utkání a nasbíral shodně 21 kanadských bodů. Postupně si vypracovával své místo v týmu. Nicméně ve třetím ročníku jej potkala první výluka, díky čemuž se vrátil na chvíli do Zlína, kde zvládl odehrát dvě utkání.

Ihned poté se však vrátil zpět do Tampy, kde se z něj postupně začal stávat klíčový hráč. V díky výluce zkrácené sezoně si připsal skvělých 23 bodů v 48 zápasech. To byla skvělá vizitka, která byla příslibem do budoucna. To také Roman Hamrlík potvrdil hned v následující sezoně 1995/96, která byla počtem kanadských bodů tou nejlepší v jeho kariéře. V 82 duelech nastřádal na obránce fantastických 65 bodů! Byl tak osmým nejproduktivnějším bekem v sezoně.

Celkově si v Tampě dokázal přijít na své. Vtipnou příhodu se zlínským rodákem prozradil jeho někdejší trenér Terry Crisp: „Měli jsme mítink před zápasem a Hamrlík nikde. Tak jsem se ptal, co s ním je a odpověď byla, že šel chytat ryby. Asi sto metrů za halou bylo přístaviště a on tam opravdu rybařil.“ Následující ročník se každopádně Hamrlíkovi také vydařil. Nasbíral 40 bodů v 79 zápasech a dá se říci, že si držel svůj standard.

Jenže v průběhu další sezony byl moravský obránce vytrejdován do Edmontonu. Do prosince, kdy musel měnit dres, odehrál v Tampě 37 zápasů a získal 15 bodů. Z pět let se s ní jen jednou probojoval do play-off. U Oilers se však Hamrlík rychle usadil a hned po příchodu trávil na ledě průměrně přes 20 minut. Ve 41 zápasech získal skvělých 26 bodů a jakoby mu Kanada dodala nový impuls v kariéře.

Navíc pár měsíců po trejdu zažil vrchol své kariéry, ačkoliv ne s klubem, nýbrž s reprezentací. Jakkoliv Hamrlík nepatřil k nejčastějším reprezentantům, když se před tím zúčastnil jen mistrovství světa v roce 1994 a Světového poháru v roce 1996, nemohl jej Ivan Hlinka nepovolat na olympiádu do Nagana v roce 1998. Jak jistě každý fanda hokeje v České republice ví, tak ta se stala pro naši reprezentaci legendární, jelikož se nám ji podařilo vyhrát a Roman Hamrlík byl u toho. Odehrál šest zápasů a připsal si jeden bod.

Přesun z teplých krajů do mrazu mu zkrátka vyhovoval. „Kdyby to bylo jen na mně, tak celou kariéru strávím v Kanadě. Dá se to srovnat s fotbalem v Anglii. Když hrajete v Kanadě, tak si to užíváte. V některých městech v Americe hokej ani moc lidí nezajímá,“ nechal se slyšet. Hned v druhé sezoně se navíc stal u Oilers obráncem číslo jedna a připsal si 32 bodů v 75 zápasech. V klubu pak strávil ještě jednu sezonu, v níž nasbíral hned 45 kanadských bodů při 80 startech. Během tří sezon v Kanadě okusil třikrát play-off, nicméně ani jednou se se svým týmem nedostal dále jak do druhého kola.

Jenomže pak se opět musel stěhovat. Edmonton totiž potřeboval uvolnit peníze v rozpočtu. Následoval tedy trejd do New Yorku Islanders, který však nezažíval úplně vydařené období. To ale na Hamrlíkově výkonech nešlo znát. Byl jedničkou mezi obránci v týmu a měl skvělá čísla – 46 bodů v 76 zápasech. V druhé sezoně už se se svým týmem dokázal dostat do play-off, ale byl z toho konec v prvním kole, Hamrlík si však v sedmizápasové sérii připsal sedm bodů.

Do play-off se Islanders probojovali i v dalších dvou ročnících, ale na více jak první kolo se zkrátka nezmohli. Hamrlík si v připsal 41 a 30 bodů. To však byl konec jeho angažmá v New Yorku. Ročník 2004/05 pak strávil obránce ve svém rodném Zlíně, především díky výluce v NHL, kdy byla zrušena celá sezona. S moravským klubem opanoval základní část Extraligy, nicméně v play-off se ve finále musel se svými spoluhráči sklonit před Pardubicemi, které zvítězily na zápasy 4:0.

Po roční domácí kapitole mimo zámoří se ale vrátil Hamrlík do Kanady, kterou si zamiloval. Podepsal totiž kontrakt s Calgary Flames, kde strávil dva roky. V obou sezonách se dokázal se spoluhráči probojovat do play-off, ale více jak první kolo mu zkrátka nebylo přáno. Dohromady v dresu Flames odehrál 139 duelů a v nich nastřádal 67 bodů.

Nyní se stěhoval do místa, kde to všechno v té době před 15 lety začalo. Do Montrealu, kde byl v roce 1992 draftován. U Canadiens vydržel Hamrlík čtyři sezony a z tohoto působení se stala zřejmě jeho nejoblíbenější část kariéry. Z Montrealu totiž pochází jeho žena a doteď tam bydlí, alespoň tedy střídavě. Mimo to si zamiloval klub i fanoušky, platilo to však i obráceně.

„V Edmontonu i v Calgary byli lidi hodně zapálení, ale v Montrealu je to ještě něco jiného. Hokejisty tam berou jako celebrity. Kdybyste šel po ulici bosý a oni zjistili, že hrajete hokej, tak vám dají svoje tenisky. Montreal prostě beru jako svůj druhý domov. Hrát tam je zážitek a přál bych to každému,“ srovnával moravský obránce jednotlivá působiště v Kanadě, z nichž však vzešel jasný vítěz.

V dresu Canadiens měl Hamrlík ve své kariéře také nejblíže k zisku vysněného Stanley Cupu. Hned v první sezoně se svými spoluhráči ovládl Východní konferenci a podílel se na tom 26 body, jenomže v play-off nastal konec ve druhém kole. Druhý ročník tak vydařený nebyl, Montreal se tak tak dostal do vyřazovací části a také v prvním kole vypadl, Hamrlík nasbíral 33 bodů.

Ale pak to přišlo! Sezona 2009/10 sice v základní části Montrealu úplně nevycházela dle představ, ale do play-off se dostal a málem došlo k překvapení. V prvním kole totiž Canadiens vyřadili Washington, následně dokázali zpacifikovat i Pittsburgh. Jenomže v konferenčním finále, tedy přímo před branami finále Stanley Cupu, jim vystavila stopku Philadelphie. Každopádně, tak daleko se ve vyřazovacích bojích Hamrlík nikdy nedostal. V sezoně celkově nastřádal 35 bodů.

Na něco podobného chtěli Canadiens navázat, jenže se to nepovedlo a tak v dalším ročníku nastal konec hned po prvním kole play-off. Pro Hamrlíka se jednalo o poslední sezonu v Montrealu, nasbíral v ní 37 kanadských bodů. Z Kanady se stěhoval do hlavního města Spojených států amerických, tedy do Washingtonu.

Jak o něco později přiznal, svého rozhodnutí zalitoval. Ve Washingtonu nebyl tolik vytěžován a ani se mu tolik nedařilo. Celkově nebyl příliš spokojen. V Montrealu každopádně chtěl zůstat a kontrakt podle všeho i dostal, jenomže jeho prioritou bylo obdržet smlouvu, jenž by mu zajistila angažmá na dva roky a tu nabídli právě Capitals.

U Capitals však dlouho nevydržel. V první sezoně odehrál 68 zápasů v základní části a 14 v play-off, celkem nasbíral pouze 17 bodů, což bylo na jeho standard slabé. V další sezoně již odehrál v týmu, jehož hlavní hvězdou jest Alexander Ovečkin, pouze 4 zápasy a ještě před vypršením dvouletého kontraktu byl umístěn na listinu volných hráčů, odkud si jej vytáhl New York Rangers.

V dresu Rangers si připsal 1 bod ve 14 zápasech a dá se říci, že kariéra hvězdného obránce rozhodně nebyla zakončena tak, jak by si zřejmě sám Roman Hamrlík přál. Svůj poslední zápas tak odehrál 25. května 2013 v play-off proti Bostonu Bruins.

Každopádně, v NHL strávil 20 sezon, působil v sedmi týmech a spolu se zápasy v play-off odehrál v zámoří 1 508 utkání, v nichž nasbíral 679 bodů. „Za celou kariéru jsem měl tu čest hrát proti legendám jako jsou Wayne Gretzky, Mario Lemieux, Steve Yzerman, Brett Hull, Paul Coffey, Patrick Roy a Dominik Hašek, ale i proti současným hvězdám Sidneymu Crosbymu nebo Jardovi Jágrovi. Všem jsem vděčný za podporu, které se mi dostávalo,“ prohlásil pokorně.

Jakkoliv by rozhodně měl o hokeji ještě co říct, tak nikdy neměl ambice se stát trenérem a nebo v hokeji obecně působit. Namísto toho si zřejmě raději vychutnává rockové koncerty svých oblíbených kapel. Ačkoliv v minulosti dělal poradce třeba Radku Gudasovi, jemuž radil, co má zlepšit na své hře.

V průběhu roku 2016 si začal vyřizovat kanadský pas a jak již bylo výše zmíněno, žije s manželkou v Montrealu, ačkoliv má byt i v Praze, tudíž svá bydliště střídá. V roce 2019 pak byl oficiálně zařazen do naší hokejové Síně slávy spolu s Martinem Ručinským, Oldřichem Válkem či Zdeňkem Uherem. Nicméně na ceremoniálu chyběl a osobně se jej zúčastnil jeho otec.

Když už pak bylo několikrát zmíněno, že Montreal zřejmě byl osudovým městem Romana Hamrlíka, pak se rozhodně nesmí opomenout moment, kdy dva dny po ukončení své kariéry navštívil zlínský rodák utkání Canadiens přímo na stadionu. Zachytily jej totiž kamery a miláček tribun se objevil na kostce nad ledem. Dočkal se aplausu a také ovací ve stoje.

Co k tomu dodávat? Zřejmě nic netřeba. Snad jen, že reakce fanoušků dokazuje, jaké jméno si v Montrealu a celé NHL Roman Hamrlík udělal. Zkrátka se z něj stala nezpochybnitelná legenda a dle nejednoho zámořského experta jeden z nejvíce nedoceněných hráčů v historii nejlepší hokejové soutěže na světě.