Sparta Praha se mění tím, že zůstává stejná

Pokud od pondělní tiskové konference Tomáše Rosického někdo po výsledkově slabším podzimu čekal oznámení řady změn a novinek v klubu, byl zklamaný. Sportovní ředitel Sparty neprozradil téměř nic, snad s výjimkou potenciální posily pro B-tým, kterou by se brzy měl stát vytáhlý, více než dvoumetrový, bratr exfotbalisty Sparty Luboše Huška, Lukáš, momentálně působící v anglickém Leicesteru City. Přesto však tisková konference mnohé napověděla.

Během ledna bezpochyby k určitým odchodům i příchodům dojde. Ať už z důvodu, že řadě hráčů v létě končí kontrakty, nebo proto, že určité oživení kádru je potřeba udělat každé přestupové období. Pravděpodobně ovšem nebudou změny nijak četné.

Nebývalo zvykem, že by se ve Spartě čemukoliv dával čas. Rozmary majitele Daniela Křetínského, slabší rozhodovovací možnosti členů dřívějšího vedení, názorová roztříštěnost, kvantita ve vedení vítězící nad kvalitou a nedostatečné fotbalové vědomosti, často hraničící až s naprostým amatérismem.

Tak nějak lze popsat způsob, jakým byla Sparta v posledních letech vedena. Zcela jí chyběla vize, dlouhodobý i střednědobý plán. Zásadní problémy byly řešeny nepromyšleně, horkou jehlou, ze dne na den a s výhledem maximálně na půl sezonu dopředu.

Výsledkem bylo, že Sparta, celé věky zvyklá na nejhůře druhé místo, byla předběhnuta nejen Plzní, ale i dlouholetou krizí vláčenou Slavií a klesla k úrovni nadprůměrných ligových klubů jako Jablonec či Mladá Boleslav, které pracují s několikanásobně nižším rozpočtem.

Dodnes má řada lidí názor, že jde o pokles v důsledku nepřipraveného příchodu Andrey Stramaccioniho a s tím souvisejících překotných změn v kádru. Ale i tato akce měla svou příčinu. Sparta ztratila svou konkurenceschopnost už dávno před tím.

Pamatujete, jak Sparta během jara 2014 klátila jednoho soupeře za druhým? Udělala tehdy rekordní počet bodů, střílela hromady gólů v domácím prostředí i na hřištích soupeřů. Vedení i trenéři, opití zářnou formou takřka všech jedinců základního kádru, nijak nereflektovalo, že kádr je velmi úzký, jeho jádro stárnoucí a na lavičce nesedí plnohodnotné náhrady.

Během následujícího léta přišlo vypadnutí se švédským mistrem Malmö FF a nastal zlom ve výkonnosti Sparty. Mladší tahouni týmu jako Kadeřábek, Krejčí či Hušbauer postupně Spartu opustili, starší hráče, kupříkladu Matějovského, Lafatu a další, dohnal věk a s ním související ztráta výkonnosti.

Sparta přesto pod trenérem Ščasným ještě stihla senzačně dokráčet do čtvrtfinále Evropské ligy, ale v domácí soutěži se mezitím začaly nůžky mezi ní a Plzní nebezpečně rozevírat. Sparta postupně ztrácela výkonnost a soupeři naopak rostli.

Už před příchodem italského trenéra Stramaccioniho na své konkurenty nestačila a dávno před skončením předchozí sezóny bylo zjevné, že jí čeká jen boj o třetí místo. A kromě nedostatečné výkonnosti na hřišti probleskovaly i zprávy z kabiny, že jádro týmu během sezóny ne zrovna profesionálně reagovalo na snahy trenéra Holoubka (oficiálně byl ovšem pro chybějící licenci Davida Holoubka tehdy hlavním trenérem týmu Tomáš Požár) o omlazení kádru, což v průběhu jara vyústilo v další výměnu na trenérském postu.

Nezdravá kabina a slabé výkony na hřišti, teprve to byl spouštěč  turbulentních změn, jejichž vykonavatelem měl být zmíněný italský trenér. Nepřipravených změn, které se opět nepovedly. Okamžitý tlak na výsledky přinesl opačný efekt a krize Sparty se jen prohloubila.

Daniel Křetínský a jeho fotbalem nepolíbení přátelé ve vedení Sparty i nadále kupili chybu za chybou. Důsledky toho, jak byla Sparta dlouhodobě vedena, jsou pro její fanoušky zdrcující. Letenský velkoklub už několik let nepatří k domácí špičce a základní skupinu evropských pohárů si zahrál naposledy před třemi lety.

Zpátky do současnosti. Co tedy naznačila včerejší tisková konference a vůbec všechna vyjádření během ročního působení v roli sportovního ředitele? Že časy překotných změn a unáhlených rozhodnutí jsou pryč. S příchodem Tomáše Rosického nastoupila trpělivost a koncepční práce. To jistě ocení zejména trenéři, kteří opakované minely dřívějšího vedení pravidelně odnášeli.

Byť hlavní viník, majitel Daniel Křetínský, ve Spartě zůstává, podle dostupných informací se stáhnul a bývalému geniálnímu záložníkovi dal prostor, který ve Spartě pod jeho vládou zatím nikdo neměl. Hlavní Rosického rozhodnutí sice spadají pod schvalovací proces nadřízených, ale i tak má sportovní ředitel ve Spartě nebývale volné ruce.

Rozhodovací postupy se zjednodušily, názory už se netříští a Sparta by se konečně měla přestat pohybovat ode zdi ke zdi, od extrému k extrému. Nastal konec s testováním a zkoušením dávno probádaného. Nastoupilo se na cestu, ze které se, alespoň po dobu Rosického panování, nesejde.

Ačkoliv je Tomáš Rosický ve své funkci stále ještě nováčkem a oproti protřelým fotbalovým šíbrům tak má zjevnou nevýhodu, která se projevuje například v ne zrovna silné pozici Sparty v zákulisí, případně některými nepodařenými příchody posil, jeho kroky působí promyšleně. Jasně klade důraz na herní projev týmu a jeho stabilitu. A to je momentálně pro Spartu mnohem důležitější než samotné posilování kádru.

Sparta potřebuje mít jasně daný systém hry. Ten sám o sobě zaručí, že výsledky budou lepší než při zmatečném stavění individuálně velmi dobře vybavených jednotlivců, kteří ovšem jako celek působí zcela nesourodě. Na vtisknutí herního systému je ovšem potřeba čas a trpělivost. A Tomáš Rosický obojí Spartě dopřeje.