AC Milán oslavil 120 let od svého vzniku! Jak se psala historie jednoho z nejvýznamnějších klubů na světě?

Časy, kdy AC Milán byl pojmem a naháněl hrůzu celému světu, jsou již minulostí a nevypadá to, že by se na tom v blízké budoucnosti mělo něco měnit. Přesto se jedná o jeden z nejvýznamnějších a největších klubů v historii světového fotbalu. Mimo to 16. prosince 2019 tradiční celek oslavil již 120. výročí od svého založení. Jak vypadala historie klubu od začátku po současnost?

16. prosince 1899 se začal psát jeden z nejkrásnějších fotbalových příběhů, když byl založen kriketový a zároveň fotbalový klub AC Milán. Zajímavé je, že tento krok učinili dva Angličané. Ještě zajímavější pak jest, že narozeniny tradiční italský fotbalový klub slaví 16. prosince, třebaže historická fakta a důkazy dokládají, že k jeho založení došlo o tři dny dříve. Nicméně, právě na počest anglických zakladatelů si klub uchoval anglický název města Milan, nikoliv italské Milano, jenž musel mít během fašistického režimu. Co se pak týká samotného názvu klubu, tak AC Milán je oficiálním jménem od roku 1939.

Začátky klubu vypadaly velice optimisticky. Hned dva roky po založení se AC podařilo stát se mistrem Itálie. Další tituly Milán získal v letech 1906 a 1907. Jenže rok 1908 už tak slavný nebyl a byl významný z jiného hlediska. Ve vedení AC totiž došlo ke sporům ohledně podpisu zahraničních hráčů, což vedlo ke vzniku druhého milánského týmu – Interu, respektive Internazionale Milano.

Dá se říci, že tato skutečnost na dlouhou dobu negativně ovlivnila chod celého klubu, kterému se nepodařilo nepodařilo vyhrát žádnou další trofej až do roku 1951, kdy se po dlouhých 44 letech stali Rossoneri italskými mistry. A právě v padesátých letech se začala psát ta historie, na níž mohou být fanoušci legendárního klubu patřičně a náležitě hrdí, jelikož od té doby neexistovalo žádné desetiletí, v němž by AC Milán nedokázal získat alespoň jednu trofej, ačkoliv se toto období možná teprve blíží.

V letech 1949 až 1953 totiž v Miláně řádilo švédské trio Gre-No-Li, tedy Gunnar Gren, Gunnar Nordahl a Nils Liedholm, jenž pohromadě řádilo v klubu i v reprezentaci. Postupně se však trio porozpadalo, nicméně Gunnar Nordahl se během sedmi let v Miláně stal nejlepším střelcem v historii klubu a dosud jeho 213 tref nikdo nepřekonal. Nutno podotknout, že Nordahl odešel z AC v roce 1956.

Tak či onak, padesátá léta byla zkrátka úspěšná pro Rossoneri. Podařilo se jim získat čtyři tituly pro mistra Itálie a to v letech 1951, 1955, 1957 a 1959. V šedesátých letech to však dokázal milánský celek převést ještě na vyšší level. Díky výhře v italské lize v roce 1962 se mohlo AC zúčastnit Evropského poháru a v roce 1963 se tak klub mohl radovat ze své první mezinárodní trofeje. Červenočerní se tak stali prvním italským týmem, který bodoval na mezinárodním poli.

Na tento úspěch se podařilo navázat v roce 1969, přičemž téhož roku dokázal italský celek vyhrát v tehdy hraném Interkontinentálním poháru. Mimo to se AC Milán radoval v dané dekádě ze svého historicky prvního zisku trofeje Coppa Italia (1967) a ze prvního titulu Poháru vítězů pohárů v roce 1968.

Ani 70. léta na poháry nebyla úplně chudá. Třikrát se podařilo vyhrát v Coppa Italia (1972, 1973 a 1977), v roce 1973 vyhrálo AC podruhé Pohár vítězů pohárů a na konci desetiletí v sezoně 1978/79 se podařilo dojít i pro titul mistra Itálie. Jenže poté následovalo temné období.

V roce 1980 totiž na veřejnost propukl skandál, jenž je známý pod názvem Totonero. Šlo o aféru týkající se nelegálního sázení při zápasech. Do skandálu byly zapleteny kluby z první i druhé italské ligy a mezi nimi nechyběl ani AC Milán, jenž byl za trest přeřazen do Serie B. Mezi kluby, které se do sázení zapojily taky, byl i Juventus, Neapol, Lazio či Bologna. Nicméně většině týmům byly jen odečteny body, případně byly osvobozeny, jako právě turínský gigant. Pouze Rossoneri se dočkali takto tvrdého trestu.

AC však hned Serii B, v níž působilo v sezoně 1980/81 poprvé ve své historii, vyhrálo a vrátilo se mezi elitu, kde ale skončilo na sestupových pozicích a tak následoval návrat do druhé ligy. I napodruhé se však červenočerní vrátili ihned mezi elitu a opět vyhráli celou Serii B. Od roku 1983 se tak Rossoneri drží nepřetržitě stále na prvoligové úrovni. Nicméně nutno podotknout, že klub měl po postupu jisté problémy.

20. únor 1986 pak vešel do historie klubu jako den, kdy se začala psát nová éra. AC Milán totiž koupil Silvio Berlusconi, který zachránil klub před bankrotem poté, co bylo nakoupeno několik drahých hráčů. V podstatě se začala psát pomyslná „nizozemská kapitola“, když do týmu přišli Frank Rijkaard, Ruud Gullit a Marco van Basten. Došlo tak ke skvělému doplnění sestavy, kterou již tak tvořila zajímavá jména, například Paolo Maldini, Franco Baresi, Alessandro Costacurta či Roberto Donadoni.

I díky investicím se Rossoneri rychle staly silou, která určovala směr, jakým se bude evropský fotbal ubírat. V roce 1988 získal klub první ligový titul po devíti letech, zároveň v daném roce vyhrál Milán i italský superpohár a hned další sezona byla pro AC naprosto perfektní. Podařilo se jim totiž zvítězit v Evropském poháru, tehdejší obdobě Ligy mistrů, rovněž i v Interkontinentálním poháru a jako bonus v podobě třešničky na dortu byla výhra v Superpoháru UEFA, první v historii. Famózní konec 80. let.

To však byl teprve začátek. V roce 1990 dokázali Rossoneri obhájit jak vítězství v Evropském poháru, to dokonce jako první klub v historii, tak vítězství v Interkontinentálním poháru i Superpoháru UEFA. Za zmínku stojí, že tým, který dokázal všechny tři trofeje obhájit, byl v italských médiích nazýván jakožto „Nesmrtelní“. Nutno podotknout, že právem, jelikož se všichni hráči, jenž se na úspěchu podíleli, nezpochybnitelně zapsali do historie fotbalu.

Devadesátá léta celkově byla pro Milán pohádkou. Pětkrát se radovali z vítězství v Serii A (1992, 1993, 1994, 1996 a 1999), třikrát z italského superpoháru (1992, 1993, 1994) a Ligu mistrů se Superpohárem UEFA získali po roce 1990 ještě jednou, a to v sezoně 1993/94. V letech 1992 až 1994 pak AC Milán dokázal udržet sérii 54 ligových zápasů bez prohry. Zároveň se v dané dekádě sehrál jeden z nejlepších zápasů v klubové historii, když ve finále Ligy mistrů 1994 dokázal porazit Barcelonu 4:0.

V první desetiletce nového tisíciletí ještě dokázali Rossoneri udržet svůj lesk. Vždyť opět získali několik trofejí a v týmu působilo mnoho legendárních hráčů. Téměř celé toto období vedl tým Carlo Ancelotti, který se tak stal druhým nejdéle sloužícím koučem v historii klubu. Stál tak za ziskem trofeje pro vítěze Serie A v roce 2004, jednou se radoval i z Coppa Italia (2003) či italského superpoháru (2004). I v tomto období byl klub trestán za ovlivňování zápasů, avšak tentokráte jen strhnutím bodů v jedné sezoně a vyřazením z jednoho ročníku Ligy mistrů. Nicméně, zpět k fotbalu – hned pět trofejí získalo AC pod Ancelottiho vedením na mezinárodním poli.

Dvakrát se jednalo o Ligu mistrů (2003, 2007) či Superpohár UEFA (2003, 2007) a jednou o FIFA Mistrovství světa klubů (2007). To však byly poslední klubové úspěchy mimo Itálii a poté začal další úpadek klubu. Každopádně, za zmínku stojí, že AC Milán je s Bocou Juniors a Indepedente na děleném třetím místě v počtu mezinárodních trofejí. Tyto tři týmy jich získaly 18, lépe si vede pouze egyptské Al Ahly (20) a Real Madrid (27). Jestliže tedy Juventus dominuje Itálii v počtu domácích trofejí, v Evropě vládne z italských týmů právě AC.

Víceméně poslední sezona, na kterou fanoušci klubu mohou ještě s nějakou radostí vzpomínat, jest ročník 2010/11. Sice už sestava nebyla příliš přeplněná hvězdami, nicméně podařilo se získat titul v Serii A a vyhrát italský superpohár. Od té doby už klub získal pouze jedinou trofej, a to právě superpohár v roce 2016.

Rossoneri se víceméně plácají ve středu tabulky, přes veškerou snahu o obnovení zašlé slávy se naplnit ambice nedaří a dá se říci, že dění v klubu místy připomíná komedii. Nákupy jsou často nesmyslné, jakoby v klubu nebyla žádná koncepce, jak jej vést a jakoby klub byl veden amatéry. Mimo to, v roce 2017 oficiálně skončila éra Silvia Berlusconiho, jenž klub na jaře téhož roku prodal.

Mimo sportovní stránku má AC Milán problémy i s finanční Fair-Play, díky čemuž se nemohl zúčastnit ani Evropské ligy v sezoně 2018/19 a ani v této sezoně. Nicméně, třebaže minulý ročník byl pod vedením legendárního Gennara Gattusa nejlepší sezonou klubu od roku 2013, byl bývalý famózní záložník z klubu po dohodě propuštěn a od té doby je v klubu opět chaos.

Klub zažil nejhorší vstup do sezony ve své historii, Gattusův nástupce byl nahrazen fanouškem Interu Milán, jenž navíc nemá ve své trenérské kariéře na kontě víceméně žádný úspěch… Zkrátka to, co se s klubem AC Milán, je komedie, z níž se stává tragédie. Respektive se z toho již tragédie stala a dochází tak ke značnému poškozování světově proslulé značky. Pomyslné zlepšení je v nedohlednu. Snad se jej však brzy dočkáme.