30letý český trenér dobývá zemi ragby! Rudolf Mozr promluvil nejen o fotbale na Novém Zélandu

Být ve 30 letech prvoligovým trenérem? Nepříliš vídané. Pražský rodák Rudolf Mozr to ale zvládl, když na Novém Zélandu koučuje celek Manukau United. Jaký je fotbal v zemi ragby, jak se ke svému angažmá dostal a jaké jsou jeho cíle? To vše prozradil v rozhovoru pro Ruik.

Cesta k trenérskému řemeslu 

Rudolf Mozr je ve svých 30 letech trenérem prvoligového novozélandského mužstva Manukau United. Na svůj věk již má mnoho zkušeností, zejména ze zahraničí. Ještě na střední škole totiž odjel do Austrálie, konkrétně do Sydney, kde nejen studoval, ale také hrál fotbal. 

„Byl jsem tam asi půl roku. Pak jsem se vrátil do České republiky a dodělal si školu, ale dostal jsem nabídku hrát fotbal v Austrálii. Takže jsem odjel a zahrál jsem si ve druhé australské lize. Jenže se mi začalo stýskat po domově,“ popsal rodák z Prahy své začátky na jižní polokouli. 

Po návratu do České republiky působil v mladoboleslavské juniorce, jenže následně jej opět zlákal australský fotbal. Ne však na dlouho.

„Dostal jsem možnost přesunout se na Zéland, kde jsem jako hráč vyhrál ligu i národní pohár. Jenže jsem si opakovaně přetrhl vaz v koleni a musel jsem začít přemýšlet, čemu se věnovat. Trénování mě vždy bavilo, měl jsem k němu sklony už v mládeži. Začal jsem si dělat trenérské licence, když jsem ještě hrál. Začal jsem tedy trénovat zdejší mládež.“ 

A trénování mu šlo skvěle. Měl výsledky, dostal tedy příležitost dělat asistenta u mužů. I v této roli slavil úspěchy, díky čemuž poté dostal ve druhé lize příležitost ujmout se kormidla v roli hlavního kouče. Jednalo se o celek Bucklands Beach, kde strávil dva roky a udělal si skvělé jméno. Dostal totiž několik nabídek od prvoligových klubů. 

Současné angažmá 

Jak již bylo zmíněno, Rudolf Mozr je koučem Manukau United. Do klubu ale původně přicházel jako sportovní ředitel.  

„Po začátku sezony ale došlo k výměně trenéra. Jakmile jsem tým převzal, měli jsme dobrou bilanci, ze 14 zápasů jsme jich 5 vyhráli, 6 skončilo remízou a pouze 3 jsme prohráli. Ve dvou ze tří prohraných zápasů jsme navíc hráli většinu času v 10 hráčích. Přiblížili jsme se ke špičce tabulky a klub se rozhodl se mnou podepsat víceletou smlouvu,“ prozradil nejmladší trenér nejvyšší novozélandské soutěže. 

Proč si vybral z několika nabídek právě Manukau? Odpověď je prostá: „Dali mi jako první důvěru. Je tu velký potenciál, zájem veřejnosti a podpora vedení, které do toho chce vstupovat za cílem úspěchu a myslím, že to byla správná volba. Je co splácet.“ 

Mozr se snaží praktikovat útočný fotbal, nicméně novozélandská první liga není profesionální. Musí tedy pracovat s tím, co má k dispozici.

„Nejčastěji se snažím hrát 4-3-3, ale někdy se to mění podle soupeře a hráčů, co máme k dispozici. V našich zápasech padá hodně gólů. Je to ale i tím, že máme spoustu mladších hráčů, kteří dělají někdy i chyby z nezkušenosti. Celkově jsem ale s prací a přístupem svých hráčů spokojen, chtějí se neustále zlepšovat,“ popsal zápasy svého mužstva. 

Jeho samotného fakt, že liga není profesionální, příliš netíží: „Jsem zaměstnanec klubu, i když to samozřejmě nejsou částky jako v profi fotbale. Někteří trenéři u toho pracují, jiní se věnují jen fotbalu. Záleží na klubu, každý má jiné možnosti. Osobně chci věnovat veškerou intenzitu trénování a věnuji tomu maximální pozornost, abych se mohl v kariéře dále posouvat.“ 

Novozélandská liga je rozdělena do dvou skupin. Jednu tvoří celky z jižního ostrova, druhou ty ze severního, kde hraje právě Manukau United. Nejlepší čtyři celky z obou skupin pak postupují do celostátní soutěže, kde bojují mimo jiné o postup do oceánijské Ligy mistrů. A přesně tam by český trenér rád svůj mančaft v příští sezoně dotáhl. 

Vítěz zmíněné Ligy mistrů postupuje na MS klubů, kde například zélandský Auckland City skončil v roce 2014 na 3. místě, když v semifinále nestačil na San Lorenzo, vítěze Copa Libertadores, a v souboji o bronz porazil mexický celek Cruz Azul. Soutěž tehdy vyhrál Real Madrid. Do takové společnosti by se pochopitelně Mozr rád dostal. 

Přesto neskrývá cíl, kterým by v budoucnu byl přesun do Evropy. Doufá, že by jednou mohla přijít nabídka třeba i z České republiky. Je si totiž vědom faktu, že většina trenérů sbírá zkušenosti doma a až pak míří do zahraničí, zatímco on sám to má obráceně. „V mém věku není lehké se takhle dostat do zahraničí. Nemám kam pospíchat, ale kdybych dostal příležitost, byl bych rád,“ připustil. 

Jedna věc mu ale posun v kariéře komplikuje. Na Zélandu jsou už dva roky uzavřené hranice, nemůže se tedy dostat do České republiky, kde se zrovna letos dělají přijímací zkoušky na profi licenci. K té by se rád dostal co nejrychleji a doufá, že dostane příležitost se více vzdělat a získat nejvyšší možnou trenérskou licenci. Je si však vědom, že ve 30 letech má oproti svým vrstevníkům už tak velký náskok. 

Novozélandský fotbal 

Nový Zéland je znám coby země ragby, nicméně nejhranějším sportem je zde právě fotbal. Jak ale tvrdí Rudolf Mozr, ragby je vidět na každém kroku, i když se za 7 a půl roku, co zde působí, úroveň fotbalu skutečně zvedla. 

„Jsou tu zajímaví hráči. Hodně jich dostává příležitost v reprezentaci. Kvalitativně by mohla zdejší nejvyšší soutěž být na úrovni české druhé ligy. Trénuje se tu téměř jako v profi fotbale, většinou 3x-4x týdně, hráči navíc mají svoje programy v posilovně atd. Tréninková zázemí ale zdaleka nejsou na takové úrovni, jako je tomu v České republice. V tomto ohledu je to blíže spíše třetiligovým týmům než druholigovým,“ popsal český trenér úroveň soutěže. 

Zázemí se ale prý stále postupně zlepšuje. Překvapivé však jest, že doposud bývaly v televizi zápasy pouze z konečného play-off, kdy se utkávaly nejlepší týmy ze severní a jižní části tabulky. Za vším pochopitelně hledejme ragby. Avšak i díky rostoucí popularitě fotbalu by se to mělo od nové sezony změnit a v televizi by mělo být zápasů více.  

V lize je pak hodně cizinců, z čehož donedávna těžil i Mozrův klub. Jenže v roce 2021 se rázně změnila pravidla: „Každý klub může mít jen 4 zahraniční hráče, aby se v nejvyšší soutěži mohl rozvíjet větší počet místních mladých hráčů. Jako trenér navíc musíte do zápasu od začátku postavit dva hráče do 20 let.“ 

„Na začátku jsme na toto pravidlo doplatili. Náš klub je multikulturní, naši hráči byli odevšud a náš klub neměl mnoho mladých hráčů, kteří by mohli hrát na takové úrovni. Postupně se to ale zlepšuje, momentálně máme k dispozici zajímavé mladé hráče.“

„Klub vždy vyznával, že fotbal je pro všechny a každý si zaslouží šanci. Měli jsme hodně cizinců a najednou jsme museli vytvořit tým z místních hráčů. Samozřejmě nějakou dobu trvalo, než si to sedlo, ale z posledních deseti zápasů jsme prohráli pouze jednou,“ přiznal 30letý trenér komplikace v cestě za dobýváním Zélandu.

Zajímavostí pak může být fakt, že v průběhu sezony nedochází k mnoha změnám na postu trenéra. V poslední sezoně došlo pouze ke dvěma změnám, po sezoně hned k sedmi. 

„Po sezoně si představenstvo sedne a nekouká jen na výsledky, ale také na předvedenou hru. Proto je pro mě pak příjemné, když vím, že o mě mají zájem ostatní kluby. Asi musíme něco dělat dobře,“ má jasno Mozr. 

Život na Novém Zélandu 

Nový Zéland je domovem Rudolfa Mozra již 7 a půl roku. Vybudoval si velice dobrou pozici, šel krůček po krůčku a dostal se tam, kde je. Váží si toho, že to nebyla nějaká náhoda. Dokonce má místní snoubenku. 

„Žije se tu dobře, je tady klid. Ale někdy si říkám, že je ten klid až moc velký. Někdy by si člověk přál větší vzrůšo. Životní úroveň a bezpečnost je tu na opravdu vysoké úrovni,“ pochvaluje si talentovaný trenér život na jižní polokouli. 

Našel však i negativa. Je totiž daleko od domova a úplně mu nevyhovuje časové pásmo: „Mám rád fotbal a abych pochytil, co se děje v Evropě, tak se musím na zápasy dívat pozdě v noci nebo brzo ráno. Život mám nastavený mezi evropským a zélandským časem.“ 

Ve výsledku je ale spokojen. Už to zbývá jen podpořit nějakým fotbalovým úspěchem, o němž by si rozhodně ráda přečetla i česká fotbalová veřejnost.

Zdroj: Rudolf Mozr